NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 12 (1912) - Literatura - všeobecná

Literatura.

Všeobecná část.
Gelčič Josip: Dubvovački arhiv. Glasnik zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegovini 1910, str. 537 — 88. Též otisk, Sarajevo, 1910, 4.
Dubrovnický státní archiv poskytuje svým velkolepým bohatstvím nevysýchající zdroj nejen pro dějiny Dubrovníka samého, ale pro dějiny balkánského Slovanstva vůbec. Svým stářím i svým množstvím zachovaných pramenů může se směle rovnati archivu benátskérnu a proto mohl o něm napsati jeden z nejlepších znalců jihoslovanské historie, dvorní rada Konst. Jireček, plným právem: ,,Diese archivalischen Denkmäler haben für die Geschichte Dalmatiens, Bosniens und der gesammten Balkanhalbinsel, sowie für die Handelsgeschichte des Orients überhaupt den größten Wert. Größere Archive aus dem Mittelalter haben sich auf der Balkanhalbinsel nur in Ragusa und in den Klöstern des Athos erhalten“. (Die Archive von Dalmatien, 1896). Ještě s větším nadšením prohlásil Max Dvořák: ,,My máme v Dubrovníce největší archiv v Rakousku.“ Vše to jest jen potvrzení toho, co před 20 lety pronesli Becker a Rački. 500 let dějinného vývoje možno tu na základě zachovaného archivu republiky dubrovnické sledovati, 500 let rušného života obchodního města, 500 let jeho kulturního rozvoje. Mnohé práce Jirečkovy ukazují jasně, jakými směry a s jakými výsledky možno v archivu pracovati; to platí i o díle prof. Mik. Jorgy Geschichte des osmanischen Reiches (4. svazek do г. 1714. v Lamprechtově sbírce: Geschichte der europäischen Staaten) nebo o důležité práci známého historika Dr. Kosty kn. Vojnoviče: Bratovštině i obrtne korporacie u republici Dubrovačkoj (1899—-1900) a o jiných pracích téhož autora atd. Dnes jest tento dlouhou dobu pro širší kruhy nepřístupný archiv zásluhou a mnohaletou, vytrvalou a neúnavnou prací profesora Josipa Gelčiče spořádaný a řádně zkatalogisovaný a výsledek mravenčí píle Gelčičovy leží před námi v tištěném katalogu a přehledu celého bohatství tohoto archivu. Budiž mu čest a chvála za jeho dílo! Bývalý profesor historie na nautické škole v Dubrovníku a potom na obchodní škole v Terstu byl r. 1885 vládou vybídnut, aby srovnal a uspořádal archiv bývalé republiky, sestávající z pěti archivů a nalézající se dnes v dosti vhodných místnostech Dvora vedle Opčiny. Zcela sám bez každé pomocné síly — vláda je v tom ohledu k jihoslovanským, zemím vždy velice macešská, jak ukazuje ku př. také dobře vládní museum ve Splitu — ujal se práce a zkatalogisoval 6409 knih, které uspořádal podle obsahu na 77 oddílů, z nichž 27 popsal ve vydaném katalogu, a chápeme jeho sebevědomí, s nímž končí svůj úvod ke katalogu: „arhiv sam uredio — ja!“ Hlavním a nejdůležitějším oddílem jest jeho politicko-diplomatická skupina, počínající r. 1301 a končící r. 1808. Jen nepatrná část tohoto bohatství byla dosud uveřejněna. Po návrhu Ljubičově a Račkiho vydáno 5 svazků z nejstarších společných knih radních, t. zv. Reformationes pod titulem,: „Montimenta Ragusina (ve sbírce jihoslov. akademie: Monumenta spectantia historiam Slavorum meridionalium), obsahující období od r. 1301 —1336; poslední svazek vyšel r. 1897 prací Jos. Gelčiče. Ačkoliv toto vydání nevyhovuje všem kritickým požadavkům, jak Jireček v Časopise Českého Musea 1885, str. 572 — 89 a znovu v Jagičově Archivu 1897, str. 585 — 598 ukázal, poněvadž oplývá spoustou chybného čtení, jest to přece dosud největší dílo, jež mělo obeznámiti historický svět s důležitými protokoly tří radních kollegií republiky dubrovnické a jejich legislativními, konsultativními a exekutivními výnosy (Reformationes minoris, maioris ac Rogatorum consilii). V poslední době vydán pak kriticky V. Bogišičem a K. Jirečkem: Liber statutorum civitatis Ragusii, compositus a 1272, (1904). — V předmluvě