Čís. 3678.Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).Pobuřuje (§ 14 čís. 1 zák. na ochr. rep.), kdo se úmyslně snaží u Jiných silnými prostředky vyvolati nepřátelský vztah ke statkům v § tom uvedeným a chráněným, kdo se snaží vyvolati nepřátelské neb aspoň nepříznivé smýšleni o československém státu; spadá sem zakončení řeči, naplněné výtkami a stížnostmi do domnělého útisku dělnictva v československé republice »buržoasií«, výrokem: »Ať žije Sovětský Svaz« Pojem »hanobení republiky« (§ 14 čís. 5 zákona) nevyžaduje, by v závadném projevu bylo výslovně použito slova: Republika ČS., stačí i hanobení ústavních činitelů, úřadů a veřejných orgánů nebo celé vlády, má-li jím býti hanobena republika sama.I kritika činnosti vládní může býti hanobením republiky, je-li úplně jednostranná a přehnaná, a užívá-li se při ní silných výrazů, způsobilých snížiti vážnost státu nebo vyvolati v posluchačích náladu hanobenému státu nepřátelskou.Podněcování k páchání vojenských zločinů podle druhého dílu vojenského trestního zákona (§ 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.) výroku: »Stanovisko, jaké zaujímá dělnická třída k válce, známe z Leninovy knihy, kde praví: Pak (až vypukne válka), dělnická třída řekne: dobrá! — Válka — válce!«(Rozh. ze dne 26. listopadu 1929, Zm I 297/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 1. března 1929, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem výzvy k trestným činům podle § 15 čís. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., přečinem rušení obecního míru podle § 14 čís. 1 cit. zák. a přečinem; rušení, obecného míru podle § 14 čís. 5 cit. zák. Důvody:Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 9 a) pokud se týče 10 § 281 tr. ř.; provádí však ve skutečnosti jen zmatek čís. 9 a) § 281 tr. ř. Namítá, že byl obžalovaný odsouzen neprávem i pro zločin podle § 15 čís. 3, i pro přečiny podle § 14 čís. 1,14 čís. 5 zák. na ochr. rep. 1. Především prý nelze spatřovati ve výroku »válka — válce« podněcování k vojenskému zločinu ve smyslu § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., poněvadž prý smysl výroku jest jiný než uvádí rozsudek. Obžalovaný prý se jím jen ohražoval proti válce v souhlase s mírovými snahami všech států, jakž prý patrno z jeho zmínky o zmařeném návrhu Ruska na odzbrojení; výrok byl prý pronesen a myšlen tak, by válka vůbec byla zamezena a znemožněna, nikoliv by po jejím vypuknutí bylo snad vedení války zdejšího státu znemožňováno a vojenské akce mařeny. Jen v tom případě byl by prý odsuzující výrok odůvodněn, kdyby soud zjistil, že obžalovaný nabádal k sabotování války pácháním vojenských zločinů při jejím vypuknutí; to však prý nezjistil. Kusý a nejasný výrok Leninův nebyl prý vůbec způsobilý vzbuditi v posluchačích rozhodnutí k páchání vojenských zločinů, poněvadž mu posluchači nerozuměli tak, jak uvádí rozsudek. Nebyl prý zjištěn ani úmysl obžalovaného, jejž předpokládá § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. Než zmateční stížnost není odůvodněna ani v objektivním, ani v subjektivním směru. Pokud jde o smysl závadného výroku, usoudil soud z obsahu a ze souvislosti závadného výroku: »Stanovisko, jaké zaujímá dělnická třída k válce, známe z Leninovy knihy, kde praví: »Pak (rozumí se, až válka vypukne) dělná třída řekne: »dobrá! — Válka — válce!«, že obžalovaný jimi podněcoval k páchání vojenských zločinů podle druhého dílu vojenského trestního zákona, při čemž poukaz důvodů k tomu, že použil této přímé každému srozumitelné a jasné výzvy, která z obsahu a smyslu použitých výrazů jest patrnou, nepřipouští pochyby, že šlo o výzvu k páchání vojenských zločinů podle druhého dílu vojenského trestního zákona v případě, že by došlo k válce, tedy po jejím vypuknutí (»Pak dělná třída řekne: Dobrá! — Válka — válce!«). Ve směru subjektivními vyslovil soud přesvědčení, že obžalovaný pronesl tuto výzvu právě v úmyslu a za tím účelem, by způsobil porušení zákona v tomto smyslu na místě k tomu obzvláště způsobilém. Podle těchto formálně bezvadných zjištění rozsudku nejde o akademický projev mírový, nýbrž o přímou výzvu k posluchačům, by v případě, že budou povolání za války k plnění vojenské povinnosti, všemožně mařili její úspěšné vedení pácháním vojenských zločinů, o projev a o činnost, způsobilou a směřující k tomu, by v myslích posluchačů byl vytvořen duševní stav náchylný k poškození statků, jež chrání § 15 čs. 3 zák. na ochr. rep. Nebezpečí v tomto § předpokládané jest dáno, úmysl v něm požadovaný formálně bezvadně zjištěn. Provedení zmateční stížnosti, jež se z největší částí omezuje na pouhé popírání smyslu závadného výroku