Čís. 3404.

T. zv. zmenšená příčetnost, duševní méněcennost nebo zatíženost není duševním stavem vylučujícím podle § 2 a, b., tr. zák. příčetnost, aniž zrůdný pud pohlavní (homosexualismus i povahy sadistické) sám o sobě, není-li výronem všeobecné poruchy duševní.
Soud neporušil zákonný předpis, otázav se přímo obžalovaného, zda se vzdává přípravné osmidenní lhůty (§ 221 odst prvý tr. ř.); tato lhůta neplatí pro obhájce; je jeho věcí, by — neměl-li dosti času, by si obhajobu náležitě připravil — navrhl odročení hlavního přelíčení a zabezpečil si tlak po případě uplatňování zmatku čís. 5 § 344 tr. ř.
Obhájce nemůže si stěžovati (§ 344 čís. 5 tr. ř.), že soud zamítl jeho návrh na doplnění šetření a posudku znalců lékařů, neřídil-li se při formulování návrhu předpisem čl. I čís. 3 odst druhý zák. ze dne 1. července 1927, čís. 107 sb. z. a n. upravujícím nový doslov § 126 tr. ř.
Nepřibrání odborníků psychiatrů k vyšetření duševního stavu obžalovaného není porušeními zákona (§§ 134, 344 čís. 5 tr. ř.).
Otázka postačitelnosti podkladu pro podání spolehlivého posudku jest otázkou odbornou, již řešiti je znalcům podle jejich přísahy (§ 121 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 2. března 1929, Zm I 746/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Litoměřicích ze dne 9. listopadu 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy úkladné podle §§ 134, 135 čís. 1 tr. zák., zločinem smilstva proti přírodě podle § 129 I písm. b) tr. zák. a přečinem zlého nakládání s mrtvolou podle § 306 tr. zák. —
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje důvody zmatečnosti § 344 čís. 4, 5 tr. ř. K § 344 čís. 4 tr. ř.: Obžalovací spis podaný dne 31. října 1928, byl obžalovanému protokolárně oznámen dne 1. listopadu 1928, a obžalovaný se výslovně vzdal přípravné lhůty k hlavnímu přelíčení, jež ustanoveno na den 9. listopadu 1928. Podle § 41 odst. druhý tr. ř. pro hlavní přelíčení před soudem porotním zřízen byl obžalovanému obhájce z povinnosti úřední dne 6. listopadu 1928. Zmateční stížnost uplatňuje zmatek podle § 344 čís. 4 tr. ř. poukazem k tomu, že porušen byl předpis § 221 tr. ř. ohledně nejméně osmidenní lhůty k přípravě obhajoby, kteráž lhůta má prý býti zachována nejen obžalovanému, nýbrž i obhájci v porotním řízení z povinnosti úřední zřízenému, a že obžalovaný při oznámení obžaloby nebyl poučen, že se ohledně vzdání se lhůty k přípravě může poraditi s obhájcem. Nehledíc k tomu, že toto nepoučení nevykročuje z mezí předpisu § 3 tr. ř., stanoví § 221 odst. prvý tr. ř. výslovně, že den hlavního přelíčení před soudem porotním ustanoví předseda tak, by obžalovaný, pokud sám nesvolí ke zkrácení této lhůty, pod neplatností měl od doručení obsílky lhůtu nejméně osmidenní k přípravě obhajoby. Den hlavního přelíčení má se oznámiti obžalovanému a jeho obhájci. Z tohoto ustanovení zákona plyne: a) že soud neporušil zákonný předpis, otázav se přímo obžalovaného, zda se vzdává přípravné osmidenní lhůty, b) že povinná přípravná lhůta osmidenní neplatí též pro obhájce; stačí, byla-li dodržena ve příčině obžalovaného samého. Jakmile tento sám svolí ke zkrácení přípravné lhůty, odpadá sankce zmatečnosti v § 221 tr. ř. stanovená, předpis § 221 tr. ř. v žádném směru porušen nebyl a zmatečnost podle § 344 čís. 4 tr. ř. nebyla přivoděna. Poukázati jest i k ustanovení § 220 odst. prvý posl. věty tr. ř., upravujícímu případ, kde obžalovaný ve věci porotní ani v čase výslechu podle § 220 tr. ř. ještě němá obhájce, a dále k ustanovení § 274 tr. ř., dovolujícímu odročení přelíčení, nemůže-li jiný obhájce býti zřízen bez újmy obhajoby obžalovaného, z něhož lze odvozovati, že obhájce měl možnost zabezpečiti si po případě zmatek čís. 5 § 344 tr. ř., kdyby soud nevyhověl jeho návrhu na odročení přelíčení, protože mu nezbývalo dosti času, by si obhajobu náležitě připravil. Takový návrh nebyl obhájcem učiněn.
