Č. 1499.

Vyhoštění: I. Důvodem vyhoštění může býti také skutečnost, že cizinec neuposlechl úředního příkazu, aby do určité doby opustil území rep. čsl. — II. Nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí není vždy podstatnou vadou řízení.
(Nález ze dne 15. září 1922 č. 12479.)
Věc: Julius L. v Brně proti zemské správě politické v Brně o vyhoštění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - Podle § 2, odst. 5 zák. z 27. července 1871 č. 88 ř. z. mohou býti z celého území republiky čsl. vyhoštěny osoby, které nemají na území státu domovského práva, když jejich pobyt jeví se nepřípustným z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.
St-l vytýká, že se nař. rozhodnutí příčí zákonu, poněvadž spisy nepodávají nejmenšího dokladu, že by byl st-l způsobilý ohroziti nějaký veřejný pořádek nebo bezpečnost čs. republiky, že provedené řízení jest vadné, poněvadž v nař. rozhodnutí nejsou uvedeny skutečnosti, kterými by bylo nebezpečí takové zjištěno.
Dle správních spisů byl st-1, bývalý válečný uprchlík, výměrem policejního řiditelství v Brně ze dne 23. září 1921 č. — zpraven o tom, že ministerstvo vnitra výnosem ze dne 22. srpna 1921 č. — mu nepovoluje další pobyt na území čsl. republiky, že se mu určuje pouze k likvidaci jeho obchodních závazků poslední neprodlužitelná lhůta do 30. září 1921, a že se vyzývá, aby do této doby opustil území československé republiky, že, neučiní-li tak s celou rodinou dobrovolně, bude z celé oblasti republiky československé vyhoštěn a postrkem za hranice dopraven.
Příkaz tento nabyl právní moci, st-1 však jej nesplnil, lim jednal st-l proti veřejnému pořádku, který vyžaduje, aby výnosy úřadů byly provedeny, aby ten, proti němuž směřují, jich uposlechl. V tomto případě náleželo st-li,aby opustil území Čsl. republiky. Poněvadž tak neučinil, příčí se jeho chování příkazu úřadem mu daného a tím i veřejnému pořádku. Když pak úřad vzhledem k tomuto porušení veřejného pořádku se strany st-le neshledal další jeho pobyt v čsl. republice žádoucím a vyslovil jeho vyhoštění, jest výrok tento cit. předpisem odst. 5. § 2 odůvodněn.
Nař. rozhodnutí neoznačuje arcif výslovně skutkových okolností, ze kterých žal. úřad vycházel. Než z celého stavu věci, zejména z okolnosti. že vyhoštění st-lovo vysloveno bylo bezprostředně po tom, když neuposlechl úředního vyzvání, aby opustil republiku čs., musil si st-1 býti toho vědom, že vyhoštěním splněna byla vyhrůžka, obsažená ve shora uvedeném výměru policejního řiditelství v Brně ze dne 23. září 1921, že vyhoštěn jest proto, že neuposlechl vyzvání, aby opustil území čsl. republiky do 30. září 1921.
Že tomu tak jest, dotvrzuje i obsah stížnosti, ve které st-1 připouští, že by se úřadem vyslovené vyhoštění mohlo opírati o nařízenou repatriaci válečných uprchlíků.
St-li byla tudíž známa skutečnost, o kterou se nař. rozhodnutí opírá, následkem čehož vytýkané opomenutí úřadu nezakládá podstatné vady řízení.

Citace:

č. 1499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 24-25.