K § 967 obč. zák. — Lhůtu 30denní počítati jest od dne skutečného odevzdání; ta nevztahuje se na odměnu za uschováni.

Schovatelka žaluje ze smlouvy úschovách na zaplacení úschovného a náhrady za převoz věcí do uschování. Dne 17. června 1919 ukladatelka věci uschované prodala, tyto byly uschovatelkou kupci vydány teprve dne 17. října 1919, ježto z důvodu vlastní jich koupě odepřela je vydati.
První soudce žalobu zamítl z důvodu, že poměr schovací skončil se dnem 17. června 1919 a od této doby je počítati 30denní lhůtu k uplatnění žalobního nároku, žaloba dne 12. listopadu 1919 podaná je tedy opožděnou.
Soud odvolací zrušil rozsudek prvého soudce a nařídili mu další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody: Ze znění § 967. obč. z. lze sonditi, že ustanovení jeho vztahuje se pouze na náhradu způsobené škody a výloh vynaložených po čas uschování na věc uschovanou, nikoli na zaplacení smluvené odměny úschovách To plyne i z toho, že ustanoveni o smlouvě schovaci nejednají vůbec o odměně za uschování, nýbrž právě jenom o vzájemných nárocích na náhradu škody a výloh dle §§ 964. až 967. obč. zák. Ustanovení těch proto na smluvenou odměnu za uschování použiti nelze. Ostatně lhůtu 30 dnů je dle výslovného znění zákona počítati ode dne odevzdání věcí zpět tomu, kdo je do uschování dal, nebo jeho nástupci, tedy v našem případě ode dne 17. října 1919 a je proto žaloba dne 12. listopadu 1919 podaná včas. Tomu nasvědčuje jasné znění, že vzájemné nároky ukládátele a schovatele musí býti uplatněny ve lhůtě 20 dnů od doby vrácení věcí. Od doby té jsou vzájemné nároky oběma stranám známy a je patrným úmyslem zákona aby nároky ty ve stejnou dobu mohly býti uplatněny a poměr i v tom směru do určité lhůty pro obě strany stejně běžící byl urovnán.
Přistoupilo-li by se k náhledu prvého soudce, tož by lhůta pro uschovatele běžeti mohla mnohem dříve, nežli pro ukladatele, který přece po skutečném zpětném odevzdání věcí teprve může vady uschování a povstalou mul tím škodu zjistiti. To by neodpovídalo účelu zákona a tendenci vzájemný poměr ve stejné lhůtě urovnali. Tím ovšem není rozřešena ještě otázka, do které doby uschovatel schovateli úschovné platiti musí.
Nejvyšší soud rekursu nevyhověl poukázav na důvody soudu odvolacího hovící stavu věcí a zákona.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. června 1920 R-I 494-20.
Jakeš.

Citace:

K § 967 obč. zák. — Lhůtu 30denní počítati jest od dne skutečného odevzdání; ta nevztahuje se na odměnu za uschováni.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 11, s. 437-438.