§ 344 čís. 5 tr. ř.: Když při hlavním porotním přelíčení soudní lékaři přednesli posudek o duševním stavu obžalovaného, navrhl obhájce, by byl obžalovaný dodán do ústavu pro choromyslně, by byly vyšetřeny jeho rodinné poměry v R., by bylo konáno šetření o úmrtích v rodině obžalovaného, o jeho sourozencích, by byly vyšetřeny u jeho zaměstnavatelů příčiny vystoupení ze služby, a by na základě tohoto materiálu byl vyšetřen duševní stav obžalovaného znalci psychyatry, neboť obžalovaný jest prý nepříčetný podle § 2 a), neb aspoň § 2 b) tr. zák.— Když znalec v přítomností a za mlčky daného souhlasu druhého znalce prohlásil, že dodatečné šetření nemohlo by nic změniti na posudku znalců, a když byl k dotazům obhájcovým podal žádaná vysvětlení (ve smyslu § 126, odst. prvý tr. ř. v doslovu zákona čís. 107/127), — rozhodl soudní dvůr, že se návrh obhájcův zamítá s poukazem na toto prohlášení znalcovo, s podotknutím, že ohledně nepříčetnosti podle § 2 a), b) tr. zák. bude porotcům dána otázka, což se také stalo a otázka ta porotci zodpověděna jednomyslně záporně, V zamítnutí tohoto návrhu shledává stížnost zmatečnost podle § 344 čís. 5 tr. ř., porušení předpisu § 3 tr. ř. ohledně povinnosti soudu se stejnou péčí věnovati pozornost i okolnostem k obraně obviněného příhodným, dále nevyhovění požadavkům vědy o soudním lékařství, a to vzhledem k závažnosti případu. Proti vývodům zmateční stížnosti po stránce formální uvésti jest především, že obhájce — vytýkající nyní posudku znalců neúplnost — měl se při formulování svého návrhu říditi předpisem čl. I, čís. 3 odst. druhý zákona ze dne 1. července 1927, čís. 107 sb. z. a n., upravujícím nový doslov, § 126 tr. ř. Šlo-li o neúplný posudek znalců lékařů, měl obhájce navrhnouti, by byl vyžádán posudek jiných stálých znalců lékařů sborového soudu prvé stolice v sídle sborového soudu druhé stolice (tedy soudních lékařů při zemském trestním soudě v Praze), a, kdyby ani posudek těchto znalců nevyhověl, by soud požádal o posudek příslušnou soudní lékařskou radu (v Praze), Tato může se podle § 11 vl. nař. z 13. října 1927, čís. 154 sb. z. a n. usnésti o nutnosti doplnění šetření, — Jestliže tedy obhájce neučinil návrh předpisů zákona vyhovující, nýbrž učinil návrh od tohoto předpisu odchylný, nemůže si stěžovati, zamítl-li mu prvý soud návrh ten.
Po stránce věcné jest však zdůrazniti, že vyšetřující soudce podle protokolu ze dne 9. října 1928 zjišťoval osobní a rodinné poměry obžalovaného i členů jeho rodiny. Obžalovaný uvedl, že neprodělal nemoci, až na záškrt v dětství a zápal plic v 19. roku, a že se cítí tělesně i duševně úplně zdráv. Ohledně členů rodiny neudal nic, co by mohlo poukazovati na dědičné zatížení. Vyšetřující soudce neshledal příčiny k podrobnějšímu vyšetřování těchto poměrů. Také nález i posudek soudních lékařů zabývá se osobními, rodinnými a zdravotními poměry obžalovaného i po stránce dědičného zatížení a dospívá k závěru, že obžalovaný není stižen duševní chorobou, a že jeho pohlavní pocit není u něho vrozený, nýbrž získaný jednak mravní defektností, jednak nenáležitou výchovou v době dospívání. Tím padá potřeba onoho dalšího vyšetřování, to tím spíše, ana i otázka postačitelnosti podkladu pro podání spolehlivého posudku jest otázkou odbornou, již řešiti je znalcům podle jejich přísahy (§ 121 tr. ř.) a již znalci v souzeném případě zodpověděli kladně Trestní řád a zákon čís. 107/27 neobmezuje soud ve volbě znalců lékařů. K poměrné nesnadnosti posuzování duševního stavu vyšetřovancova přihlíží zákon již tím, že v § 134 tr. ř. — odchylně od § 118 tr. ř. v doslovu čl. 1. čís. 1 zák. čís. 107/27 — nařizuje, by bylo provedeno vyšetřování duševního stavu a stavu mysli vždy dvěma lékaři. Stačí, byli-li vyšetřováním tím pověřeni soudní lékaři. Přibrání odborníků psychiatrů není zákonem preceptivně nařízeno a nepřibrání jích není tedy porušením zákona, jak je předpokládá zmatek podle § 344 čís. 5 tr. ř. Z tohoto stavu věci a předpisu zákona plyne, že porotní soud, zamítnuv návrh obhájcův, neporušil zákon ani nesprávně nepoužil zákona nebo zásady trestního řízení, jichž šetření káže podstata řízení, kterým se zabezpečuje obhajování. Zákon v § 2 písm. a), b) tr. zák. předpokládá naprosté chybění rozumu, buďto trvalé (písm. a) nebo střídavé (písm. b). T. zv. zmenšená příčetnost, duševní méněcennost nebo zatíženost není duševním stavem vylučujícím podle § 2 a), b), tr. zák. příčetnost, aniž zrůdný pud pohlavní (homosexualismus i povahy sadistické) sám o sobě, není- li výronem všeobecné poruchy duševní, již znalci v souzeném případě vyloučili. Zmateční stížnost v obou uplatňovaných bodech shledána byla neodůvodněnou, pročež byla podle § 288 odst. prvý tr. ř. zavržena.

Citace:

č. 3404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 115-118.