Č. 1601.

Stavební právo (Čechy): I. K pojmu požární zdi. — II. Jak doručiti sluší vyřízení podle § 38 stav. ř. pro Čechy.
(Nález ze dne 27. října 1922 č. 15347.)
Věc: Rudolf P. v Č. L. proti zemské správní komisi v Praze o stavební změny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada v Č. L. udělila výměrem ze dne 8. července 1914 č. - Rudolfu P., majiteli domu č. — v Č. L., povolení, aby na místo dosavadní dřevěné postranní zdi při tomto domě zřídil zeď kamennou., a aby zvětšil okenní otvor ve zdi té, ustanovivši zároveň, že otvor vyplniti jest skleněnými kameny.
Do tohoto výměru podali stížnost jednak soused František F., jenž uplatňoval, že zeď ta má býti vystavěna jako zeď požární dle § 56 stav. řádu bez otvoru, jednak st-l, jenž se domáhal toho, aby zrušeno bylo omezení stran okenního otvoru mu uložené.
Okresní výbor v Č. L. usnesením ze dne 3. srpna 1914 vyhověl stížnosti Rudolfa P. a zamítl stížnost Františka F.
K stížnosti souseda Františka F. do tohoto rozhodnutí zrušila je zemská správní komise naříkaným rozhodnutím ze dne 13. ledna 1915 a potvrdila výměr městského úřadu v Č. L. ze dne 8. července 1914 č. —, kterýmž byl projekt Rudolfa P. povolen s podmínkou, že okenní otvor se vyplní skleněnými kameny.
Toto rozhodnutí odůvodnil žal. úřad takto:
»Okresní výbor povolil, vyhověv stížnosti stavebníkově, otvor okenní bez omezení, ježto dotčená stěna dle názoru okresního výboru není zdí požární. Odůvodněnost tohoto názoru shledává se v okolnosti, že tato zeď neodděluje střechy domu k sobě přistavěných (nález správ, soudu z 12. října 1878 č. 1592) a že také nemá býti vyhnána na 15 cm nad povrch střechy, konečně také že je mezi oběma domy značná mezera.
Z tohoto odůvodnění jakož i z citace nálezu správního soudu z r. 1878 jde na jevo, že okresní výbor rozhodl ve smyslu starého českého stavebního řádu ze dne 11. května 1864, což však jest nezákonné, ježto tento zrušen byl novým stavebním řádem ze dne 8. ledna 1889. Také nemá významu rozhodnutí správního soudu, jež vydáno bylo na základě zákona nyní již neplatného.
Ve smyslu nového českého stavebního řádu není pro posouzení otázky, zdali hraničnou zeď pokládati jest za zeď požární, směrodatnou okolnost, zda zeď odděluje střechy domů k sobě přistavěných, jakož i zda domy vůbec k sobě přiléhají, neboť § 56 tohoto stav. řádu předpisuje, že požární zdi nesmějí stranou k budově, která jest od nich vzdálena méně než na 6 m, míti otvorů. Z toho jde, že tu jest požární zeď nejen tehdy, když domy bezprostředně od sebe jsou odděleny, k sobě přistavěny, nýbrž také tehdy, když jsou od sebe odděleny, avšak méně než 6 metrů vzdáleny.
Projektovanou zeď jest dle její povahy a polohy pokládati za požární zeď ve smyslu § 58 stav. řádu z r. 1889, a z toho důvodu by podle zákona neměly v ní býti povoleny žádné otvory.
Rekurent nenamítal však při místní komisi, konané dne 20. června 1914, ničeho proti stavebnímu projektu a prohlásil výslovně, že souhlasí s vyplněním okenního otvoru skleněnými stavebními kameny. Proto nemůže rekursem naříkati povolení udělené na základě jeho souhlasu.
Rozhodnutí zemské správní komise bylo za nepřítomnosti Rudolfa P., jenž konal vojenskou službu, doručeno dne 5. února 1915 jeho manželce M. P. Po svém návratu oznámil st-l dopisem ze dne 15. října 1919 okresní správní komisi, že zástupce jeho odpůrce mu dopisem ze dne 10. října 1919 sdělil, že prý rozhodnutí II. stolice bylo rozhodnutím zemské správní komise změněno; ježto st-l toto rozhodnutí neobdržel, prosí, by mu bylo doručeno, aby poznal obsah a případně podati mohl stížnost k nss-u.
Okresní správní komise na to nařídila první stolici, aby zmíněné rozhodnutí ihned v opisu doručila st-li. Tato podala zprávu, že doručení rozhodnutí se stalo již 5. února 1915 a že příjem potvrzen je podpisem M. P.
V březnu 1920 žádal st-l městský úřad znovu o doručení rozhodnutí zemské správní komise, uváděje, že za jeho nepřítomnosti nikdo nebyl jimi zmocněn k přijímání spisů.
Ježto mezi tím F. opětovně urgoval provedení rozhodnutí zemské správní komise, nařídil městský úřad výměrem ze dne 11. července 1921 č. _ vyplnění okenního otvoru skleněnými kameny, poukazuje při tom na pravoplatné rozhodnutí třetí instance, kteréž bylo st-li, resp. jeho manželce dne 5. února 1915 doručeno; k tomu dodal městský úřad, že jen z ochoty připojuje opis zmíněného rozhodnutí, zdůraznil však, že toto rozhodnutí bylo st-li pravoplatně doručeno již dne 5. února 1915.
