Čís. 3688.

Urážka na cti, byli-li zástupci dělnické strany v městské radě viněni, že se hlasováním postavili proti nezaměstnanému dělnictví a proti kolektivním smlouvám.
Je-li podstatou urážlivého projevu úsudek, nelze jej odděliti od premis, na jejichž podkladě byl pronesen, nýbrž sluší jej zkoumati ohledně jeho smyslu a dosahu, jakož i ohledně jeho správnosti a přípustnosti současně s oněmi předpoklady, v jejichž spojitosti a na jejichž základě byl pronesen.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1929, Zm I 561/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne II. května 1929, jímž, byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zanedbání povinné péče podle § 6 tiskové novely, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji před tříčlenným senátem podle § 28 odst. (2) tiskové novely znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nesouhlasí se stanoviskem stížnosti, opřeným o důvod zmatečnosti čís. 8 § 281 tr. ř., že předmětem obžaloby nebyl nadpis článku, aniž celý jeho obsah, nýbrž jen část poslední věty; tu se ovšem v záhlaví obžaloby tvrdí, že soukromí obžalobci byli viněni v článku nadepsaném »Sociální demokraté a t. d. . . .« z určitého nečestného činu, a též v důvodech obžalovacího spisu se uvádí na několika místech, že v článku — nikoli i v jeho nadpisu se vytýká žalobcům takové jednání; leč přes to nemůže býti pochybnosti o tom, že obžalobou pozastaven jest i nadpis článku, ano se v důvodech obžaloby dovozuje, že sociálně demokratičtí členové městské rady svým hlasováním »se postavili proti pražskému nezaměstnaném-u dělnictvu a proti kolektivním smlouvám kteroužto větou obžaloba doslovně uvádí nadpis pozastaveného článku. Leč nelze pochybovati ani o tom, že byl žalován celý obsah článku, nikoli jen část jeho poslední věty, ana stížnost samotná připouští, že podle obžaloby byl »článek« inkriminován, a an dovozováním obžaloby, že článkem byli viněni sociálně demokratičtí členové, že se postavili proti pražskému nezaměstnanému dělnictvu a proti kolektivním smlouvám, byl jen stručně shrnut smysl »celého pozastaveného článku«, nebyla však omezena obžaloba na některou jeho stať. Avšak zmateční stížnosti obžalovaného jest přisvědčiti, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř., vytýká rozsudku vadnost ohledně zjištění smyslu a dosahu závadného článku. V tomto směru: správně uvažuje soud, že nadpis tvoří s obsahem článku nerozlučný celek, vyjadřující stručně, o čem se v článku jedná, a zjišťuje, přimykaje se zcela k důvodům spisu obžalovacího, že vzhledem k určitému případu, který v článku samém je popsán, viněni jsou soukromí obžalobci z určitého jednání, že se hlasováním ve schůzi městské rady pražské pro zadání stavby stok na P. firmě V. postavili proti pražskému nezaměstnanému dělnictvu a proti kolektivním smlouvám. Toto zjištění se v podstatě kryje s nadpisem článku, a až na nepatrnou odchylku, i s poslední závěrečnou větou článku; leč právem vytýká stížnost rozsudku formální vadnost, pokud při tomto zjištění pomíjí v oné na konci článku obsažené závěrečné větě předchozí obsah článku, z něhož vysvítá, na jakém podkladě zbudována jest v konečné větě — a v nadpisu— proti soukromým obžalobcům vyslovená výtka. Tu se totiž v článku uvádí, že při jednání o zadání oněch prací firmě V. radní N. navrhoval, by práce byla zadána firmě P., poněvadž tato firma zaměstnává pražské dělnictvo a dodržuje kolektivní smlouvu — nehledíc k tomu, že její nabídka je i mnohem levnější —, kdežto firma V. nedodržuje a neuznává kolektivní smlouvy, nezaměstnává pražské dělnictvo, ba naopak posílá na venek agenty, kteří do P. dovážejí indiferentní dělnictvo, ačkoliv v Praze je 30000 nezaměstnaných dělníků; že do debaty o tomto návrhu zasáhl pak technický referent raní K., který doznal, že tvrzení radního N-a jsou pravdivá, ba přímo řekl, že firma V. je ras na dělnictvo, ale že prý jest s každou prací brzy hotova. Ježto sociální demokraté (soukromí obžalobci) hlasovali pro firmu V., pro firmu, kterou jejich vlastní řečník označil jako »ras na dělnictvo«, vyslovuje se na konci článku, že »se tudíž postavili proti nezaměstnanému pražskému dělnictvu a proti firmě, která dodržuje kolektivní smlouvy«.
