Čís. 3382.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.).
Zákon o maření exekuce předpokládá v § 1, že pachatel jednal v úmyslu zcela neb částečně zmařiti uspokojení věřitele tom cestou, kterou se toho domáhal; o tomto úmyslu nelze mluviti, šlo-li pachateli jen o odstranění věcí, k nimž má třetí osoba právo, které by činilo provedení exekuce podle § 37 ex. ř. nepřípustným.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1929, Zm I 753/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 1928, jimž byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření exekuce podle § 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by znovu o ní jednal a rozhodl.
Důvody:
Stěžovatel uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 5, 9 b) § 281 tr. ř. Zmateční stížnost podle čís. 5 § 281 tr. ř. je důvodná. Nelze sice tvrditi, že rozsudek je v rozporu se spisy, neboť rozsudek výpověď svědka Františka F-a, pokud tvrdil, že obžalovaný při výkonu exekuce udal, že zabavené knihy nejsou jeho majetkem, vůbec nereprodukuje, že nelze tvrditi, že výpověď svědka F-a jest v rozporu se zjištěními rozsudku, že obžalovaný proti exekuci nic nenamítal. Zmateční stížnost tu však zřejmě poukazuje na neúplnost rozsudku, že se totiž rozsudek nezabýval skutkovou okolností, potvrzenou svědkem Františkem F-em, že obžalovaný při exekuci udal, že knihy nejsou jeho ani nepatří firmě, nýbrž že je má do komise. Tato skutečnost může býti rozhodnou. Zákon o maření exekuce předpokládá v § 1, že pachatel jednal v úmyslu zcela nebo částečně zmařiti uspokojení věřitele cestou, kterou se toho domáhal. V případě, že šlo pachateli jen o odstranění věcí, k nimž má třetí osoba právo, které by provedení exekuce podle § 37 ex. ř. činilo nepřípustným, nemohlo by o tomto úmyslu býti řeči. Pro posloužení tohoto úmyslu jest tedy závažnou okolnost, že vlastnictví ku knihám příslušelo jiné osobě než obžalovanému, která se mohla jejich vydání domáhati cestou § 37 ex. ř. Poněvadž rozsudek opomenuli uvážiti tuto skutečnost, která je pro posouzení subjektivní stránky přečinu podstatného významu, — jen mimochodem se podotýká, že se rozsudek touto subjektivní stránkou vůbec nezabýval, a proto se také nezabýval věcí s hlediska § 3 zák. o mař. exekuce, což však zmateční stížnost nevytýká, — je rozsudkový výrok neúplný a tím odůvodněn zmatek podle čís. 5 § 281 tr. ř. Ježto nejvyšší soud nemůže ve věci samé rozhodnouti a nelze se obejíti bez nařízení hlavního přelíčení, neboť jde o zjištění skutečnosti, o kterém rozhoduje nalézací soud na základě přesvědčení získaného z výsledku průvodního řízení, bylo podle § 5 zák. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 za souhlasu generálního prokurátora již v neveřejném sezení zmateční stížnosti vyhověno a uznáno tak, jak se stalo.

Citace:

č. 3382. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 52-53.