HLAVA II.
Zlehčování.
Zlehčování. Č. 10a. V předešlé kapitole probrali jsme případy nekalé reklamy a nesprávného označování původu zboží, jež mají společným jeden charakteristický rys, že se totiž při nich rozšiřují o poměrech podniku (zpravidla vlastního) údaje příznivé, příznivější, než by odpovídalo pravdě a skutečnosti. Tento způsob soutěžní jest vůči konkurentům zajisté velmi nebezpečný. Daleko však nebezpečnějším může býti počínání toho, kdo rozšiřuje o cizím podniku údaje nepříznivé. Toto počínání nazývá zákon zlehčováním a má o něm ustanovení v §u 10, ve kterém, stíhá toho, kdo za účelem soutěže učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2.) způsobilé podnik poškoditi, pokud nedokáže jejich pravdivost. Československé soudy měly příležitost zabývati se již větším počtem případů zlehčování. Vybereme několik z nich, abychom ukázali, k jakým výsledkům prakse dospěla. V rozhodnutí, publikovaném ve sbírce Vážného pod čís. 11107, šlo asi o tento případ: Václav V. měl zastoupení elektrických motorů Škodových závodů. V roce 1929 navštívil jej Karel Neopatrný a jednal s ním, aby převzal zastoupení motorů firmy konkurenční, jež prý jsou mnohem lepší. Karel Neopatrný zastupoval prý sám Škodovy závody, vzdal se však toho zastoupení, poněvadž se motory Škodových závodů neosvědčily. Většina těch motorů, které prodal, je vyřazena pro špatnou jakost. On sám má několik vyřazených a prodal by je rád i se slevou. Karel Neopatrný byl odsouzen podle §u 10 zákona proti nekalé soutěži. Z rozhodnutí všech tří stolic vyjímáme tyto důvody:
I. stol. ... Pokud se především týče námitky žalované strany, že prohlášení žalovaného stalo k Václavu V-ovi proto, že šlo o jeho získání jako zástupce, nikoliv o prodej motorů konsumentům, a že tedy nelze v souzeném případě mluviti o jednání za účelem soutěže, jest tato námitka neodůvodněná, neboť jednání za účelem soutěže ve smyslu zákona č. 111 z r. 1927 jest pojímati pokud možno široce a za jednání za účelem soutěže jest považovati nejen přemlouvání přímých konsumentů, nýbrž i snahu získati dosavadního zástupce jedné firmy pro firmu jinou, soutěžící.
II. stol.... Jest ovšem pravda, že zákon nevylučuje právo volné kritiky, pokud se pohybuje v mezích dobrých mravů hospodářského života a nemá za podklad klamná udání, tedy, pokud jest věcná.
... Právem žalující strana klade váhu na to, že nejen nevylučuje skutkovou povahu § 10 zákona o nekalé soutěži okolnost, že šlo o styk výrobce se zprostředkovatelem, nikoliv výrobce se spotřebitelem, nýbrž okolnost tato může míti pro poškozeného soutěžitele tím těžší následky, čím spíše nedovolenou soutěžnou činností získaný agent může získáním řady nových odběratelů tyto odlákati poškozovanému soutěžiteli.
III. stol.... Stejně neobstojí ona část dovolatelových výkladů, podle nichž prohlášení žalovaného, že elektromotory firmy S. jsou lepší než elektromotory firmy S., vůbec nejsou údajem podle § 10 zákona o nekalé soutěži, nýbrž jen hodnotícím úsudkem, jenž ve svém povšechném rázu není úsudkem o jakosti zboží a vymyká se jakékoli zákonné úpravě. Zákon poukazuje v § 10, pojednávajícím o zlehčování, u slova »údaje« citací § 2, odst. 2. — o nekalé reklamě — k vymezení jeho pojmu v tomto posléze řečeném místě zákona. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o nekalé soutěži (tisk. čís. 255 posl. sněmovna N. S. R. Č. 1926) praví ve vývodech k § 2, že osnova používá všeobecného výrazu údaj, chtějíc tím naznačiti, že nemusí jíti jen o sdělování určitých skutečností, nýbrž i o projev subjektivního mínění. Neníť mezi oběma těmito způsoby myšlenkového vyjadřování pro obor nekalé soutěže podstatného rozdílu.
