O příslušnosti soudu ku jednání o žalobě, jež mu dle §261 odst. 6 c. s. ř. byla postoupena.

Ve sporu žalobce A. proti žalovaným manželům B. vydal okresní soud v Plzni, jímž námitce nepříslušnosti vznesené žalovanými vyhověl a spisy sporné po pravomoci svého usnesení postoupil zemskému soudu v Praze k příslušnému jednání, odsoudiv žalobce ku náhradě útrat sporu, a to z následujících důvodů: V žalobě uplatňuje strana žalující proti žalovaným nárok dvojnásobné ceny za tyto věci a uvádí žaloba sama, že žalovaní na vrácení věcí movitých těmto pronajatých aneb na náhradu bydlí ve Vršovicích a oceňuje se věci v žalobě na 5407 K 60 h. Zástupce žalovaných učinil námitku nepříslušnosti zdejšího sondu a sice věcnou i místní, jíž oprávnění odepříti nelze.
Dle jasného znění § 83 j. n. a čl. IV odst. 13 novely nemohou býti spory o nájem věcí movitých podány u soudů dle § 83 j. n. a vztahuje se ustanovení § 83. j. n. pouze na nájem věcí nemovitých v § 560 odst. 1 c. ř. s. jmenovaných a věcí, nemovitým věcem na roveň postavených. Nepokládá se proto zdejší soud za příslušný, když dle nesporného přednesu stran předmětem žaloby jsou movité věci, resp. jich cena, žalovaní mimo obvod tohoto soudu bydlí a když žaloba domáhá se nároku přes 1000 K a zdejší soud tudíž ani dle § 49 odst. 1 § 66. j. n. příslušným by nebyl.
Dle § 261 c. ř. s. a novely čl. VI odst. 14 usneseno k návrhu žalobce, aby spor postoupen byl zemskému soudu v Praze k příslušnému jednání po pravomoci tohoto usnesení. Zemský soud v Praze odmítl žalobu podle § 43 j. n. pro věcnou nepříslušnost svou a vrátil spisy okresnímu soudu v Plzni z následujících důvodů:
Podle § 261. odst. 6 c. s. ř. musí soud, u kterého vznesena byla námitka nepříslušnosti, návrhu žalobcovu na současně přikázání žaloby soudu příslušnému vyhověti jen v tom případě, když žalobcem jmenovaný soud není zřejmě nepříslušným.
Podle obsahu žaloby jde o spor z poměru nájemního, o splnění smlouvy nájemní vrácením věcí pronajatých. Spory takové, ať jde o věci movité nebo nemovité, přikázány jsou v § 49 ad 5 j. n. výlučně soudům okresním a dohoda stran na příslušnosti soudu sborového jest podle § 104. j. n. vyloučena.
Následkem toho běží o t. zv. příslušnost nezhojitelnou o jus cogens, věcná nepříslušnost tohoto soudu mohla býti soudu okresnímu patrnou, je to zřejmo z odůvodnění jeho usnesení, kde se výslovně praví, že se v žalobě uplatňuje nárok na vrácení věcí pronajatýсh, proto usnesení o přenesení žaloby na zdejší soud se příčí ustanovení § 261., odst. 6 j. n. a v důsledku toho nemůže býti tento soud ani podle § 46. j. n. usnesením tím vázán. (Viz Neumann 3. vydání, str. 1048.)
Vrchní zemský soud v Praze uznal příslušným k jednání o žalobě zemský soud v Praze z těchto důvodů:
Okresní soud v Plzni vyslovil svoji nepříslušnost na základě ustanovení o věcné příslušnosti soudů. Budiž ponecháno stranou, zdali tento náhled vzhledem na ustanovení § 49. č. 5 j. n. jest správným, avšak v tomto směru vynesený výrok se stal právoplatným, jelikož dle § 261. odst. 6 c. s. ř. proti němu právní prostředek přípustný není, následkem toho váže každý soud, u kterého později právní záležitost zahájena byla, tudíž také zemský soud v Praze, kterémuž žaloba přikázána byla. Tomu nepřekáží, že se jedná o soud, který také výslovným ujednáním stran nemohl býti příslušným učiněn (§ 104 j. n., § 477 č. 3 c. s. ř.), neb dle zásadního ustanovení § 42 j. n. nesmí ani tenkráte, když se jedná o přípustnosti pořadu práva, aneb o nepříslušnosti soudů vůbec, výrok o nepříslušnosti a zmatečnosti předcházejícího řízení býti učiněn, jestli mu odporuje co do důvodů zmatečnosti rozhodnutí, vydané týmž nebo jiným soudem a dosud závazné. Totéž musí tím více platit, kde jde pouze o nepříslušnost určitého soudu, i kdyby to byla nepříslušnost ve smyslu § 104 odst. 2. j. n., a tudíž zmatečnost dle § 477 č. 3 c. s. ř.. Zemský soud v Praze nebyl tedy oprávněn odmítnouti jemu přikázanou žalobu a odvolati se k odůvodnění svého usnesení na § 261 odst. 6 c. s. ř., protože okresní soud musel rozhodnouti o návrhu žalující strany na přikázání navrženého soudu; vzhledem na právní stanovisko, z kteréhož v tomto případě onen soud vychází, nemohla žaloba, hledíc k §§ 49. č. 1, § 50. odst. 1 a 65 c. s. ř. býti jinému soudu nežli zemskému soudu Praze přikázána, pročež tento soud nemůže býti považován za zjevně nepříslušný.
Vrchní zemský soud v Praze ze dne 20. března 1919 č. Nc. HI. 16-19-7.
Dr. Weisberger.

Citace:

O příslušnosti soudu ku jednání o žalobě. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 1, s. 48-50.