Č. 1768.Řízení před nejv. spr. soudem: I. Rozhodnutí správního úřadu či pouhé prohlášení strany? — II. Zastavení řízení podle § 44 zák. o správ. s.(Nález ze dne 19. prosince 1922 č. 19444.)Věc: Frant. H. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za spolužák obec P. Dr. A. Ráž ze Smíchova) stran užívání obecních pozemků.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Spolužalované obci P. přisuzuje se na útratách 400 K.Důvody: Obecní zastupitelstvo obce P. usneslo se dne 4. května 1921, že vztahuje právo užívání na obecní pastviny zvané »v Jamkách« č. kat. tak jako se užívá ostatních obecních pastvin, neboť jsou též majetkem obecním a obec z těchto pastvin platí daně.Okresní správní komise zamítla odvolání st-lovo z těchto důvodů:Shora uvedené pastviny jsou knihovně připsány obci P. bez jakéhokoliv obmezení. O právo užívací k nim dle § 70 ob. zříz. nyní již jednati se nemůže, ježto zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. byl obecní statek změněn ve jmění obecní.Jak plyne z odvolání, nezakládá st-l svůj domnělý nárok k těmto pastvinám na obecním zřízení, nýbrž na právu soukromém, na vydržení let. Obec ovšem nemůže ve věcech soukromého práva vydávati rozhodnutí a tím méně muže býti soudcem ve vlastní věci, avšak rekurované usnesení obce také nemá povahy rozhodnutí ve věci soukromé.Vzhledem k tomu pak, že § 69 ob. zříz. předpisuje, aby veškeré jmění obce a ústavu obecních, které může přinášeti užitek, bylo tak spravováno, aby se z něho nabylo co možná největšího důchodu, že pro Františka H. není právo používání k těmto obecním nemovitostem v knihách pozemkových vloženo, že proti obcím a jiným neumírajícím osobám dopouští se dle § 1454 o. z. o. vydržení práv jenom s jistým obmezením a že dle § 321 o. z. o. může někdo v pořádné držení věcné k obecním nemovitostem vejíti jedině tím, že byl v knihy pozemkové veřejně za držitele zapsán, musí býti obci na vůli ponecháno, aby si hájila své právo vlastnické.Žal. úřad stížnost zamítl a to ze správných důvodu. Zároveň bylo uloženo okresní správní komisi, aby z dozorčího práva nad neztenčeným zachováním kmenového jmění obce měla případ v bedlivé evidenci, dle okolností působila k smírnému vyřešení věci, jež skončiti může však jen uznáním vlastnického práva obce se strany uživatele, neb přiměla obec negatorní žalobou domáhati se neomezeného práva vlastnického, pakliže st-l sám nenastoupí proti obci pořadem práva civilního, domáhaje se přiznání vlastnictví k pastvinám oněm z titulu vydržení dlouholetým užíváním.O stížnosti proti tomuto rozhodnutí uvážil nss toto:Nss musil dříve, než přikročil k věcnému rozboru vlastního sporu, odpověděti si na otázku formální, vztahující se k okolnostem, které uplatňuje zúčastněná obec v odvodním spise a jež by případně bránila zabývati se meritem sporu.Zúčastněná obec uvádí totiž, že po rozhodnutí žal. úřadu, následkem poukazu jeho, bylo mezi obcí a st-lem vzájemné jednání, které skončilo smírem, dle něhož obec přiznala st-li právo pastvy a vysekávání trávy na sporných pozemcích v dosavadním rozsahu ještě s jinými občany, st-l výslovně uznal vlastnické právo obce a zavázal se dle poměru užívání nésti veřejné dávky připadající na sporné pozemky, třebas pak protokol odepřel na konec podepsati; dovozuje dále, že smírem tím byl spor uklizen, rozhodnutí žal. úřadu stalo se nenaříkatelným a není proto st-1 více oprávněn stěžovati si k nss-u, v čemž se tají námitka, že st-l byl se svým nárokem uspokojen.Zákon o ss