a trestného úmyslu pachatelova, nezasluhuje povšimnuti. Pokud by ji bylo lze pokládati za provedenou, není odůvodněna, jak zřejmo z hořejších úvah.II. Proti odsouzení pro přečin podle § 14 čís. 1 cit. zák. namítá stěžovatel, že jeho výrok. »Proti utiskování bude postavena jednotná proletářská fronta. Nechť žije sovětský svaz, nechť žije jednotná fronta dělníků a rolníků«, obsahuje jen příznivý projev pro Sovětský Svaz a pro Společnou frontu dělníků a rolníků, jakož i všeobecný projev proti utiskování, aniž by blíže bylo označeno kým, a že proto nelze jej vůbec pokládati za trestný, najmě však ne za pobuřování proti československému státu, o němž prý obžalovaný vůbec nemluvil. Než zmateční stížnost přehlíží, že ve smyslu § 14 čís. 1 zákona pobuřuje, kdo se úmyslně snaží u jiných silnými prostředky vyvolati nepřátelský Vztah proti statkům v tomto § uvedeným a chráněným, kdo se snaží vyvolati nepřátelské neb aspoň nepříznivé smýšlení o československém státu, a že obžalovaný tím, že zakončil svou řeč, naplněnou výtkami a stížnostmi do domnělého útisku dělnictva v Československé republice »buržoasií«, řeč mající za účel celými svým obsahem poštvati posluchače proti republice Čsl. — výrokem: »Ať žije Sovětský Svaz«, projevil zřetelné přání, by tu místo republiky Čs. zavládla komunistická republika sovětská po vzoru ruském, by zanikla demokraticko-republikánská forma státní Čs, republiky a byla nahrazena sovětským zřízením ruským. Tím však právě pobuřoval proti čs. státu pro. jeho demokraticko-republikánskou formu státní. Že obžalovaný pobuřoval úmyslně a že si byl také vědom, že jeho výroky byly objektivně způsobilé, by u posluchačů vyvolaly nepříznivé smýšlení proti státu, zjišťuje rozsudek formálně bezvadně. Pokud zmateční stížnost popírá subjektivní stránku viny, nedbajíc v tom ohledu rozhodných skutkových předpokladů rozsudku, jichž po formální stránce nenapadá, není provedena po zákonu. Pokud namítá proti objektivní stránce skutkové podstaty, že soud posoudil věc nesprávně, není podle toho, co výše uvedeno, odůvodněna.III. Pokud jde o odsuzující výrok pro přečin podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. namítá zmateční stížnost, že dotyčné výroky obžalovaného, kritisující jen činnost vlády, třebas i způsobem briskním, netýkající se prý ani republiky, ani národa nebo národní menšiny, nebyly s to ohroziti ani obecný mír, ani vážnost republiky a že nezakládají tudíž skutkovou podstatu onoho přečinu. Než ani v tomto směru nelze zmateční stížnosti přisvědčiti. Přehlížíť, že k pojmu hanobení republiky se nevyžaduje, by v závadném projevu bylo výslovně použito slova: Republika Čs., stačí i hanobení ústavních činitelů, úřadů a veřejných orgánů, tím více celé vlády, má-li jím býti hanobena republika sama. I kritika činnosti vládní může býti hanobením republiky, je-li úplně jednostranná a přehnaná a užívá-li se při ní silných výrazů, způsobilých snížiti vážnost státu nebo vyvolati v posluchačích náladu hanobenému státu nepřátelskou. V souzeném případě líčil obžalovaný »celně-kongruovou« vládu republiky jako bezohlednou, odbourávající kus po kuse vymoženosti dělnictva, takže její vinou nezbývá než bída, zoufalství a nespokojenost lidu. Svým návrhem zákona na ochranu nájemníků páše prý vláda zločin na pracujícím lidu, poněvadž dává jím právo, by se v Československu provádělo zlodějství. Situaci republiky líčil jako prekerní a katastrofální. Správně uznal prvý soud, že těmito ostrými výrazy a nepravdivým, překrouceným, obsahem, tedy způsobem surovým i štvavým obžalovaný vyvolával u svých posluchačů náladu nepřátelskou proti československému státu jako nevyhovujícímu potřebám pracujícího lidu a že prostředky jím použití byly objektivně způsobilé i snížiti vážnost republiky v očích posluchačů i ohroziti obecný mír v republice, předpokládající smírné soužití všeho občanstva. Nelze však ani upříti, že výrok o prekérní a katastrofální situaci nejen v republice, nýbrž i v jiných státech, — rozumí se podle tendence řeči obžalovaného ve státech s občanskou vládou nebo aspoň stejné ústavní formy, jako je čsl. stát — by byl po případě i způsobilý ohroziti také poměr Čs. republiky k těmto jiným státům téhož ústavního uspořádání, jež obžalovaný svým výrokem rovněž hanobil, i když je jménem neuvedl. Ostatně na této okolnosti nesejde, poněvadž skutková podstata přečinu podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. je již dána zjištěním, že hanobení republiky obžalovaným bylo způsobilé snížiti její vážnost nebo ohroziti mír v republice. Neodůvodněnou a z části po zákonu neprovedenou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.