Č. 1581.

Úředníci města Znojma: Výkon služebního slibu nemění podstatu soukromoprávního služebního poměru smluvního úředníka města Znojma, pokud nebyl positivním předpisem slibu tomu přiznán další zvláštní význam jako podmínky platného ustanovení služebního.
(Nález ze dne 18. října 1922 č. 14799.) Věc: Inž. Josef Š. ve Znojmě proti moravskému zemskému výboru v Brně stran propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem vládního komisaře města Znojma z 8. dubna 1920 čj. — ustanoven byl st-l prozatímně městským stavebním radou za určitých modalit v dekretu vyřčených. V sezení svém dne 1. prosince 1921 se městské zastupitelstvo, usneslo, aby mu byla dána měsíční výpověď ze služby. Odvolání, jež st-l z usnesení toho podal, zemský výbor naříkaným dnes rozhodnutím pro nepříslušnost svou odmítl z důvodu, že služební poměr st-lův je poměrem ryze smluvním, tedy soukromoprávním, a spory z něho že náležejí tudíž před řádný soud.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou.
Organisační platové a pensijní předpisy pro zaměstnance města Znojma ze dne 3. dubna 1914 rozeznávají — pokud jde o úředníky — zcela přesně jednak úředníky zařaděné do hodnostních tříd (§§ 1—12), jednak úředníky ustanovené smlouvou (§ 13—17). K oněm náležejí úředníci ustanovení na místa v jednotlivých oborech služby obecní pevně systemisoyaná; jediné tito úředníci zařaděni jsou podle oboru služby, v němž jsou ustanoveni, ve skupinové statusy (§ 1 organ. předpisů), a již svým ustanovením podrobeni jsou předpisům obecní služební pragmatiky (čl II. služ. pragm.). Naproti tomu úředníci smluvní, jichž počet není stanoven, přijímají se podle potřeby za modalit stanovených od případu k případu obecním zastupitelstvem, nejsou zařaděni do statusu městských úředníků a předpisy služební pragmatiky pro městské úředníky platí pro ně jenom potud, pokud ve smlouvě služební výslovně bylo tak stanoveno (čl. III/2 služ. pragm.). Na tomto zásadním rozeznávání obou kategorií úředníků nezměnilo se ničeho ani nařízením vládního komisaře z 5. března 1920 čj. 31107.
V základních těchto předpisech dochází velmi jasně výrazu organisační princip uplatněný i v úpravě služebních poměrů u státu a jiných komunálních svazů, rozlišovati totiž zásadně dvě kategorie zaměstnanců: jednak zaměstnance, kteří ustanoveni jsou na místa, jež ve vnitřním ústrojí dotčeného svazu zřízena jsou jako relativně trvalé objektivní instituce pro výkon určitého souboru funkcí onoho svazu, a vůči osobám k výkonu oněch funkcí povolaným mají samostatné trvání, jednak zaměstnance ostatní, u nichž je služba spojena toliko s jejich osobou a postrádá pevného systemisovaného podkladu. Jenom zaměstnanci první kategorie ustanovením ve službách svazu stávají se články jeho služebního organismu a splývají s ním v jeden celek, takže služební poměr jejich důsledkem zvláštní právní povahy zaměstnavatele jako nositele veřejné správy a moci služební ovládán je právem veřejným. Naproti tomu zaměstnanci druhé kategorie, zvaní obvykle »smluvními, na smlouvu«, zůstávají mimo organismus svazu a jsou vůči němu osobami cizími, samostatnými, které toliko na základě soukromoprávní smlouvy služební vykonávají pro něj určité smluvně vymezené práce.
Podle této vůdčí myšlenky, která je podkladem rozlišování úředníků »zařaděných do hodnostních tříd« a »ustanovených na smlouvu«, jak je provádějí organisační předpisy obce Znojma z r. 1914, dlužno proto služební poměr zaměstnanců této druhé kategorie považovati za poměr soukromoprávní. Dekret z 8. dubna 1920 č. j. —, kterým byl st-l ustanoven ve službách obce, označuje ustanovení jeho výslovně za smluvní, obsahuje klausuli. dle níž se jmenovaný zavazuje, že zůstane aspoň 10 let ve službách obce, a stanoví se modality služebních poměru jeho z části odchylně od pravidelné úpravy služebních poměrů obecních zaměstnanců. St-1 sám doznává, že uzavřel s obcí služební smlouvu na 10 let, a že základem služebního poměru jeho je jediné tato smlouva. Nemůže tedy býti pochybnosti o tom, že st-l patří do kategorie úředníků přijatých na smlouvu, jichž služební poměr dlužno podle toho, co řečeno svrchu, pokládati za poměr pouze soukromoprávní. Tato právní povaha jeho služebního poměru nedoznala změny — jak míní stížnost — tím, že st-l byv ustanoven složil slib služební. Služební slib — pokud mu nebyl positivním předpisem přiznán další zvláštní význam jako podmínky platného ustanovení služebního — je toliko slavnostním utvrzením morálních závazků, které zaměstnanec vstupem do nějakého služebního poměru na se béře; byť i tento etnický moment při veřejnoprávním poměru služebním byl daleko více vyvinut než při pouhé službě soukromoprávní, přece nechybí ani při této. Neodporuje tedy složení služebního slibu povaze služby soukromoprávní, a nelze z toho, že zaměstnanec jej složil, vyvozovati, že se tím podstata jeho soukromoprávního poměru služebního změnila.
Další moment v stížnosti uvedený, že v intimaci usnesení obecního zastupitelstva z 1. prosince 1921 dáno st-li poučení, že lze se z něho odvolati k zemskému výboru, sama o sobě nemohla ovšem vnitřní povahu služebního poměru st-lova modifikovati. Vzhledem k jasnému znění ustanovovacího dekretu st-lova ve spojení s organisačními předpisy obce Znojemské, výše citovanými, nelze v němí však spatřovati ani indicie pro názor, že by obec byla sama služební poměr st-lův pokládala za veřejnoprávní poměr úředníka zařazeného do hodnostních tříd ve smyslu I. oddílu cit. organisačního ustanovení.
Dlužno-li však služební poměr st-lův pokládati za soukromoprávní, nepřísluší rozhodovati ve sporech z poměru toho vzniklých pořadem instancí správních, a je tedy rozhodnutí zemského výboru, kterým odmítl meritorní výrok pro svou nepříslušnost, v zákoně odůvodněno.

Citace:

č. 1581. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 192-194.