Čís. 3720.Při vinění z deliktu soukromožalobního nebo ze skutečností cti se dotýkajících ze života soukromého není důkaz pravdy vyloučen vždy, nýbrž jen za určitých předpokladů. Lze se proto v takovém případě ucházeti o křivé svědectví ve smyslu § 199 a) tr. zák. i u svědka, jehož výpověď může přijíti v úvahu jen o důkazu pravdy. (Rozh. ze dne 27. prosince 1929, Zm II 332/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 19. srpna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák. Důvody: Zmateční stížnost vytýká rozsudku neúplnost, pokud nepřihlížel k obsahu spisu, podle něhož důkaz pravdy je prý nepřípustný, z čehož stížnost dovozuje, že nebylo lze ucházeti se o křivé svědectví u svědka, ana mohla přijíti v úvahu jeho výpověď jen o důkazu pravdy. Důvod, proč je důkaz pravdy v oné věci vyloučen, zmateční stížnost neuvádí; má-li snad na mysli, že v oné trestní věci jde o vinění z cizoložství, tedy z deliktu jen na soukromnou obžalobu stihatelného aneb o vinění ze cti se dotýkajících skutečností ze života soukromého, jest připomenouti, že i při takovýchto deliktech podle §§ 489 a 490 tr. zák. není důkaz pravdy vyloučen vždy, nýbrž jen za určitých předpokladů, a že tedy podle toho, zda soud pojímá věc tak či onak, byla tu možnost výslechu svědka o pravdivosti vinění. Abstraktní možnost výslechu svědka tu tedy byla a tato možnost jest postačitelným předpokladem skutkové podstaty ucházení se o křivé svědectví. Jest tedy zřejmo, že rozsudek není stižen neúplností, činící jej zmatečným podle § 281 čís. 5 tr. ř., pokud se nezabýval obsahem oněch spisů. I bylo proto zmateční stížnost zamítnouti jako zřejmě nedůvodnou ve smyslu § 4 čís. 2 novely k trestnímu řádu již v zasedání neveřejném.