Čís. 3561.

Zákaz čepovati lihoviny.
Ustanovení § 31 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n. není zákonem práva ústavního ani správního, nýbrž integrující součástí zákona trestního. Omyl vyvolaný novinářským článkem, sdělujícím zrušení zákazů čepování a prodávání alkoholických nápojů zákonem, schváleným poslaneckou sněmovnou a senátem, není omylem skutkovým vylučujícím trestnost podle § 2 e) tr. zák. Omyl zůstane omylem právním, i když pachatel neznal ustanovení práva ústavního, že se stává zákon pravoplatným teprve schválením presidenta republiky a řádným vyhlášeními.
(Rozh. ze dne 8. července 1929, Zm II 132/29.)
Nejvyšší soud jako soud, zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 9. března 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle § 72 I čís. 7 (§ 31) zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že dne 1. prosince 1928 v D. L. v den před volbami do zemského a okresního zastupitelstva po druhé hodině odpolední nešetřil zákazu o výčepu, o prodeji a o podávání nápojů obsahujících alkohol, čímž spáchal přečin podle § 72 I čís. 7 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n.
Důvody:
Rozsudek prvého soudu bere za zjištěno, že obžalovaný dne 1. prosince 1928 v D. L. v předvečer voleb do zemských a okresních zastupitelstev prodával a podával pivo, tedy nápoj obsahující alkohol, ač mu byl znám výnos okresní správy politické v B., veřejně v D. L. vyhlášený, že v den ten po druhé hodině odpolední jest zakázáno čepovati nebo prodávati takové nápoje, přes to však osvobozuje obžalovaného z obžaloby pro přečin nešetření zákazu, shledávaje u něho po stránce subjektivní omyl, vylučující trestnost podle § 2 e) tr. zák. Zmateční stížnost, uplatňující zmatečnost rozsudku podle § 281 čís. 9 b) tr. ř., jest odůvodněna. Rozsudek shledává omyl v tom, že v čís. 23. »Hostinských listů« ze dne 1. prosince 1928 byl uveřejněn článek, sdělující zrušení zákazu zákonem, schváleným poslaneckou sněmovnou a senátem a výslovně uvádějící: »Předpisy o zákazu výčepu při volbách pozměňují se nyní tak, že den před volbou, až do 24. hod. noční, je dovoleno čepovati, prodávati a podávati nápoje obsahující alkohol. Zákaz platí jen v den volby«, dále, že též starosta obce v důsledku zprávy té mu prohlásil, že má právo čepovati pivo, stejně i farář a četnický strážmistr proti čepování piva nic neměli a, že obžalovaný podle oné časopisecké zprávy a vyjádření starostova, souhlasu farářova i četníka považoval dřívější zákaz za zrušený. Leč rozsudek mylně považuje tento omyl za omyl skutkový, vylučující trestnost podle § 2 e) tr. zák. Obhajoba obžalovaného vyznívá ve směru tom — stejně i důvody. rozsudku vylučující trestnost —, že omylem považoval dřívější zákaz za zrušený a tím čin, jehož se dopustil, za dovolený. Neznalost trestního zákona však pachatele trestného činu podle §§ 3 a 233 tr. zák. neomlouvá. Rozsudek sice ve směru tom správně podotýká, že ustanovení § 3 tr. zák. — v souzeném případě přichází v úvahu § 233 tr. zák. — vztahuje se jen na trestní zákony a nikoliv na zákony z jiného oboru práva, nevyjadřuje se však určitěji, o jaký zákon, z jakého oboru práva podle jeho mínění šlo. Uváděje námitku veřejného obžalobce, že obžalovaný měl věděti, že se stává zákon pravoplatným teprve schválením presidenta republiky a řádným vyhlášením, naznačuje rozsudek, jako by snad šlo o omyl v ustanoveních práva ústavního; ani tu však nelze omyl ten považovati za omyl skutkový, ježto v podstatě zůstává omylem o platnosti či neplatnosti trestní normy, tedy omylem právním. Že pak ustanovení § 31 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n. není pouhým zákonem práva ústavního ani správního, nýbrž integrující součástí zákona trestního, nelze bráti v pochybnost vzhledem k tomu, že trestní sankce zákazu toho, který by bez ní neměl významu, obsažena jest v ustanovení § 72, I. čís. 7 uved. zák. Poněvadž takto výrokem soudu bylo nesprávně použito zákona, pokud jde o otázku okolnosti vylučující trestnost, bylo rozsudek jako zmatečný podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. zrušiti, zároveň pak podle § 288, čís. 3 tr. ř. na základě skutkových zjištění prvého soudu, jež úplně vyčerpávají skutkovou podstatu přečinu podle § 72, I. čís. 7 uved. zák. po stránce objektivní i subjektivní, uznati obžalovaného vinným oním přečinem.

Citace:

č. 3561. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 437-439.