Čís. 3390.

Uvedení těžkého, byť i prázdného vagonu na kolejích v pohyb nutně vyžaduje, by osoby při úkonu tom činné měly naprostou jistotu, že dráha pro pohybující se vůz jest volná a že bezpečnost lidí nacházejících se v místech, kam až vůz může dojeti, nijak není tím ohrožena.
Při posunování má vždy jíti jeden dělník před posunovaným vagonem, aby viděl, zdá koleje jsou volné.
Pachatele neomlouvá, že i poškozený nedbal předpisů.
Trestná nedbalost podle §§ 335, 337 tr. zák. nevyžaduje po subjektivní stránce, by pachatel předvídal bezprávný výsledek, stačí, když si nebezpečnost svého jednání (opomenutí) neuvědomil z nedostatku povinné péče.
(Rozh. ze dne 13. února 1929, Zm I 434/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 9. června 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje ohledně obou obžalovaných výtky neúplnosti podle čís. 5 a hmotněprávní zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Neúplnost podle § 281 čís. 5 tr. ř. spatřuje v tom, že nalézací soud nepřihlížel ke skutečnostem: a) že prvý poloprázdný vagon posunovalo více lidí, kdežto prázdný jen oba obžalovaní; b) že obžalovaný Frant. Ant. D. tlačil prázdný vagon na opačné straně ve směru posunování, než na které byl R, u přednějšího vozu, a nemohl proto viděti, že za posunování obou vozů R. zašel za přední vagon mezi koleje; c) že R-ovi bylo známo, že jest zakázáno vstupovati mezi koleje, a, když již mezi koleje vstoupil, měl se obrátiti zády k prvému a obličejem k druhému vagonu, by viděl, co se s druhým vagonem děje. Tyto skutkové okolnosti skutečně při hlavním přelíčení na jevo vyšlé nelze při správném právním stanovisku, jež nalézací soud zaujal při posuzování případu, označiti za rozhodné, by mohly pozměniti základnu skutkových zjištění do té míry, že by rozhodnutí o právních otázkách a podřadění případu pod trestní normu tím bylo podstatně dotčeno. Nelze přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že nebylo povinností obžalovaných a nebylo za dané situace ani možným starati se o to, zda jest někdo mezi oběma vagony, a že nemohli předvídati, že R. proti předpisům vstoupí neočekávaně mezi koleje. Uvedení vagonu, byť i prázdného, přes to těžkého, na kolejích v pohyb nutně vyžaduje, by osoby při úkonu tom činné měly naprostou jistotu, že dráha pro pohybující se vůz jest volná a že bezpečnost lidí nacházejících se v místech, kam až vůz může dojeti, nijak není tím ohrožena. Rozsudek zjišťuje, že oba obžalovaní začali tlačiti zadnější úplně prázdný vůz bez potřeby, neohlížejíce se na to, že je před nimi, třeba i ve volném pohybu, jiný jen z části vyprázdněný vůz. Nerozhoduje, zda prvý vůz posunoval větší počet osob, ježto vždy byla tu možnost, že se tento vůz z té neb oné příčiny zastaví nebo bude se pomaleji pohybovali a zadnějším vagonem může býti dostihnut. Rozsudek zjišťuje dále, že obžalovaní takto zavinili současné posunování obou vozů, a že tato skutečnost způsobila náraz druhého vozu na vůz přední, tlačený při zadním nárazníku Adolfem R-em a tím jeho těžké zranění. I když poškozený R. jednal proti předpisům a úraz si spoluzavinil, což rozsudek zjišťuje, a i kdyby tu bylo spoluzavinění Františka R-eho, který se, ač měl nad posunováním dozor, vzdálil, dav k posunování rozkaz dosti nejasný, nevylučují okolnosti ty trestní zodpovědnost obžalovaných, jakmile se jejich jednání (opomenutí), stalo jednou z příčin trestného výsledku. To tím méně, ani sami nešetřili, jak soud zjišťuje, předpisů, podle nichž při posunování má vždy jíti jeden dělník před posunovaným vagonem, by viděl, zda koleje jsou volné; neomlouvá je proto, že i poškozený nedbal předpisů (rozh. čís. 1566 sb. n. s.). To platí zejména i o obžalovaném Františku Antonínu D-ovi, jenž, tlače druhý vagon po pravé straně, nemohl ovšem se svého místa viděti, že poškozený R. ustoupil z leva za prvý vagon a takto v místo, kde mohl býti druhým vagonem zasažen; odpovídati jest mu za to, že posunování druhého vagonu se spoluobžalovaným P-em nezařídil tím způsobem, by si zabezpečili možnost koleje přehlédnouti. Dovozuje-li zmateční stížnost, že nelze na obžalovaných žádati, by uvážili veškeré důsledky svého jednání do všech možností, zejména by předvídali, zda, někdo v době, kdy vagony jsou již v pohybu, vkročí mezi ně, a že tu tudíž není zavinění obžalovaných v subjektivním směru, přehlíží, že trestná nedbalost ve smyslu §§ 335, 337 tr. zák. nevyžaduje po subjektivní stránce, by pachatel předvídal bezprávný výsledek, že stačí, když si nebezpečnost svého jednání (opomenutí) neuvědomil z nedostatku povinné péče (srov. rozh. čís. 1534, 2025, 2193 sb. n. s.). Poněvadž tudíž jednak stížností uplatňované skutkové okolnosti při hlavním přelíčení na jevo vyšlé nejsou skutečnostmi rozhodnými, jednak skutečnosti zjištěné tvoří skutkovou podstatu onoho přečinu po stránce objektivní i subjektivní, bylo zavrhnouti zmateční stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 3390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 76-78.