Č. 1498.

Policejní věci trestní (Slovensko). * V trestním policejním řízení na Slovensku prováděném podle § 9 vlád. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n. přísluší státnímu poz. úřadu postavení odborného zástupce ve smyslu § 17 uher. trest. ř. polic. a jest tedy tento úřad oprávněn podle § 176 cit. tr. řádu odvolati se z rozsudku v neprospěch obžalovaného.
(Nález ze dne 15. září 1922 č. 12478.)
Prejudikatura: srov. Boh. č. 1348 adm.
Věc: Michal P. v S. proti županskému úřadu župy zemplínské v Michalovcích stran přestupku zákona o soupisu zabraného majetku pozemkového.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem služného okresu sečovského ze dne 10. srpna 1921 byl k návrhu státního pozemkového úřadu v Praze Michal P. uznán vinným přestupkem § 1 nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že povinnosti soupisové pozemkového majetku podle § 5 t. nař. do 18. května nesplnil, a odsouzen za to podle § 9 k zaplacení peněžité pokuty 600 Kč do 15 dnů pod následky exekuce s tím, že v případě nedobytnosti nastupuje uzavřetí na 30 dnů na vlastní útraty. V důvodech uvedeno, že na základě udání stpú v Praze a vlastního přiznání st-lova bylo zjištěno, že nebyla velikost majetku E. VI. Michalem P. jakožto zmocněncem vlastníkovým ve lhůtě nařízené stpú hlášena, což se příčí ustanovení § 21 nař. ze dne 16. dubna 1919 č. 215.
Rozhodnutím županského úřadu župy zemplínské z — nebylo odvolání Michala P. vyhověno a nález I. stolice ve výroku o-vině potvrzen. Naproti tomu bylo vyhověno odvolání stpú do výroku o trestu, rozsudek I. stolice v tom směru změněn a Michal P. odsouzen k zaplacení peněžité pokuty 2000 K do 15 dnů pod exekucí, v případě nedobytnosti k uzavření na dobu 100 dnů na vlastní útraty.
Rozhoduje o stížnosti Michalem P. podané řídil se nss těmito úvahami:
Co do výroku o vině st-1 nepopírá skutkovou podstatu žal. úřadem zjištěnou, že soupisu majetku VI. E. ve lhůtě stanovené v § 5 nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n. nepodal, namítá však, že mu nemůže býti přičítán stíhaný přestupek, poněvadž mu pozemkový úřad nezaslal v čas příslušných tiskopisů, ač o ně žádal, tak že soupisové povinnosti v předepsané lhůtě vyhověti nemohl.
Cit. nařízení předpisuje, že jest soupis zabraného majetku pozemkového předložiti pozemkovému úřadu ve lhůtách v § 5 cit. nařízení vyznačených, a neváže povinnost tuto žádnou podmínkou, zejména nestanoví, že by osoba k soupisu povinná musila použíti určitých tiskopisů, že by úřad povinen byl tiskopisy ty straně poslati a že splnění povinnosti soupisové jest na tak dlouho odloženo, dokud se tak nestane. Jest tudíž skutková povaha stíhaného přestupku již tehdy dána, jakmile soupis nebyl předložen ve lhůtě nařízením určené. Soupisové povinnosti mohl st-1 i bez zaslání příslušných tiskopisů vyhověti, jelikož cit. nařízení v § 6 označuje vzory formulářů, podle nichž při plnění povinnosti soupisové jest postupovati, a vzory tyto obsaženy jsou ve sbírce zákonů a nařízení jako příloha cit. nařízení. Ze vzorů těchto mohl tudíž st-1 seznati data pro soupis rozhodná. Námitka jest proto nedůvodná.
Co do výroku o. trestu vytýká stížnost, že pokuta nemůže býti jednostranně zvýšena bez návrhu fiskála.
Řízení v trestních věcech policejních upravuje nařízení býv. uher. min. vnitra a spravedlnosti ze dne 1. října 1909 č. 65000/1909. § 176 t. nař. stanoví, že z rozsudku policejního trestního soudu odvolati se může v ne- prospěch obviněného netojiko úřední fiskál (I), nýbrž i odborný zástupce (III. č. 4).
Dle § 17, odst. 4. cit. nařízení jsou odbornými zástupci také orgány,
kteří zvláštními zákony neb minist. nařízeními oprávněni jsou zastupovati
veřejné zájmy.
Za takový orgán dlužno považovati i stpú, ježto ve smyslu § 4 a násl. zákona z 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n. v působnost jeho spadá provádění pozemkové reformy, která se děje v zájmu veřejném. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 9 nař. z 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., který dává stpú právo činiti návrh na potrestání osob porušivších předpisy tohoto nařízení, kteréžto ustanovení zřejmě má za účel docíliti urychlené provedení pozemkové reformy, tedy sleduje rovněž zájem veřejný.
Stpú-u přísluší tudíž ve správním trestním řízení na Slovensku, zahájeném k jeho návrhu ve smyslu cit. § 9, postavení odborného zástupce.
Když tedy žal. úřad o odvolání stpú do nízké výměry trestu meritorně rozhodl bez návrhu fiskála, neporušil tím zákon. Jest proto i tato výtka bezdůvodná.
Byla tudíž stížnost, jen o předem uvedené námitky se opírající, zamítnuta.

Citace:

č. 1498. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 23-24.