Čís. 3653.


Jde-li o závažné okolnosti, které pro rozhodnutí otázky viny výrokem porotců mohou míti význam, nelze zamítnutím důkazů o oněch okolnostech pro předpokládanou jejich důkazní nemohoucnost zbaviti porotce možnosti, by sami podle výsledků tohoto a jiných důkazů v úvaze všech okolnosti o důkazní síle toho kterého průvodního prostředku na jevo vyšlých v mezích svého oprávnění posoudili a podle toho rozhodli o jeho věrohodnosti.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1929, Zm II 11/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 19. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák., zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174-I a), b), II a), c), 179 tr. zák., zločinem zlomyslného poškození cizího majetku podle § 85 a), b), tr. zák. a přestupkem zbrojního patentu podle § 32, 36, zavrhl, pokud čelila, proti zamítnutí důkazů novým zkoumáním duševního stavu obžalovaného na klinice lékařské fakulty Karlovy university V Praze. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti v dalšími bodu důvodů zmatečnosti podle § 344 čís. 5 tr. ř. uplatněném pro nepřipuštění důkazu svědectvím Edvarda W-a, rozsudek prvé stolice zrušil jako zmatečný v části odsuzující obžalovaného Adolfa K-a pro zločin vraždy prosté podle § 134 a 135 čís. 4 tr. zák., zároveň zrušil i tomuto rozsudku na základ sloužící výrok porotců ohledně první hlavní otázky a ohledně 9. a 13. otázky dodatečné, pokud souvisejí s první hlavní otázkou, jakož i výrok o trestu a další s tím související výroky a věc odkázal v rozsahu zrušení krajskému jakožto porotnímu soudu v Moravské Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, při čemž jest vzíti zřetel na zbývající odsuzující část rozsudku, týkající se tohoto obžalovaného. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Nelze oduznati oprávnění námitce zmateční stížnosti, že byla porušena práva obhajoby zamítnutím jejího návrhu na výslech svědka Eduarda W-a. Důvody, o něž podle doplněného protokolu porotní soud opřel svoje rozhodnutí, jímž tento návrh zamítl, nejsou udržitelné. Na potřebu odročení hlavního přelíčení k provedení tohoto důkazu byl by mohl v souzeném případě porotní soud důvodně poukázati v mezích svého oprávnění rozhodovati o důkazních návrzích, kdyby se byl marně pokusil navrhovaného svědka, jenž podle doplňku protokolu nedlouho před zamítnutím návrhu na jeho výslech byl přítomen v soudní budově, k soudu postaviti, což se však nestalo. Avšak ani tu nemohl by porotní soud, jenž není povolán k hodnocení výsledků průvodního řízení, zamítnouti návrh vlastní úvahou o hodnověrnosti svědkově, jak učinil v souzeném případě poukazem na to, že Eduard W. byl slyšen ve věci jako obviněný, jest již opětovně trestán, věrohodnost jeho jest pochybná a, i kdyby byl potvrdil, že slyšel co obžalovaný o němí tvrdil, ostatní výsledky řízení by tím asi nebyly vyvráceny. Jde-li totiž o závažné důkazní okolnosti, které pro rozhodnutí otázky viny výrokem porotců mohou míti význam, nelze zamítnutím důkazů o oněch okolnostech pro předpokládanou jejich důkazní nemohoucnost zbaviti porotce možnosti by sami podle výsledku tohoto a jiných důkazů v úvaze všech okolností o důkazní síle toho kterého průvodního prostředku na jevo vyšlých v mezích svého oprávnění posoudil a podle toho rozhodli o jeho věrohodnosti. Poněvadž nelze tvrditi, že okolnost, o níž důkaz svědkem Eduardem W-em byl navrhován, že se totiž G. před ním přiznal, že on zastřelil Ch-u, byla pro rozhodnutí o vině obžalovaného Adolfa K-a bezvýznamnou, nelze-li dále z dosavadních výsledků řízení s určitostí usouditi, že navrhovaný svědek nebude moci nic ve tvrzeném směru potvrditi, případný kladný výsledek jeho výpovědi však jest přenechati k posouzení porotcům, jest zřejmo, že zamítnutím návrhu byla práva obhajoby porušena a zmatek podle § 344 čís. 5 tr. ř. přivoděn. Poukazuje-li vývodní spis státního zastupitelství na to, že Eduard W. při svém zodpovědném výslechu jako obviněný nic o tom neuvedl, že i Čeněk S. obhajobu obžalovaného v tom směru nepotvrdil a, že ani slyšení dozorci vězňů nic nepotvrdili o doznání W-ovu, jest to vše bezvýznamné proti skutečností, že jde nyní o výslech W-a, jenž se jako obviněný o této okolnosti nijak nevyjádřil, jako svědka, jehož výsledek jest oceniti výhradně porotcům se zřetelem k ostatním výsledkům průvodního řízení, jež by v tomto směru přicházely v úvahu. Nejvyšší soud proto jedině pro tento formální důvod, že bylo soudem porotním neoprávněně zasaženo do práva výhradně porotcům příslušejícího, odůvodněné části zmateční stížnosti vyhověl, rozsudek ve vadné části zrušil, aniž by ve věci samé zaujal nějaké stanovisko a předbíhal úsudku porotců, jejichž volnému uvážení musí býti zůstaveno, zda-li případným údajům svědka Edvarda W-a uvěří čili nic.
Citace:
č. 3653. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 620-622.