Právoplatné odevzdání pozůstalosti nelze zrušiti, aby pozůstalost nově byla projednána.

V pozůstalosti po Josefu Z. dne 5. listopadu 1916 bez testamentu zemřelém přihlásil se. za dědice ze zákona s dobrodiním inventáře zůstavitelův jediný potomek nezl. syn Josef Z. zastoupen svým poručenstvem a byla přihláška jeho k soudu přijata, když se byla pozůstalá vdova a matka téhož dědice Marie Z. veškerých dědických nároků na pozůstalost vzdala.
Při projednání pozůstalostí dne 22. května 1917 uzavřeno bylo mezí nezletilým dědicem zastoupeným poručenstvem se strany jedné a mezi bratrem zůstavitelovým Vojtěchem Z. ujednání, dle něhož poslednější převzal celou pozůstalost s aktivy a passivy zavázav se vyplatiti dědici čisté pozůstalostní jmění v částce 37515 K 68 h hotově.
Toto ujednání bylo usneseními okresního soudu v N., jenž byl nejen soudem pozůstalostním, ale zároveň ohledně nezl. Josefa Z. i soudem poručenskými mocí úřadu pozůstalost projednávajícího i úřadu poručenského schváleno a vešlo v moc i práva.
Dle ujednání toho byla pozůstalost také projednána. Po zaplacení pozůstalostních poplatků byla odevzdací listina vydána dle návrhu zájemníků k rukoum Vojtěcha Z., jemuž celá pozůstalost jako kupci byla odevzdána. Odevzdací listina vešla v moc práva a byly podle ní do pozůstalosti patřící nemovitosti přejímateti jich Vojtěchu Z. knihovně do vlastnictví připsány.
V roce 1919 učinila matka a poručnice nezl. Josefa Z. (dědice) k pozůstalostnímu soudu návrh, aby shora uvedené narovnání bylo zrušeno a pozůstalost nově projednána, poněvadž prý jest neplatné, ježto jednak nebylo schváleno též soudem sborovým první stolice dle §u 109. j. n. a jednak proto, že Vojtěch Z. sliboval pojmouti vdovu zůstavitelovu a matku nezletilého dědice za manželku, slibu ale nedodržel, takže uvedl poručenstvo dítěte do omylu a ujednání nebylo na prospěch dítěte.
První soud návrh zamítl, poněvadž narovnání uzavřeno bylo dle souhlasné vůle stran a dle jejich žádosti soudem poručenským jako výhodné pro nezl. Josefa Z. schváleno a vrchnoporučenský soud k tomuto úkonu dle §u 27. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. také byl oprávněn.
Krajský jako rekursní soud v Písku stížnosti poručenstva vyhověl, řečené narovnání zrušil a okresnímu soudu nařídil, aby bez ohledu na toto ujednání pozůstalost po zemřelém Josefu Z. znovu projednal, poněvadž nezl. syn Josef byl jediným dědicem, stala se tedy okamžikem smrti zůstavitelovy celá pozůstalost otcova dle §§ů 536 a 731 obč. z. jeho jměním, neboť pozůstalá vdova zřekla se veškerých práv na pozůstalost již notářskými spisem ze dne 20. ledna 1915 ve smlouvě manželské, a bylo proto ku tomuto zcizení jmění nezletilcova vedle §u 232. obč. z. a §u 109. j. n. potřeba schválení nadřízeného soudu sborového, bez kterého je neplatné.
Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 20. září 1919 R I 356/19 vyhověl dovolací stížnosti Vojtěcha Z. a obnovil usnesení soudu prvého. Odůvodnění:
Po právoplatně skončeném pozůstalostnímu řízení došla činnost pozůstalostního soudu ukončení a nemůže nové řízení pozůstalostní zahájeno býti, leč dle §u 179. nesp. pat., kdyby se vyskytlo nové jmění pozůstalostní dříve neznámé, ohledně tohoto majetku pozůstalostního dodatečně objeveného.
V důsledku toho nelze uvažovati o otázce, zda k platnosti zmíněného ujednání bylo zapotřebí schválení příslušného sborového soudu I. stolice, či stačilo schválení soudu poručenského.
Důvodnému rekursu slušelo proto vyhověti zákonu odporující rozhodnutí rekursního soudu změniti a obnoviti usnesení soudu prvého.

Citace:

Právoplatné odevzdání pozůstalosti nelze zrušiti, aby. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 129-129.