Čís. 3567.

Rozpor se spisy ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. předpokládá nesprávnou reprodukci obsahu protokolů nebo listin u spisů jsoucích v rozhodovacích důvodech. Výklad obsahu, smyslu, dosahu článku a určení, co pisatel chtěl svými slovy vyjádřiti, jsou — stejně jako zjištění, zda se obžalovanému důkaz pravdy podařil (zda bylo nebo nebylo dokázáno, že obvinění jest pravdivé) — zjištění skutková.
Správnost (pravdivost) projevu ve formě úsudku lze dokazovati jenom důkazem pravdivosti návět, na jejichž základě byl úsudek učiněn.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1929, Zm II 170/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku,krajského jako kmetského soudu v Moravské Ostravě ze dne 14. března 1929, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti ctí podle § 491 tr. zák. a § 1 zákona z 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., po případě pro přestupek zanedbání povinné péče redaktorské podle § 6 cit. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. napadá zmateční stížnost soukromého obžalobce jen onu část osvobozujícího výroku rozsudkového, která se týče závadných vět článku od slov »poněvadž přišla k tomu náhledu . . . až do konce: . . . a výsledek bude překvapujícím. Stížnost tvrdí, že rozsudkový výrok jest v této části v rozporu se závadným článkem, praví-li rozsudek, že tento doslov, myšlený pisatelem zcela všeobecně, nejen právě se vztahem na soukromého obžalobce, nevybočuje z mezí přípustné kritiky s ohledem na zdařený důkaz pravdy. Stížnost jest na mylném stanovisku. Uplatňovaný jí rozpor se spisy ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř. předpokládá nesprávnou reprodukci obsahu protokolů nebo listin u spisů jsoucích v rozhodovacích důvodech. V odstavci 2. rozhodovacích důvodů však soud zjišťuje doslov závadné části článku, ve výroku rozsudku slovně a správně uvedený. Předposlední odstavec důvodů, — v němž právě stížnost vidí rozpor spisový — není však reprodukcí obsahu článku, nýbrž výkladem jeho obsahu, smyslu, dosahu a určení, co pisatel chtěl svými slovy vyjádřiti. To jsou však zjištění skutková, která jsou vyhrazena soudu nalézacímu a kterými jest i Nejvyšší soud jako soud zrušovací vázán vzhledem k předpisu. § 288 čís. 3 tr. ř. Onen doslov článku obsahuje projev ve formě úsudku, jehož správnost a pravdivost lze dokazovati jenom důkazem pravdivosti návět, na jejichž základě byl úsudek učiněn. O tom, zda tyto návěty ospravedlňují pronesené výtky, rozhoduje soud podle svého volného uvážení podle § 258 tr. ř. Pokusem, odporovati tomuto hodnocení průvodních výsledků nalézacím soudem v rozsudku, zmatek čís. 5 § 281 tr. ř. však uplatniti nelze, zejména však jako rozpor spisový tehdy ne, není-li napadený výrok rozsudku reprodukcí obsahu listiny, nýbrž závěrem soudu ze souhrnu provedených průvodů, jak svrchu ukázáno.
Zmateční stížnost, uplatňujíc zmatek čís. 9 b) § 281 tr. ř., snaží se obšírným výkladem dolíčiti, že se obžalovanému důkaz pravdy nezdařil. Kmetský soud však rozhodl a podle zákona (§ 270 čís. 5 tr. ř.) odůvodnil, že se obžalovanému důkaz pravdy zdařil. Řešení otázky, zda se obžalovanému zdařil či nezdařil důkaz pravdy, přesněji řečeno, zda bylo nebo nebylo dokázáno, že obvinění jest pravdivé, přísluší rovněž podle § 258 tr. ř. soudu nalézacímu a jeho zjištění o tom jest zjištěním skutkovým, které vzhledem k ustanovení § 288 čís. 3 tr. ř. nelze napadati s hlediska hmotněprávního důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. pouhým opačným tvrzením, jak to činí zmateční stížnost, která po této stránce není provedena po zákonu. Stížnost musila by podle § 288 čís. 3 tr. ř. za základ svých úvah položiti všechny ty a jenom ty skutečnosti v jejich celku, které soud prvé stolice zjistil v rozsudku. Stížnost však se těchto zjištěných skutečností nedrží, a pouští se do úvah a do vysvětlivek, uchylujících se značně od onoho věcného základu. Tím není provedena po zákonu.

Citace:

č. 3567. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 450-452.