Jednání za účelem soutěže. Č. 10b. V důvodech obou prvních stolic bylo velmi dobře vysvětleno, že jednání Karla Neopatrného bylo prováděno za účelem soutěže. Tento obrat nutno vykládati pokud možno široce. Soutěžní jednání není jen takové počínání, které sleduje za cíl získati zákazníky bezprostředně, také snaha o získání obratného zástupce jest činem soutěžním. Jest jím vůbec všechno, co má za účel zlepšiti soutěžní posici podnikatelovu.
Zdá se, že poněkud úžeji vykládá tento pojem rozhodnutí čís. 10611. Šlo v něm o tento případ: Obchodník dobytkem Karel Neopatrný vyjádřil se k svému kolegovi, jenž chtěl koupiti dobytek od majitele panství, takto: »Tam nepotřebuješ jezditi. Já jsem minulý týden ten dobytek viděl, není na něm mnoho. Voli jsou hubení, tak kolem 500 kg, a kdyby byli na žíru měli by jistě 1000 kg a krávy jsou chycené.« Kolega po této rozmluvě již k majiteli panství nejel, avšak Karel Neopatrný rozjel se tam druhého dne sám a o koupi jednal. Druhá stolice na žalobu majitele panství projevila názor, že, haní-li se jednotlivě výrobky žalobcova hospodářství, že jest to zlehčování jeho podniku, pokud jde o hospodaření s dobytkem. Avšak přes to dospěl vrchní soud k přesvědčení, že žalovaný závadné výroky neučinil za účelem soutěže, aby žalobci odlákal uchazeče, nýbrž aby si po případě dobytek sám zajistil. Nejvyšší soud prohlásil, že ten, kdo zhaní zboží jinému uchazeči, chtěje si je zajistiti pro sebe, nejedná sice v poměru k majiteli zboží proti § 10, ovšem ale po případě proti § 1. — Podle našeho názoru bylo by spíše přikloniti se k pojímání přísnějšímu. Obchodník s dobytkem a majitel panství, na němž se pěstuje dobytek na prodej, jsou soutěžiteli a tím, že obchodník dobytek haní, jedná za účelem soutěže. Vždyť činil tak v daném případě proto, aby docílil zisku, který by možná byl připadl k dobru majiteli panství, kdyby kolega Karla Neopatrného nebyl odrazen od obchodního jednání s ním. Konečně nelze přehlížeti, že zhaněním svého zboží mohl býti majitel panství poškozen pro budoucnost. Kolega Karla Neopatrného, a možná i jiní obchodníci s dobytkem, mezi kterými se třeba údaj Karla Neopatrného roznesl, budou méně ochotni navázati s majitelem panství obchodní styky, než jak by tomu bylo, kdyby Karel Neopatrný nebyl svůj výrok pronesl.
»Údaj.« Č. 10c. Vraťme se však k prvnímu našemu případu. Nejvyšší soud zdůrazňuje ve svých důvodech velmi dobře, že pod pojem údaj spadá nejenom sdělování konkrétních skutečností, nýbrž i projevy subjektivních úsudků. O této otázce proneseny byly v theorii názory velmi odlišné. Poukazujeme v tom směru na důkladné pojednání Skálovo v S. a T.
»Osobní reklama.« Č. 11. Německá prakse posuzuje velmi přísně případy, kdy ať již při zlehčování nebo při reklamě porovnává někdo své vlastní zboží se zbožím konkurenčním, při čemž vynáší ovšem kvalitu zboží vlastního, a tím buď přímo nebo nepřímo snižuje zboží cizí. Německé soudy prohlašují většinou podobné jednání za nekalé, razíce heslo, že nikdo se nemá činiti soudcem ve vlastní věci. Po našem soudu jest toto heslo způsobilé praksi svésti na scestí, a jest proto třeba užívati ho s krajní opatrností. Povšechně bylo by asi možno říci tolik: není soutěžně slušné porovnávati vlastní zboží s určitým zbožím určitého závodu cizího. Naproti tomu nelze však brániti podnikateli, který na příklad docílí určitého zlepšení, aby (pravdivě) i ve veřejné reklamě vychvaloval výhody svého zboží a porovnával je s nevýhodami zboží, vyráběného podle staršího způsobu. Bude tedy třeba zkoumati pečlivě každý případ a nepovažovati za nekalou soutěž pravdivé porovnávání systémů. Jinak dospěli bychom ke stavu, kde by zákon bránil, aby ten, komu podaří se docíliti nějakého zlepšení, klidil zasloužené ovoce své přičinlivosti. Stanovisko opačné bránilo by nerozumně hospodářskému pokroku. Zlehčování nemusí býti urážlivé. Č. 12. Údaj stihatelný podle §u 10 musí býti způsobilý poškoditi podnik a nepravdivý. Tím však není nikterak řečeno, což prakse velmi často přehlíží, že by tento údaj musil býti urážlivý. Nejvyšší soud měl již příležitost tuto okolnost konstatovati, a to v rozhodnutí čís. 11142.