v § 44 obraňuje ustanovení o zastavení řízení.Dle předpisu toho má býti řízení zahájené o stížnosti před ss usne- sením soudu zastaveno, prokáže-li žal. úřad, že nároku st-lova bylo dodatečně vyhověno.Předpoklad ten však dle vlastních vývodu zúčastněné strany zde není a nelze již proto dáti za pravdu její námitce.Ve věci samé uvážil nss toto:Stížnost obsahuje jediný stížný bod, totiž že žal. úřad, potvrdiv rozhodnutí nižší stolice, obsahující vyzvání, aby se st-l zdržel užívání shora uvedených pozemků — kterých on však užívá jako pozemku jemu vlastních — rozhodoval o sporném právu vlastnickém, ač spor takový patří výlučně před řádné soudy, čímž překročil svou kompetenci. Stížnost navrhuje proto, aby výrok ten byl zrušen pro nezákonnost. St-li bylo by dáti za pravdu, kdyby v daném případě správní úřady vskutku byly si osobovaly autoritativní řešení sporu o vlastnictví k řečeným pozemkům. Leč dle stavu spisů tomu tak není.Obec, která nesporně jest knihovní vlastnicí dotčených pozemků, oznámila st-li, že vztahuje právo užívání také na tyto pozemky jako na ostatní majetek obecní a zakázala st-li dosavadní způsob jejich užívání.Zákaz ten, třeba se zakládal na usneseni obecního zastupitelstva, není ničím jiným, než projevem vůle obce jako vlastnice obecních nemovitostí, Jímž uplatňuje své právo vlastnické, ohrazujíc se proti jednání st-lovu, v němž spatřuje bezprávný zásah do svého práva vlastnického.Než i kdyby textování usnesení obecního zastupitelstva dopouštělo výklad, že se obec neomezila na pouhé prohlášení strany vůči st-li, nýbrž že opravdu zamýšlela v majetkovém sporu se st-lem vydati úřední rozhodnutí, tedy výrok st-le vížící a právní moci schopný, pak byl tento výklad rozhodnutím druhé a třetí stolice zcela zřetelně vyloučen.Uvádíf okresní správní komise ve svém rekursním rozhodnutí výslovně, že usnesení obecního zastuptielstva nemá povahy rozhodnutí o soukromoprávním sporu. Uváživši pak okolnosti, jež dle jejího mínění nasvědčují tomu, že obec právem se považuje za vlastnici sporných pozemků, dospívá k výroku, že obci musí býti ponecháno na vůli, aby si hájila své právo vlastnické, což zřejmě znamená, že nelze obci brániti, aby proti vlastníku užila všech prostředku obranných, jichž by i každý jiný vlastník mohl použíti.Když pak úřad potvrdil tento výrok stolice druhé, odvolav se na její odůvodnění, nelze ani v tom shledati autoritativní výrok o sporném právu soukromém, který by nějak prejudikoval tvrzeným právům st-lovým.Je tedy stížnost, pokud vytýká, že žal. úřad stejně jako stolice nižšíneprávem si přisvojil rozhodování o sporu náležejícím před řádné soudy,zcela bezdůvodná.Jiný bod stížný není však ve stížnosti k tomuto soudu podané obsažen (§ 18 zák. o ss).Leč i kdyby se stížnost vykládala i v ten smysl, že se obrací též proti tomu, že žal. úřad uložil okresní správní komisi, by dozírala na to, aby obecní kmenové jmění neutrpělo újmy, byla by i pak stížnost bezdůvodná, neboť tento dozorčí rozkaz vyššího úřadu samosprávného, spočívající na ustanovení § 96 obec. zříz. a čl. XVIII obec. zák. z 5. března 1862 č. 18 ř. z., jest namířen proti obci, kdežto právnímu postavení st-lovu ani v případném sporu civilním, ani mimo spor neprejudikuje, ježto mu nijak nebrání, aby proti jakékoli disposici obce, již tato učiní na obranu svého tvrzeného vlastnictví, použil prostředků, které mu poskytují právo občanské a civilní řád soudní.Z uvedených úvah jeví se stížnost neodůvodněnou i bylo ji proto zamítnouti.