Č. 1705.

Státní zaměstnanci: O nároku na diety z důvodů vedení dvojí domácnosti pro úředníky exponované do jiného úředního místa. Jaké kvality má míti byt k umístění domácnosti určený?
(Nález ze dne 29. listopadu 1922 č. 10989.)
Věc: Heřman F. v L. proti ministerstvu veřejných prací v Praze o nárok na diety.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l byl jako stavební inženýr přikázán službou okresnímu hejtmanství v Liberci. Dekretem místodržitelství v Praze z 28. ledna 1915 byl pověřen vedením stavby a místním dozorem na stavbu nové úřední budovy pro okresní soud, berní úřed a berní referát v Aši — zároveň byl dosavadního úředního zaměstnání v L. sproštěn a oznámeno mu , že stavební příplatky budou stanoveny a poukázány, jakmile dojde oznámení, že přesídlil do Aše. Tohoto služebního úkonu v Aši byl st-l dnem 31. prosince 1920 sproštěn a přikázán k další službě okresní správě politické v Liberci, kdež službu nastoupil 1. března 1921. Nemoha v L. dostati vhodného bytu, nechal st-1 rodinu svou v Aši a žádal na základě výnosu ministerstva veřejných prací z 19. prosince 1919 č. 6037 pres. za odškodnění následkem vedení dvojité domácnosti. Odškodnění to mu bylo za dobu do konce června 1921 přiznáno, při vyúčtování za červenec 1921 však nař. rozhodnutím uznáno, že st-li nelze přiznati odškodnění za vedení dvojí domácnosti ve smyslu oběžníku ze dne 19. prosince 1919 č. 6037 pres., ježto u něho nejsou vůbec splněny předpoklady, za kterých bylo by možno o takové žádosti uvažovati. St-1 nepřijal byt, jenž mu byl v L. bytovým úřadem přikázán, nehledíc k okolnosti, že byl z L. do Aše pouze exponován k stavebnímu dozoru nad stavbou úřední budovy.
Stížnost naříká toto rozhodnutí jako nezákonné a uvádí 1. že přesídlení st-le s rodinou z L. do A. bylo nutné a oprávněné; 2. že ustanovení ředitelem stavby v A. a zpětné přikázání službou do L. rovná se přesazení ve smyslu § 67 služ. pragm., že st-1 nemohl v L. dostati byt následkem bytové nouze, že tudíž u něho splněn jest předpoklad, na který usnesení ministerské rady jedině nárok na výplatu diet váže, že totiž bez viny své nemá bytu; 3. st-l dovolává se okolnosti, že okresní správa politická žádala zemskou správu politickou, aby se o to zasadila, by st-li byt v Liberci byl přikázán, že však se tak stalo teprve po 30. červnu 1921, kdy již zabírání bytů nebylo přípustno; 4. že st-l sám všemožně se namáhal, aby co možná nejdříve byt v L. obdržel; 5. byt, který st-li bytovým úřadem byl přikázán, byl nedostatečný a nezpůsobilý, což městská rada v L. sama podle posudku městského stavebního úřadu uznala. Byt ten neodmítl st-l, nýbrž okresní správa politická z moci úřadu.
Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
St-l sám uvádí jako právní základ nároku na odškodné usnesení mini- sterské rady z 22. ledna — 16. března — 19. července a 9. prosince 1919, naříkané rozhodnutí pak vychází ze skutkové podstaty, že předpoklady nároku dle usnesení z 9. prosince 1919 splněny nejsou. Dle sdělení presidia ministerské rady bylo na základě usnesení jejího ze dne 22. ledna 1919 poskytnuto úředníkům a zřízencům převzatým z Rakouska mimořádné odškodné, sestávající z diet a náhrady výloh za stěhování s tím, že vyplácení diet bylo obmezeno do konce února 1919 a náhrada výloh za stěhování byla. vyloučena, nebude-li přestěhování provedeno do konce července 1919. V důsledku rozšíření stěhovací akce povolené usnesením ministerské rady z 19. února 1919 byly výhody tyto přiznány zaměstnancům převzatým z míst ležících v území býv. Rakouska — Uherska do území čsl. republiky bez rozdílu místa, jakož i oněm, kteří z čsl. republiky byli povoláni ke službě do Prahy, a to i v těch případech, když převzetím nebo přeložením hmotně (byvše povýšeni) získali.
