Čís. 85 dis.

Zkrácení cizích práv ve smyslu § 53 čís. 3 kárn. stat. může se advokát dopustiti jen porušením povinností povolání.
Povinností advokáta chovati se, jak čest a vážnost stavu mu přikazuje, nevzniká ještě subjektivní právo třetích osob na takové chování se advokátů, a to ani tehdy, když jim nelze upříti zvláštní osobní zájem.
Jde-li o zlehčení cti a vážnosti stavu, nemají třetí osoby práva stížnosti, neshledala-li kárná rada v (jejich) oznámení důvod ke kárnému zakročení.
(Rozh. ze dne 7. června 1929, Ds I 11/29.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů nevyhověl stížnosti Dra Karla H-a, advokáta v T., do usnesení kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 28. března 1929, jímž bylo vysloveno, že není důvodu ke kárnému stíhání Dra Karla S-a, advokáta v T.
Důvody:
Kárná rada advokátní komory v Praze rozhodla k udání stěžovatele na Dr. Karla S-a, že není důvodu ke kárnému stíhání, poněvadž v jednání Dr. S-a nelze spatřovati ani porušení povinností povolání ani zlehčení cti a vážnosti stavu. Zástupce komory nepodal stížnost do tohoto rozhodnutí; stížnost Dr. H-a, jenž učinil u komory udání, jest posuzovati podle § 53 čís. 3 kárného statutu, podle něhož přísluší třetím osobám, i když jsou advokáty, právo stížnosti jen potud, pokud byly kárným činem zkráceny ve svých právech. Zkrácení cizích práv může se advokát dopustiti s hlediska kárného řádu jenom porušením povinností povolání, to však nelze v jednání Dr. S-a shledati, a sám stěžovatel je v něm nespatřuje. Dovozuje, že se Dr. S. prohřešil proti cti a vážnosti stavu tím, že, nedbaje všeobecně zachovávaných pravidel slušnosti a mravů, vyzvídal dotazem u jiných osob jeho soukromý život, a to nejenom za účelem zamýšleného důkazu pravdy v trestní při jím hájeného redaktora Rudolfa H-e, nýbrž i za účely politickými. Avšak povinností advokáta chovati se, jak čest a vážnost stavu mu přikazuje, nevzniká ještě subjektivní právo třetích osob na takové chování se advokátů, a to ani tehdy, když jim nelze upříti zvláštní osobní zájem. Chrániti čest a vážnost stavu jest výhradně úkolem orgánů, povolaných k tomu advokátním řádem a kárným statutem, tedy zástupce komory a kárné rady (§§ 23, 29 kár. st.). Třetí osoby, i když jsou advokáty, mohou sice skutečnosti, kterými byla podle jejich názoru zlehčena čest a vážnost stavu, oznámiti výboru advokátní komory, zástupci komory nebo kárné radě k zakročení, nemají však právo ke stížnosti, jestliže kárná rada neshledala v oznámení důvod ke kárnému zakročení. Jelikož v souzeném případě povinnosti povolání nebyly porušeny, jinak však stěžovateli nepřísluší právo stížnosti, musilo býti uznáno, jak se stalo.

Citace:

Čís. 85 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 801-802.