, (). :
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 12 (1912)
PDF

Literatura.


Všeobecná část.
R. Jecht: Der Oberlausitzer Hussitenkrieg und das Land der Sechsstädte unter Kaiser Sigmund. I. 1911. Stran 247.
V druhém díle svého Codex Lusatiae superioris (1896—1903) vydal Jecht ve dvou řadách listiny lužické z doby husitské. První řada obsahuje listiny z let 1419 — 1428, druhá z let 1429 — 1437. Svrchu uvedená kniha jest zpracováním látky tam otištěné a to prozatím části prvé, obsahující léta 1419 — 29.
V úvodě podává Jecht velmi zajímavý obraz veřejného života hornolužického před válkami husitskými. Základem celého zřízení bylo pořáde šestiměstí, které se v dobách potřeby opíralo i o šlechtu. Byly tam však vesměs malé poměry. Zhořelec měl asi 7700 obyvatel, Lubij 1200. Správa měst byla napořád v rukou patriciů, pokusy o regiment řemeslný se nezdařily. Vyšší soudnictví náleželo městům někde (Zhořelec) i na úkor malých šlechticů. Města měla značný majetek nemovitý, vzdor tomu bylo však V193
k vedení správy zapotřebí ještě zvláštních dávek. Tak vybírali ve Zhořelcí daň obnášející roku 1395 — 5,2%, 1400 — 6,2%, 1419 — 6,2% ze všeho odhadnutého majetku. Při tom kolísal rozpočet městský ve Zhořelcí mezí 1638 kopami roku 1394 a 3381 kopami roku 1413.
Šlechta nebohatá většinou seděla v menších hradech obklopených vodními příkopy. Šlechtici hospodařili na svých dvorech s několika činžovními sedláky. Jako čeští vladykové lišili se od sedláků tím, že vedle hospodářství rádi věnovali se řemeslu válečnému, a ovšem svým politickým významem, který však v Horní Lužici daleko nedosahoval významu stavu městského. Protože nebylo v zemi dvora trvale sídlícího, neměla šlechta jiného centra než v nejbližších městech. Styk s městy někdy vedl i k tomu, že šlechtic vzdával se svého práva zemského a přijímal městské.
Stavu selskému se před válkami husitskými nevedlo ještě zle. Činže nebyly vysoké, služby vesměs jen přesně stanovené. Vesnice byly dosti veliké o 240 — 350 lidech. Domkářů tehdy nebylo ještě valně.
Církvi příslušel veliký vliv na všechny záležitosti v zemi. Jako jinde i v Lužici měla mnoho statků a spoustu důchodů a rent, zbožnými věřícími jí daných. Hnutí husitské nedošlo v Lužici přívrženců.
Jednaje dále o panovníkovi, mluví Jecht o státoprávních poměrech říše české, jako by to byla personální unie jednotlivých zemí. To je ovšem názor naprosto mylný, o personální unii nemůže býti ani řeči. Ovšem ráz říše je komplikovaný. Je tady centrální stát jako subjekt korporativní, údové jeho mají však své ústavy. Kde vystupuje do popředí výsost a moc královská, tam stát český je spíše rázu státu jednotného. V oboru zvláštních ústav podobala se říše mezinárodnímu spolku států, v oboru panovníka zase státu neúplně jednotnému.
Panovníka zastupoval fojt, většinou z ciziny (z Čech, Slezska) braný. Jeho zástupcem byl domácí šlechtic.
Obrana země byla hlavně v rukou měst, kterým šlechta okolní pomáhala.
V dalším vyličuje Jecht velmi podrobně události válek husitských, pokud se dotekly také přímo Lužice. Zvláště z radních účtů Zhořelce přináší mnohou novou podrobnost. Oběti peněžní, které tehdy šestiměstí přinášelo, byly ohromné. Do podrobností jednotlivých vylíčených lét není lze se bohužel pouštěti, ač jsou velmi zajímavé, a také pro právní historii poskytují velmi mnoho materiálu.
J. Kapras.
Citace:
Literatura - všeobecná - Der Oberlausitzer Hussitenkrieg. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 204-205.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).