Dne 19. července 1919 usnesla se ministerská rada v uvážení, že trvající všeobecná nouze bytová znemožňuje mnohým zaměstnancům státním, aby v případě převzetí anebo přeložení přestěhovali své rodiny do místa nového působiště, aby platnost uvedených ustanovení byla prodloužena až do odvolání a rozšířena s účinností od 28. října 1918 na zaměstnance převzaté z výslužby (trvalé nebo dočasné) a ze služeb samosprávných nebo soukromých, jakož i na všechny případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední.
Nárok na výplatu diet přestává dnem, kdy se zaměstnanec přestěhoval s rodinou, nebo dobou, kdy mu byla poskytnuta možnost přestěhovati se. V každém případě dlužno zjistiti, že zaměstnanci nebylo dříve možno přestěhovati se pro nedostatek bytu, o nějž se u bytového úřadu neb u svého nadřízeného úřadu včas hlásil. Usnesením ze dne 9. prosince 1919 změnila ministerská rada usnesení v ten smysl, že diety přiznávají se v každém jednotlivém případě nejdéle na dobu jednoho roku, počínaje ode dne nastoupení služby v novém úředním místě. Zjistí-li se, že ten neb onen zaměstnanec státní z příčin jakýchkoliv nestará se opravdově, by co nejdříve domácnost svou do nového úředního místa mohl přestěhovati, jest výplatu dalších diet pro něj ihned — i před uplynutím jednoho roku — zastaviti. Dle těchto ustanovení může u st-le přijíti v úvahu pouze, 1. je-li u něho při sproštění služby v A. a přikázání služby v L. případ nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední; 2. zdali z okolnosti, že st-1 byt jemu bytovým úřadem v L. 22. června 1921 v L. nabízený nepřijal, možno souditi, že st-l se opravdově nestaral, aby mohl co nejdříve domácnost svou do L. přestěhovati.
Nař. rozhodnutí nehledělo k okolnosti, že st-1 byl z L. do A. pouze exponován k stavebnímu dozoru nad stavbou úřední budovy, nezamítlo tedy nárok sporný proto, že není splněn požadavek pod č. 1. uvedený dlužno se proto zabývati jen otázkou, nebyl-li u st-le splněn předpoklad 2. St-l ve směru tom doznal, že mu bytovým úřadem; byl nabídnut byt, poukázal však k tomu, že okresní správa politická v L. byt ten prohlásila za nevhodný a nepřijatelný a uvádí ve stížnosti další okolnosti, pro které nelze za to míti, že se st-l nestaral o to, aby domácnost svou co nejdříve mohl do L. přestěhovati.
Nss seznal, že sice není přesného zákonného ustanovení o tom, na jaký byt ta která bytová strana má nárok, že však z podstaty přestěhování domácnosti jde, že místnosti přikázané musí býti bytem — totiž místnostmi k obývání po celý rok zařízenými a že musí odpovídati počtu osob i rozsahu té které domácnosti. Teprve tehdy, když byt těmto požadavkům vyhovující byl nabídnut, lze v odmítnutí jeho seznati opomenutí, odůvodňující odepření diet. Zdali byt shora uvedený byl toho druhu, nebo zdali se pro domácnost st-le nehodil, jest otázkou skutkovou, na kterou odpověděti lze toliko po vyšetření všech rozhodných okolností. Vlastnosti přikázaných místností jsou sice v dopise okresní politické správy ze dne 23. června 1921 č. — a 6. srpna 1921 č. — a v pozdějších spisech vylíčeny — nař. rozhodnutí se však otázkou, zda místnosti st-li 22. června 1921 nabídnuté byly k umístění jeho domácnosti vhodné a dostatečné, nezabývalo, v čemž spočívá vada řízení — pročež bylo nalezeno dle § 6 zák. o ss.
Podotýká se, že k obsahu podání z 22. července 1922, které má povahu dodatku stížnosti, nss přihlížeti nemohl, ježto toto podání došlo po uplynutí lhůty stanovené v § 14 zák. o ss.

Citace:

č. 1705. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 499-501.