Podstatou urážlivého projevu jest tedy úsudek na konci článku a článku jako nadpis a stručný souhrn jeho obsahu předeslaný; takový úsudek nelze však odděliti od premis, na jejichž podkladě byl pronesen, nýbrž sluší jej zkoumati ohledně jeho smyslu a dosahu, jakož i ohledně jeho správnosti a přípustnosti současně s oněmi předpoklady, v jichž spojitosti a na jejichž základě byl pronesen. V tomto směru Však pochybil soud, pokud prostě a povšechně vyslovil, že obsahem článku je výtka, že v určitém případě, při hlasování o zadání práce, »se postavili sociální demokraté proti pražskému dělnictvu a kolektivním smlouvám«, aniž si uvědomil, pokud se týče, jak bude níže dovoženo — řádně hodnotil, co při debatě před oním hlasováním předcházelo. Vždyť nejde v souzeném případě o řešení otázky, zda tato rozsudkem zjištěná výtka sama o sobě se dotýká cti soukromých obžalobců čili nic, nýbrž rozhodným jest, zda tato výtka jako »úsudek«, učiněný následkem předchozího prohlášení soukromého obžalobce K-a, byla oprávněna či nikoliv, neboť výtka tato se vyslovuje ve formě závěru, čerpaného z předchozího prohlášení soukromého obžalobce K-a, že tvrzení radního N-a jsou správná a, že firma V. je ras na dělníky, k čemuž se v článku pak dodává, že »se tudíž postavili sociální demokraté « Právě onou důležitou věto-U článku, že městský radní K. prohlásil, že firma V. je ras na dělnictvo, se rozsudek vůbec neobírá, a jest proto zmatečným, poněvadž by mohla míti význam pro správné posouzení smyslu a dosahu článku, a poněvadž nelze ani vyloučili, že by soud, kdyby k ní byl přihlížel, nebyl snad dospěl i k jinému závěru o významu další poznámky K-ovy, že tvrzení radního N-a jsou správná«, již doposud nehodnotil ve spojitosti s výrokem,, »ras na dělnictvo« a prostě odbyl tvrzením soukromého obžalobce K-a samotného nekrytou úvahou, že šlo o výrok v replice a proto o výrok nedobře uvážený a promyšlený. Je nasnadě, že by v případě, kdyby byl zjištěn jiný smysl a význam pozastaveného článku, i důkaz pravdy musel býti posuzován jinak, než Se stalo v rozsudku. V tomto ohledu doposud soud, vycházeje z předpokladu, že sociálním demokratům v městské radě bylo vyčítáno, že jsou proti pražskému nezaměstnanému dělnictvu a proti kolektivním smlouvám, zjistil, že nedošly technickou komisi stížnosti v tomto směru na firmu V., a že nebyl soukromým obžalobcům v době, kdy městská rada vyjednávala o zadávání prací na P., znám postup firmy V. při jiných soukromých a částečně i pro obec konaných pracích. Leč tyto úvahy by nepostačovaly, kdyby soud zjistil, že onomu hlasování pro firmu V. předcházela jednak o konkrétní skutečnost opřená stížnost radního N-a na tuto firmu a odpověď radního K-a, že tato tvrzení N-a jsou správná, a že jest firma V. ras na dělnictvo; tu by záleželo naopak při důkazu pravdy vlastně na tom, zda tu šlo o vážné, nevymýšlené tvrzení N-ovo o firmě V. a zda se i prohlášení radního K-a (třeba i hájícího jako zpravodaj návrh technické komise) stalo před hlasováním v přítomnosti ostatních soukromých obžalobců v takové formě, že nebylo důvodu o jeho vážnosti pochybovati. Jelikož si soud tyto pro správné právní posouzení věci rozhodné skutečnosti neuvědomil, bylo zmateční stížnosti vyhověti a za předpokladů § 5 nov. k trestnímu řádu uznati již v zasedání neveřejném, jak se stalo, aniž bylo třeba obírati se ostatními námitkami zmateční stížnosti, které se staly zrušením rozsudku bezpodstatnými.

Citace:

č. 3688. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 695-697.