Platnost zkrácených lhůt pro opravné prostředky §u 575 с. ř. s.Soud odvolací zavrhl odvolání jako opožděné z důvodů:Sporem tímto domáhají se žalobci prohlášení soudního že právoplatná výpověď jim daná je bezúčinnou důsledkem pozdější dohody stran o tom, že žalovaná dále ponechává žalobce v bytě, který jim vypověděla, čímž učinila svou výpověď bezpředmětnou.Jde tedy žalobcům o to, aby je žalovaná dle obsahu dodatečné úmluvy nájemní v pronajatém a již obývaném bytě přes právoplatnou výpověď dále ponechala, tedy v důsledku o totéž, jako kdyby žádali o odevzdání najatého bytu proti majiteli, jenž odevzdání tomu proti smlouvě se vzpírá, (§ 1096 ob. z. obč.), a nemohou přece v případě prvém na tom býti hůře, nežli v případě druhém.Jako v případě §u 1096 obč. zák., tak i v našem je přiznatidotyčnému řízení nutnost rychlého vyřízení a tedy podstatunájemného sporu ve smyslu § 560—576 c. ř. s. a tedy platnost zkrácených lhůt pro opravní prostředky § 575 c. ř. s.V ostatním se poukazuje na důvody v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 1907, č. 20191/6, sb. nál. č. 196, (úř. sb. č. 967).Ježto pak odvolání v tomto případě datováno a podánobylo až jedenáctý den a tedy zřejmě opožděně, musilobýti dle §u 471, č. 2, 473, 474 odst. 2, c. s. ř., ihned v neveřejnémzasedání zavrženo.Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl z důvodů:Rekursní soud zcela správně ve svém odůvodnění uvedl,že jde žalobcům věcně o to, aby je žalovaná v pronajatém a jimijiž obývaném bytě přes právoplatnou výpověď dále ponechala,což znamená vlastně totéž, jako kdyby žalobci žádali o odevzdánínově najatého bytu. Jest patrno, že i v daném případě je třebaurychleného řízení a tudíž řízení po rozumu §§ 560 až 576 c. s. ř.Jelikož však odvolání žalujících z rozsudku prvého soudu nebylo podáno v osmidenní lhůtě v §u 575 c. s. ř. předepsané, byl opravnýprostředek ten odvolacím soudem právem jako opožděný zavržen.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne8. ledna 1919, čj. RI. 14/18.R. z. s. Jakeš.