Tento výměr doručen byl R. P-ovi i s opisem rozhodnutí zemské
správní komise dne 13. července 1921.
Dne 10. září 1921 podal R. P. do rozhodnuti zemské správní komise stížnost k nss-u, ale již před tím — dne 14. července 1921 — stěžoval si u okresní správní komise do výměru městského úřadu ze dne 11. července 1921 č. —, poukazuje na to, že dodaný mu opis není podepsán, takže ho nemůže považovati za autentický, a žádaje za řádný intimát rozhodnutí zemské správní komise.
K této stížnosti nařídila okresní správní komise v Č. L. ze dne 2. září 1921 pod č. — městskému úřadu v Č. L., aby doručil ihned a řádně k vlastním rukoum Rudolfu P. intimát rozhodnutí zemské správní komise, ježto z konaného šetření vychází, že svého času nebylo možno doručiti zmíněné rozhodnutí městským úřadem straně samé následkem válečných poměrů, a Rudolfa P. nestihá také vina, že neustanovil zástupce neb zmocněnce k přijímání zásilek.
Tento intimát byl první stolicí vydán dne 4. listopadu 1921 a st-li, jak tento dodatečně sem oznámil, doručen dne 17. listopadu 1921.
Rozhoduje o stížnosti, musel se nss zabývati nejprve námitkou zúčastněné strany, že stížnost jest opožděná, ježto doručení do rukou manželky st-le, jež se stalo již 5. února 1915, je i pro něho účinné, vyhovujíc ustanovení § 35 stav. řádu.
Nss nesdílí tento názor. Nař. rozhodnutí jest vyřízením žádosti za povolení ke stavbě ve smyslu § 38 stav. řádu pro Čechy, neboť jím bylo rozhodnuto v konečné instanci o žádosti st-lově za povolení ke stavbě kamenné zdi u domu, jež podléhá podle § 27 stav. řádu povolení stavebního úřadu.
Dle § 38 stav. řádu jest vyřízení takové žadateli doručiti k vlastním rukám nebo způsobem ustanovenými v 2. odst. § 35. Podle tohoto ustanovení má se státi doručení do vlastních rukou. Leč i kdyby pro doručení vyřízení dle § 38 platilo supletorní ustanovení třetího (v § 38 arci patrně omylem necitovaného) odstavce § 35, že se totiž doručení státi může v případě, že by některému z interesentů za příčinou překážky v osobě jeho spočívající k vlastním rukoum dodáno býti nemohlo, s platným účinkem právním tomu, komu přísluší správa držebnosti, jíž se týče, neb aspoň dohled k ní; bylo by nutno, aby okolnosti tyto ze spisů byly zjevný. V daném případě však není ve spisech správních doklad o tom, že manželce st-lově náležela správa neb dohled ohledně držebnosti, o kterou jde.
St-l účinnost doručení do rukou manželky v řízení správním popíral, toto jeho stanovisko také, jak z vylíčeného děje vysvítá, bylo uznáno správným, a nař. rozhodnutí mu také do vlastních rukou bylo dodáno. Ježto pak není sporu o tom, že od tohoto doručení počítajíc stížnost byla podána v zákonné 60denní lhůtě, musel ji nss pokládati za včasnou a zabývati se jí meritorně.
V tomto směru uvažoval nss takto:
Žal. úřad vyslovil ve svém rozhodnutí, že zeď, v níž je sporný okenní otvor, pokládati jest dle její povahy a polohy za zeď požární ve smyslu § 56 stav. ř., následkem čehož by v ní neměl býti vůbec žádný otvor.
Tvrzení st-le, že zmíněná zeď nemůže vůbec vyhovovati účelu požární zdi, ježto jest jen částečně zděná a ostatek ze dřeva, jmenovitě, že štít jest dřevěný, nebylo žal. úřadem vyvráceno. Je-li zeď tak zřízena, není patrně ohnivzdornou. Žal. úřad rozumí tedy slovy »povaha a poloha zdi« patrně pouze vztah její k sousednímu pozemku a stavení a vychází z názoru, že již vzhledem k tomuto poměru a zejména na její vzdálenost od sousedního domu (méně než 6 m), jest považovati zeď tu za zeď požární.
Tento názor jest však mylný, neboť za požární zeď možno pokládati jen takovou zeď, která jest určena k tomu, aby zabránila rozšíření ohně, a která proto musí býti ode všeho dřeva krovového úplně osamocena, na 15 cm nad povrch střechy vyhnána (§ 56 stav. ř.) a pokud jde o její sílu podle předpisu § 55, odst. 12 stav. ř. vystavěna, při čemž nepadá samo sebou na váhu, je-li zdí hraniční nebo je-li méně než 6 m od sousední budovy vzdálena. Tato vzdálenost přichází v úvahu dle § 56 cit. stav. ř. teprve pro otázku přípustnosti otvorů ve zdi jen tehdy, jde-li skutečně o zeď požární; tato vzdálenost nemá tedy pro posuzování vlastnosti nějaké zdi jako zdi požární žádného významu.
Ježto nař. rozhodnutí vyslovujíc nepřípustnost otvorů ve zdi, o kterou jde, následkem řečeného mylného názoru, že zeď ta jest zdí požární, vycházelo z předpokladu, pro který není v zákoně opory, jeví se rozhodnutí to nezákonným a bylo je dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1601. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 254-257.