rýsuje autor krátce dějiny archivu. Utrpěl mnoho pohrom jednak požáry (1290, 1463, 1642, 1706), jednak zemětřesením (1520 a zvláště 1667). Zvláštní osud chtěl tomu, že byl velice poškozen v 19. stol., a sice tak zvanou revisí, vládou rakouskou v letech 40tých nařízenou. Poněvadž nebylo ani žádné archivní organisace ani bezpečného dozoru a poněvadž ke klíči od archivu měl kde kdo volný přístup, přihodilo se, že se mnoho důležitých listin zcela ztratilo, nebo přešlo do soukromých rukou, případně do obecního majetku některých měst; zvláště se ztratilo mnoho pečetí. Ukázal na to prof. Antun Vučetič v Srgju a Dr. Lujo kněz Vojnovič v Pádu Dubrovnika. Archiv dubrovnický, jenž r. 1815 přešel v rakouské držení, byl totiž dlouhou dobu jakoby res nullius. Nejstarší památkou jsou Praecepta rectoris (,,factus tempore Marci Geno, comitis Ragusii a. 1279 — 80 per manum Thomasini de Savere, sacri palatii et com. Ragusii scrib. et notarii“); papírový tento rukopis jakož i jeho pokračování poskytují často úplné obrázky vývoje některých patricijských rodů jako ku př. vlastelinů Ser Marina de Bona, Ser Lucy de Bona a j. Nejdůležitější skupiny tvoří následující knihy: Reformationes od r. 1301 do 1414 (34 knihy), Acta Consilii Rogatorum od r. 1415 — 1898 (211 knih), Secreta Rogatorum od r. 1497 —1787 (7 knih), Acta minoris consilii či Malo Vijece od r. 1415 — 1808 (117 knih), Acta maioris consilii či Veliko Vijece od r. 1416—1808 (67 knih), Testamenta od r. 1282 — 1815 (94 knihy), Diversa Cancellariae od r. 1282 — 1815 (234 knihy), Lettere e Commissioni di Levante od r. 1359—1802 (110 knih), Lettere e Commissioni di Ponente od r. 1566—1802 (137 knih) a Dogana od r. 1380—1589 (61 knih). Snad by se bylo odporučovalo, aby byl autor připojil ke každé ze 40 skupin, jichž popis podává, krátkou její karakteristiku a naznačil kritické hledisko, jímž se řídil; jakožto tvůrce roztřídění měl zajisté vždy své závažné důvody, pro které zařadil ten neb onen rukopis právě do té neb oné skupiny, ale vytknutí těch důvodů dodalo by tomuto systému ještě větší váhy. Některé z těch skupin mají svou důležitou cenu i pro dějiny západní Evropy, jako ku př. Lettere e Commissioni di Levante, zvláště z let 1359 do 1566. Co do jazyku, jsou rukopisy sepsány v řeči lat., řecké, italské, starosrbské a v dubrovnickém dialektu. Nyní, kdy zásluhou Gelčičovou archiv uspořádán, počínají se ozývati hlasy, aby se s jeho bohatými sbírkami hnulo a aby se stal jak střediskem, pro dějiny balkánských Slovanů, jakým de facto svou vnitřní hodnotou je, tak zároveň i representačním bodem. Vyslovil se v tom směru ku př. dubrovnický historik Dr. Lujo kněz Vojnovič jednak ve své práci: Dubrovnik, jedna istorijska šetnja (Bělehrad 1907) a nejnověji v nadšené zprávě o Gelčičově práci v záhřebském Savremeniku 1911, str. 470, aby byl zřízen výstavní sál, kde by byly vystaveny nejvzácnější dokumenty slávy i pádu republiky, pergamenové listiny nejstarší doby, úmluvy, autografy, miniatury, jako ku př. listy a diplomy tureckých císařů, bosenských a srbských králů, maďarských a sedmihradských knížat, Skanderbega, benátské republiky, případně mince, pečetě, knihy dubrovnických autorů atd. Dále se ozývají hlasy, aby dubrovnický archiv vydával po vzoru Vjesniku Zemaljskog Arkiva v Zábřebě, redigovaném vzorným způsobem řed. Dr. Bojničičem, svůj vlastní ,,Glasnik Dubrovačkog Državnog Arhiva“. Gelčič sám měl něco podobného na mysli, když r. 1881 počal vydávati: Biblioteca storica della Dalmazie, která však pro nedostatek pramenů zanikla. K realisaci těchto plánů scházejí nyní jen peníze. Podá-li vláda přátelům archivu pomocnou ruku, vydá dubrovnický archiv jistě krátké době mnoho bohatých plodů.
Dr. Jos. Volf.

Citace:

Literatura - všeobecná - Dubrovački arhiv. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 199-201.