Ochrany může požívati podnik, jenž ještě nezahájil činnost. Č. 13a. Z prakse nejvyššího soudu uvedeme ještě dva příklady. V rozhodnutí právě citovaném šlo o spor, vedený družstvem (řezníků) pro zužitkování vedlejších zvířecích produktů, jež mělo především za účel zpracovati ve vlastním družstevním provozu na klih kosti od členů dodávané, proti firmě (kartelu), jež se zabývala nákupem kostí. Žalovaná firma rozeslala svým dodavatelům oběžník, ve kterém nepřímo varovala před účastí na družstvu. Uváděla na příklad, že řezníci mají se, chtějí-li se účastniti na projektovaném podniku, zavázati, že budou dodá váti kosti trvale za cenu jednou pro vždy stanovenou, jež mimo to jest značně nižší než přítomné ceny tržní; dále musí prý zaplatiti dosti značnou peněžitou sumu; není prý také v prvních letech možno pomýšleti, že by nová družstevní továrna pracovala se ziskem; nedůvěra k optimistickým předpověděm je prý tím spíše na místě, poněvadž všechny podobné družstevní továrny na klih, jež byly založeny podobně s vysokými nadějemi v cizině, po krátkém trvání zanikly s těžkými ztrátami pro zúčastněné. Ostatně většina tuzemských továren byla po větších nebo menších ztrátách pro nevýnosný provoz zastavena. Jest tedy plán nového tak zvaného družstevního podniku založen na klamných úvahách.
Ve sporu, jenž byl družstvem řezníků zahájen, došlo mimo výrok ve věci hlavní ještě ke třem zajímavým výrokům dalším. Žalovaná firma nechtěla přiznati legitimaci žalobní družstvu z toho důvodu, že družstevní továrna nezahájila činnost. První stolice odmítla tuto obranu správným konstatováním, že úmyslem zákona nebylo chrániti proti nekalé soutěži podniky již provozované, nýbrž také podniky, jež mají svou právní existenci, ale skutečný provoz z té neb oné příčiny dosud nemohly zahájit.
Jest nemyslitelné, že by podniky již trvající a mající pevný okruh zákaznictva a tím zajištěný zdar, požívaly větší ochrany zákona než podniky, jimž právní řád již propůjčil právní existenci, jež však svou činnost chtějí teprve začíti a proto potřebují právní ochrany nejméně tak účinné, jako podniky již zavedené. Není proto důvodná námitka žalované strany, že žalující strana není soutěžitelem, ana v době rozesílání letáků a podání žaloby nepočala s výrobou a s prodejem.
Nejvyšší soud odmítl také námitku, že žalující družstvo nemůže se domáhati ochrany, poněvadž nemá prý ještě příslušné živnostenské oprávnění. Tato okolnost jest pro řešení sporu podle nejvyššího soudu vůbec nerozhodná, neboť stačí, že jde o činnost, jež se jeví jako činnost podniková bez ohledu na to, opírá-li se o zákonné oprávnění čili nic.
Obchodníci a konsumy jsou soutěžiteli. Č. 13b. A další zajímavý případ z boje konsumů proti obchodníkům (č. 12638): Tři firmy, provozující obchod s kávou, čajem a jiným koloniálním zbožím v T. domáhaly se na žalovaném konsumním spolku v T., jenž provozoval rovněž obchod s koloniálním zbožím, by žalovaný byl uznán povinným zdržeti se tvrzení, že obchodníci mohou existovati jen, když stále zvyšují ceny nebo prodávají méněcenné zboží nebo nesprávně váží.
II. stol. Výtka nesprávného právního posouzení jest opodstatněna v tom směru, že soud prvé stolice v zažalovaném jednání žalované strany shledal též nekalou soutěž podle § 10 zák. o nekalé soutěži. Zlehčování ve smyslu tohoto paragrafu předpokládá rozšiřování zlehčovacích tvrzení a údajů o určitém podniku, dostatečně individualisovaném, čemuž v souzeném případě tak není, neboť tu týká se pozastavené tvrzení celé, blíže neoznačené skupiny privátních kupců v protikladu ke konsumním družstvům, pročež také v § 15, odst. 2. vyhrazeno jest žalobní právo jen soutěžitelům bezprostředně dotčeným, takže žalobcům chybí tu vůbec aktivní legitimace k žalobě.
