Čís. 3447.

V § 81 tr. zák. je vedle nebezpečné pohrůžky jako jednoho z pojmových znaků skutkové podstaty uvedeno jako jednání s ním souřadné a jemu úplně rovnocenné též skutečné násilné vztažení ruky, takže v případech, v nichž zjištěno je pachatelovo jednání, odpovídající tomuto zákonnému pojmu, není vůbec zapotřebí, by tu současně byla též nebezpečná pohrůžka.
Skutková podstata dokonaného zločinu je založena již tím, že někdo v úmyslu, by zmařen byl výkon vrchnostenského rozkazu nebo výkon úřadu (služby), předsevezme některé z jednání v § 81 tr. zák. uvedených, bez rozdílu, zda jím výsledku pachatelem zamýšleného dosaženo bylo čili nic, aniž se vyžaduje takový stupeň fysického násilí, který by činil úřednímu orgánu výkon naprosto nemožným.
Úmysl překaziti úřední výkon není vyloučen ani podnapilostí pachatelovou.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1929, Zm I 769/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §§ 81, 82 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, dovolávající se číselně důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že se ke skutkové podstatě zločinu ve smyslu § 81 tr. zák. vyžaduje jednak pachatelův úmysl překaziti úřední výkon, jednak nebezpečné vyhrožování, a spatřuje porušení, pokud se týče nesprávné použití zákona v tom, že napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným řečeným zločinem, ač není prý u obžalovaného dán ani ten ani onen předpoklad. Úmysl překaziti úřední výkon neměl prý obžalovaný, jelikož byl podnapilý, nemohl si tudíž býti vědom toho, že podniká proti strážníkovi něco »výslovně« za tím účelem, by zmařil jeho úřední výkon, a poněvadž se ani, kdyby byl úplně příčetným, nemohl domnívati, že jeho jednání je způsobilé zmařiti onen výkon, an strážník měl dosti možnosti přivolati si pomoc a tak zameziti zmaření výkonu pokud se týče docíliti jeho provedení. Z téže příčiny nebylo prý jednání obžalovaného proti strážníkovi ani nebezpečným. Zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění. Rozsudek zjišťuje výslovně, že si obžalovaný počínal proti policejnímu strážníkovi Jindřichu B-ému, který předváděl Josefa J-u na policejní strážnici a konal takto službu, způsobem, vylíčeným blíže v rozhodovacích důvodech, by J-ovo předvedení na strážnici zmařil. Obžalovaný se vymlouval na značnou opilost, nalézací soud dospěl však k přesvědčení, v rozsudku řádně odůvodněnému, že obžalovaný byl jen podnapilý, nikoliv úplně opilý tak, by byl nevěděl, co činí. To netvrdí ostatně ani zmateční stížnost, připouštějíc naopak sama výslovně, že obžalovaný byl jen podnapilý. Jelikož však jako jednu z příčin, vylučujících zlý úmysl, zná zákon (§ 2 písm. c) tr. zák.) jen úplné opilství, není zmateční stížnost provedena po zákonu, neboť je v rozporu s rozsudkovým zjištěním, podle něhož obžalovaný nebyl tak opilý, by nevěděl, co činí, tvrdí-li, že si obžalovaný nemohl býti vědom toho, že podniká proti strážníkovi něco za tím účelem, by zmařil jeho úřední (služební) výkon, a pozbývá všeho podkladu také její další námitka, přicházející formálně v úvahu jako uplatňování důvodu zmatku podle čís. 10 § 281 tr. ř., že se v souzeném případě jednalo o pouhý přestupek podle § 236 — správně 523 — tr. zák. V § 81 tr. zák. je vedle nebezpečné pohrůžky jako jednoho z pojmových znaků skutkové podstaty uvedeno jako jednání s ním souřadné a jemu úplně rovnocenné též skutečné násilné vztažení ruky, takže v případech, v nichž zjištěno je pachatelovo jednání, odpovídající tomuto zákonnému pojmu, není vůbec zapotřebí, by současně byla tu i nebezpečná pohrůžka. O obžalovaném zjišťuje rozsudek, že proti strážníku B-ému mávl (švihl) několikráte popruhem, (svazkem popruhů), při čemž ho nezasáhl jen proto, že se strážník pokaždé uhnul, a že chytal strážníka za ruku, odtrhuje mu ji od J-i. V tomto jednání obžalovaného, provázeném úmyslem, by zmařen byl služební výkon strážníkův, shledal nalézací soud vším právem skutečné násilné vztažení rukou, zvláště když ani zmateční stížnost rozsudek v tomto bodě, pokud jde o jádro věci, nenapadá. Její námitka, že jednání obžalovaného proti strážníkovi jednak nebylo nebezpečným, jednak ani obžalovaný se nemohl domnívati, že jednání to je způsobilým zmařiti služební výkon strážníkův, jeví se však jen jako napadání rozsudkového zjištění po zák. nepřípustné, že si obžalovaný byl vědom též objektivní způsobilosti svého jednání, by jím služební výkon strážníkův byl zmařen, nehledíc ani k tomu, že, jak toho dokladem je již doslov a zjevný smysl předpisu § 81 tr. zák., skutková podstata zločinu veřejného násilí podle téhož §, a to trestného činu dokonaného, je založena již tím, že někdo v úmyslu, by zmařen byl výkon vrchnostenského rozkazu nebo výkon úřadu (služby) předsevezme některé z tamtéž uvedených jednání, bez rozdílu, zda jím výsledku pachatelem zamýšleného dosaženo bylo čili nic, aniž se vyžaduje takový stupeň fysického násilí, který by činil úřednímu orgánu jeho výkon naprosto nemožným. Zjišťuje-li pak rozsudek způsobem, bezvadným po stránce skutkové i právní, úmysl obžalovaného, zmařiti služební výkon strážníkův, odporuje námitka zmateční stížnosti, že šlo nanejvýš o přestupek podle § 312 tr. zák., zřejmě skutkovému zjištění rozsudku. Ani v tomto směru neuplatňuje tudíž zmateční stížnost důvod zmatku podle čís. 10 § 281 tr. ř. po zákonu. Bylo ji proto zavrhnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Čís. 3447.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 233-235.