Čís. 3467.

Důvod zmatečnosti podle čís. 3 § 281 tr. ř., ježto obsílka k hlavnímu přelíčení nebyla doručena obžalovanému, nýbrž jeho matce, jíž mu obsílka před hlavním přelíčením dodána nebyla, nelze uplatňovati (posl. odst. § 281 tr. ř.), dověděl-li se obžalovaný o hlavním přelíčení tak včasně, že se přes to mohl k němu dostaviti.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Zm I 396/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 29. května 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 176 II c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice k opětnému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti důvodnost již proto, že bylo dne 29. května 1928 hlavní přelíčení provedeno a odsuzující rozsudek vyhlášen v nepřítomnosti obžalovaného, ač mu obsílka k tomuto hlavnímu přelíčení nebyla doručena do vlastních rukou. Podle výsledků konaného šetření, obzvláště podle výpovědi svědka Jos. L-a není pochybnosti o tom, že svědek ten nezastihl při doručování obsílky obžalovaného v jeho příbytku a odevzdal obsílku jeho matce, jíž obsílka, jakž plyne z její výpovědi a z výpovědi obžalovaného, tomuto před hlavním přelíčením dodána nebyla. Provedl-li nalézací soud přes to hlavní přelíčení v nepřítomnosti obžalovaného a vynesl-li přes to v jeho nepřítomnosti rozsudek, porušil tím předpis § 427 tr. ř. v ustanovení, o němž výslovně přikázáno, že ho má býti šetřeno pod zmatečností, a zatížil tím rozsudek důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 3 tr. ř. Jelikož pak není nade vší pochybnost jasno, že nepřítomnost obžalovaného nemohla míti na konečné rozhodnutí účinek obžalovanému nepříznivý, bylo by lze ve smyslu první věty posledního odstavce § 281 tr. ř. upříti stížnosti úspěch jen, kdyby bylo zjištěno, že se obžalovaný dozvěděl o hlavním přelíčení odjinud tak včasně, že se přes to, že mu obsílka nebyla doručena, mohl k hlavnímu přelíčení dostaviti. To zjištěno není. Matka obžalovaného sice dosvědčila, že jednou přišla nějaká obsílka, by se syn dostavil k trestnímu soudu do Prahy, že jela, protože syn nepřišel večer domů, do Prahy k zaměstnavateli syna a tam že ji vrátný řekl, že syn již o tom ví, že má jíti k soudu, ale že musel odejeti někam daleko. Než z těchto nepřesných údajů matky nelze bezpečné usouditi, že v obsílce, o níž se matka zmiňuje, šlo právě o obsílku k hlavnímu přelíčení konanému dne 29. května 1928, to tím méně, an listonoš Josef L. udal, že počátkem roku 1928 docházelo více soudních obsílek pro obžalovaného, a že podle záznamu bylo proti obžalovanému v roce 1928 zahájeno i další soudní řízení; nehledě ani k tomu, že není záruky, že se sdělení vrátného matce obžalovaného srovnává s pravdou. Jest tedy pokládati za nevyvrácené tvrzení obžalovaného, že se o hlavním přelíčení a o rozsudku dověděl teprve dodatečně v červnu 1928, takže neměl možnosti dostaviti se k líčení a hájiti se proti obžalobě a proti průvodům ho zatěžujícím. Proto byl — aniž třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti — rozsudek prvé stolice zrušen z důvodu § 281 čís. 3 tr. ř., a bylo uznáno dále, jak shora uvedeno, a to za předpokladů § 5 zákona čís. 3 ř. zák. z roku 1878 ihned v zasedání neveřejném.

Citace:

Čís. 3467.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 273-274.