Čís. 3403.

Obžalovanému pro přestupek § 523 tr. zák., který se často opíjí a pere, nepolehčuje zachovalost (§ 264 b., tr. zák.), třebas nebyl soudem ještě trestán; nelze mu povoliti podmíněný odklad výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 1. března 1929, Zm I 9/29.).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem opilství podle § 523 tr. zák., zamítl v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného z výroku o trestu, vyhověl však, odvolání státního zastupitelství z výroku o podmíněném odsouzení a trest obžalovaného prohlásil za nepodmíněný, mimo jiné z těchto důvodů:
Odvolání obžalovaného z výroku, o trestu nebylo lze vyhověti. Ze zprávy obecního úřadu vysvítá, že se obžalovaný často opíjí a pere. Nepolehčuje proto obžalovanému zachovalost (slova § 264 písm. b) tr. zák.: »když dříve vedl bezúhonný život«, »früher unbescholtener Wandel«), třebas nebyl soudem ještě trestán, a zůstává jako polehčující okolnost jen jeho částečné doznání, takže tu nebylo ani předpokladů pro použití § 266 tr. zák., který ostatně sám nalézací soud v rozsudku jen citoval, ale nepoužil ho. Pokud odvolání poukazuje k tomu, že obžalovaný nezpůsobil svým jednáním značnou škodu, že zranění Antonína H-a a Marie R-oVé bylo nepatrné a že obžalovaný jednal v úplné opilosti, přezírá, že úplná opilost obžalovaného byla předpokladem podřadění jeho trestného činu pod ustanovení § 523 tr. zák. a že skutková podstata zločinu veřejného násilí ve smyslu § 85 písm. b) tr. zák. poranění osob nepředpokládá, takže tato okolnost spíše by v úvahu přijíti mohla jako okolnost přitěžující. Bylo proto odvolání jeho zamítnouti. Naproti tomu shledal zrušovací soud odvolání státního zastupitelství z výroku o podmíněném odsouzení odůvodněným, neboť vzhledem ke zprávě obecního úřadu, že obžalovaný nepožívá dobré pověsti, že se opíjí a pere, nelze důvodně očekávati, že se obžalovaný bez výkonu trestu polepší. Bylo proto odvolání státního zastupitelství vyhověti a uznati na trest nepodmíněný.

Citace:

č. 3403. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 114-115.