Reforma práva procesního v Polsku provedena byla zákonem z 3. března 1920 č. 144 dz. úst. Příslušnost okresních soudů zvýšena na 2500 K, řízení bagatelního na 500 K, samosoudce u sbor. soudů na 25000 K, přípustnost revise obmezena za podmínek § 502 c. ř. s. do 2500 K. Samosoudce u sbor. soudů rozhoduje nejenom spory majetkoprávní, nýbrž i (jako) v republice rakouské) spory o rozvod a kromě toho i veškery spory o výživné, i když jsou zahájeny samostatně (v Rakousku patří před samosoudce jen tehdy, když jsou spojeny se sporem o rozvod). Prorogace ve prospěch samosoudce je přípustná jen při majetkoprávních nárocích přes 25000 K — nikoli ve sporech, jež patří před senát ratione causae — vyloučena ovšem prorogace senátu ve věcech patřících přej samosoudce; v řízení odvolacím z rozsudků soudů okres, zrušeno spolupůsobení laiků. Podávání přípravných podání omezeno ve smyslu judikátu č. 248; odstraněna skutková podstata rozsudku, zvlášť upraven § 445. c. ř. s. (vyloží se k nahlédnutí t, zv. skutková podstata ústního jednání) a učiněna opatření proti příliš nízkému ocenění předmětu sporu (žalovaný může při prvém ústním přelíčení namítali příliš nízké ocenění a soud rozhodne o ceně předmětu sporu usnesením, proti němuž není opravného prostředku). Kromě toho provedeny ještě jiná drobnější změny. Jak viděti, bývalý rakouský civ. ř. soudní zůstal v původní podobě jen v našem státě, ač i tu jsou jisté změny neodvratné.