... Především nemůže býti o tom vážné pochybnosti, že ve smyslu § 46 cit. zák. obě strany jsou soutěžitelkami, byť i na různém principu podnikatelském, neboť obě prodávají dále zboží k tomu cíli nakoupené, a je s hlediska cit. zák. bez významu, zda zisk z toho plyne do kapsy jednotlivého podnikatele, či zda jest rozdělován nějakým způsobem mezi členy konsumního družstva
III. stol. O tom nemůže býti pochybnosti, že také svépomocná společenstva a konsumní spolky jsou hospodářskými podniky a že jako takové jsou podrobeny předpisům soukromoprávním, ke kterým náležejí také předpisy zákona proti nekalé soutěži, pokud o nich rozhodují řádné soudy, a že tedy také svépomocný podnik hospodářský je soutěžitelem ve smyslu § 46 cit. zák. vůči soukromým obchodníkům z téhož nebo podobného oboru hospodářského a že jako takový je pak účasten jak ochrany, tak i závazků, vyplývajících ze zákona proti nekalé soutěži.
...Je nerozhodné, že snad žalovaný podnik neusiluje o vlastní zisk; ale ani tento moment zisku není zcela vyloučen, protože jeví se případně v úsporách a výhodách pro členy, ve zmenšené režii při větším odbytu, zkrátka v dobré prosperitě podniku, jehož podkladem je hospodářská činnost.
... Dovolací soud dovodil již v četných rozhodnutích, že údajem ve smyslu § 10 mohou býti také osobní názory a mínění; v souzeném případě jde však, jak správně uvádí procesní soud, o skutková tvrzení, kterými soukromí obchodníci jsou podezíráni a obviňováni z určitých nemravných a trestných jednání; podle toho, kdy byly letáky rozšiřovány, jsou tím dotčeni také žalobci a právem poskytují jim soudy právní ochranu, ana žalovaná strana ani netvrdí, že by výtky, pokud jde o žalobce, byly pravdivé. Má-li snad jednání žalované strany také ještě jiné pozadí než hospodářské, je zcela nerozhodné.
Zlehčování údaji pravdivými. Č. 14. Doposud zabývali jsme se takovými případy zlehčování, které prováděno bylo údaji nepravdivými. Zákon však za určitých okolností stíhá i jednání toho, kdo za účelem soutěže, nejsa zvláštní okolností k tomu nucen, učiní údaje i pravdivé u vědomí, že mohou podnik ve značné míře ohroziti. Ustanovení toto jest velmi rozumné, a my budeme míti později ještě příležitost jeho povahu vysvětliti. Prakticky bylo použito ve sporu reprodukovaném ve Vážného sbírce pod číslem 11758. Jistá firma byla vyzvána, aby podala informaci o roentgenové cloně, nabízené firmou, jež později podala žalobu. Dotázaná firma podala informaci v tom směru, že clona pozdějšího žalobce jest závislá na patentu třetí osoby, od níž ona sama nabyla na patentu výhradného práva. Ve sporu, ve kterém žalovaná firma, informaci podavší, nabídla důkaz o pravdivosti svého tvrzení, vyřkl nejvyšší soud, že informující firma podala svoji zprávu, byvši nucena zvláštní okolností. Ta okolnost spočívala v tom, že byla povinna podati informaci podle pravdy, poněvadž jinak by se byla vydala zodpovědnosti za případě porušení patentu interesentem.
Podnikatel ručí za zaměstnance. Č. 15. V případu čís. 11143 svrchu uvedeném dotkl se nejvyšší soud také výkladu §u 17; tento paragraf ustanovuje, že v některých případech, mezi nimi také v případu §u 10, může býti žalován majitel podniku o zdržení se a odstranění závadného stavu i tehdy, byl-li čin vykonán provozováním jeho podniku jinou osobou. Žalovaný namítal, že v tom případě, když zlehčování bylo provedeno jeho zaměstnancem a nikoliv jím samotným, nemůže on sám jako majitel podniku býti žalován na zdržení, nýbrž jen na to, aby zaměstnanec upustil od svého jednání. Nejvyšší soud odmítl tento názor s odůvodněním, že ve smyslu §u 17 přičítá se jednání zaměstnancovo podnikateli jako jeho vlastní jednání.