Čís. 3469.

Přečin podle třetího odstavce pokud se týče přestupek podle druhého odstavce § 42 zák. na ochranu republiky (čl. III zák. čís. 142/1868) jest deliktem kulposním; tato kulpa není zvláštním druhem nedbalosti, nýbrž má tytéž podstatné vlastnosti jako kulpa podle trestního zákona vůbec; pachatel se tresce, protože se z nedbalosti dopustil deliktu obsahem tiskopisu.
Jako nemůže býti potrestán ten, kdo jedním a týmž činem neb opomenutím z nedbalosti zabije jednoho člověka a zraní více lidí, pro přečin a pro přestupek podle § 335 tr. zák., tak i ten, kdo uveřejní z nedbalosti článek zakládající skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 a přečinu podle § 18 čís. 1 a 3 zák. na ochr. rep., nemůže býti potrestán pro přečin podle třetího odstavce a pro přestupek podle druhého odstavce § 42 zák. na ochr. rep., nýbrž jen pro onen přečin.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Zm I 59/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací částečně vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 42 odst. třetí zákona na ochranu republiky (čl. III. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák.) a přestupkem podle § 42 odst. druhý zákona na ochranu republiky (čl. III. zákona čís. 142/1868), zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel kromě přečinem podle § 42 odst. třetí zákona na ochranu republiky a podle čl. III. zákona čís. 142/1868 uznán též vinným přestupkem podle těchže zákonů, dále ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících, a vyměřil obžalovanému za zbývající přečin podle § 42 odst. třetí zákona na ochranu republiky a podle čl. III. zákona čís. 142/1868 podle § 42 odst. třetí zákona na ochranu republiky nový trest, mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 10 § 281 tr. ř. vytýká rozsudku, že v uveřejnění téhož článku nelze shledati současně přečin i přestupek opomenutí povinné péče redaktorské, nelze jí upříti oprávnění. Přestupek (přečin) podle čl. III. zák. ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. jest trestným činem kulposním. Ustanovení §§ 29—33 zák. o tisku ze dne 17. prosince 1862 pozměněnými oním čl. III. měly býti postiženy trestem takové činy redaktora, nakladatele, tiskaře a rozšiřovatele zprávy, které vzhledem k těžce prokazatelnému zlému úmyslu potřebnému k obsahovým deliktům tiskovým by jinak zůstaly beztrestnými. Osoby ty měly býti stíhány pro zanedbání povinné péče, k níž byly podle svého povolání povinnými. Tato kulpa podle zákona o tisku není zvláštním druhem nedbalosti, nýbrž má tytéž podstatné vlastnosti jako kulpa podle trestního zákona vůbec; tresce se tu pachatel pro kausální spojitost činu s nastalým výsledkem, protože se z nedbalosti dopustil deliktu obsahem tiskopisu (Liszt »Lehrbuch des oester. Presrechts z roku 1878 str. 224). Jako u činů kulposních podle trestního zákona (§ 335 a násl.) řídí se výše trestu podle výsledku činu, tak i tu řídí se trest podle závažnosti a velikosti deliktu obsahového, z nedbalosti uveřejněného nebo rozšiřovaného. Jako nemůže býti potrestán ten, kdo jedním a týmž činem neb opomenutím z nedbalosti zabije jednoho člověka a zraní více lidí pro přečin a přestupek podle § 335 tr. zák., nýbrž jen pro přečin podle § 335 tr. zák., tak i ten, kdo uveřejní z nedbalosti článek zakládající skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 zák. na ochranu republiky a přečinu podle § 18 čís. 1 a 3 téhož zákona, jak se to stalo v souzeném případě, pro přečin a přestupek podle čl. III. zák. čís. 142 ř. zák. a § 42 zák. na ochr. rep., neboť těžší výsledek téže nedbalosti absorbuje lehčí výsledek a přivodí použití sazby trestní normované na výsledek těžší. To vychází na jevo jak z doslovu § 335 tr. zák. tak i z doslovu § 42 zák. na ochr. republiky. Třetí odstavec tohoto zákonného místa obsahuje jen prvek kvalifikující zanedbání povinné péče redaktorské za přečin, delikt zůstává týž, jen se stupňuje na přečin, jakmile obsah tiskopisu zakládá některý z trestných činů tam uvedených, takže při nedbalém uveřejnění článku nelze trestati zodpovědného redaktora vedle přečinu zanedbání povinné péče redaktorské podle třetího odstavce § 42 zvláště ještě za přestupek podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení.

Citace:

Čís. 3469.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 275-276.