Č. 1707.Administrativní řízení: I. Úřady republiky československé nejsou oprávněny, aby instančně přezkoumávaly akty mezinárodní komise dosazené pro určité sporné území. — II. Soukromým stranám nepřísluší nárok, aby se domáhaly odstranění všeobecného nařízení vydaného mezinárodní komisí nebo s jejím schválením pro určité sporné území; porušení svého práva mohou tvrditi teprve, když by nařízení to bylo proti nim konkrétně uplatněno.(Nález ze dne 29. listopadu 1922 č. 17930.)Věc: Horní inspektorát severní dráhy císaře Ferdinanda, Městská obec Mor. Ostrava, Zwierzinovo kamenouhelné těžařstvo, Vítkovické horní a hutní těžařstvo, Rakouská báňská a hutní společnost a Jan W. v Moravské Ostravě (adv. Dr. R. Altbach z Mor. Ostravy — za zúčastn. stranu adv. Dr. R. Weisel ze Slez. Ostravy) proti ministerstvu vnitra v Praze stran dávky z elektrického proudu ve Slezské Ostravě.Výrok: Stížnost městské obce Moravské Ostravy odmítá se jako nepřípustná; ostatní stížnosti se dílem odmítají jako nepřípustné, dílem se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: Obecní správní komise ve Slezské Ostravě přijala ve schůzi 18. února 1920 návrh zákona na vybírání obecní dávky za spotřebu elektrického proudu. Z tohoto usnesení podaly odvolání ředitelství Wilczkových dolů ve Slezské Ostravě, horní inspektorát severní dráhy Ferdinandovy, Zwierzinovy doly v Mor. Ostravě a ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů v Mor. Ostravě.Zemská správní komise pro Slezsko usnesla se ve schůzi dne 22. března 1920 zažádati o schválení onoho návrhu prostřednictvím prefektury pro západní část východního Slezska u mezispojenecké komise v Těšíně a zamítla odvolání svrchu uvedená.Mezispojenecká komise v Těšíně schválila v sezení ze dne 5. května 1920 návrh obce na zavedení uvedené dávky a oznámila to prefektuře přípisem ze 6. května 1920 č. 503/7. O tom dala věděti prefektura pro západní část východního Slezska v Těšíně přípisem z 5. června 1920 č. Pref. Pol. 1371 správní komisi ve Slezské Ostravě s dodatkem, aby nařízení bylo vydáno ne jako zákon, nýbrž jako nařízení, v němž budiž odvolání na souhlas mezinárodní komise. Zemská správní komise vyložila rozhodnutí mezispojenecké komise v ten rozum, že jím schváleno bylo rozhodnutí zemské správní komise z 22. března 1920 a vydala vyhlášku z 26. června 1920 č. —, »kterou se vyhlašuje následující nařízení prefektury pro západní část východního Slezska v Těšíně o zavedení dávky obecní ze spotřeby elektrického proudu pro osvětlovací a ohřívací účely, jakož i pohony v obvodu obce Slezské Ostravy«.Proti výnosu prefektury pro západní část ve Slezsku z 5. června 1920 podaly čtyři shora jmenované horní podniky a Zwierzinovo kamenouhelné těžařstvo rekurs k mezinárodní komisi v Těšíně, v němž dovozují v podstatě, že mezinárodní komise nemůže nařízením měniti zákon, že k zavedení obecní dávky jest podle slezského obecního zřízení potřebí zákona, že nebyl zachován postup předepsaný § 80 slez. ob. zřízení, že podle § 90 téhož řádu námitky proti usnesení obce o zavedení obecní dávky mají odkládací účinek, že tedy mělo býti vyčkáno rozhodnutí o námitkách, jež ony podniky podaly proti příslušnému usnesení obecního výboru slezskoostravského. Mimo to jsou v rekursu obšírně rozvedeny věcné námitky proti oné dávce.Opis tohoto rekursu předložily jmenované podniky podáním ze dne 24. června 1920 ministerstvu vnitra.Správní komise města Mor. Ostravy domáhala se jednak u prefektury, jednak u zemské vlády uznání, že město Mor. Ostrava je stran elektrického proudu, který se spotřebuje pro dráhu Ostravsko-karvínskou, sproštěno placení dávky. Ředitelská konference Ostravsko-karvínského kamenouhelného revíru zakročila u téže vlády proti vyhrůžce politickou exekucí okresní správy politické ve Frýdku.Nař. výnosem ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí oznámilo zemské vládě, že »nebylo by možno navrhnouti vládě, aby povoleno bylo obci Slezské Ostravě vybírati dávku ze spotřeby elektrického proudu, z uhlí a z obývaných a použitých ploch dle pravidel, na nichž se správní komise usnesla, a to pokud jde o dávku z elektrického proudu z tohoto důvodu:Dávku ze spotřeby elektrického proudu k pohonu a účelům zahřívacím nelze připustiti, poněvadž by znamenala nové značné zatížení průmyslu, které by došlo jistě svého výrazu v okamžitém zdražení výrobků, v daném případě hlavně uhlí. Naproti tomu by nebylo závady povoliti dávku ze spotřeby elektrické energie k účelům osvětlovacím, jak ji vybírá již na př. hlavní město Praha, pokud by se ovšem obecní zastupitelstvo r.a takové dávce usneslo.Ve výnose praví se dále:»Sluší zvláště ještě podotknouti, že sice prefektura pro západní část východního Slezska byla oprávněna vydati nařízení ze dne 5. června 1920, jímž zavedena byla dávka ze spotřeby elektrického proudu pro osvětlovací a ohřívací účely, jakož i pohony v obvodu Slezské Ostravy, že však nyní po rozumu zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 280 Sb. z. a n. o zvláštních opatřeních v oboru samosprávy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest vláda příslušná k tomu, aby udělila povolení k vybírání této dávky. Ministerstvo vtnitra nehodlá z tohoto nyní platného stavu zákonného vyvoditi dalších důsledků, jestliže obec Slezská Ostrava, jež výnos této prefekturou povolené dávky zařadila do rozpočtu obecního 1920, bude na základě tohoto povolení i rozpočtového opatření dávku onu vybírati až do konce roku 1920. Při tom se však zdůrazňuje, že by naprosto nebylo mo-žným, souhlasiti s dalším vybíráním této dávky i po 1. lednu 1921. Pokud se při spisech nacházejí stížnosti proti výnosu prefektury pro západní část východního Slezska ze dne 5. června 1920 pref. pol. 1371, není po stránce formální ministerstvo vnitra kompetentní, aby přezkoumávalo rozhodnutí prefektury. Po stránce věcné odkazuje se k tomu, co svrchu řečeno.« Konečně uložilo ministerstvo, aby vyrozuměna byla zemská správní komise v Opavě i ostatní účastníci.Stížnosti na tento soud vznesené domáhají se zrušení uvedeného ministerského výnosu, vytýkajíce mu nezákonnost jednak pokud jím ministerstvo vyslovilo, že nehodlá z tohoto nyní platného stavu zákonného vyvoditi dalších důsledků, jestliže obec Slezská Ostrava, jež výnos této prefekturou povolené dávky zařadila do rozpočtu obecního 1920, bude podle tohoto povolení i rozpočtového opatření dávku onu vybírati až do konce roku 1920 a mimo to, pokud poukazujíc na stížnosti spisům připojené, řízené do výnosu prefektury pro západní část východního Slezska z 5. června 1920 pref. pol. 1371, vyslovilo, že není po stránce formální ministerstvo vnitra kompetentní, aby přezkoumávalo rozhodnutí prefektury. Stížnost Mor. Ostravy formuluje svůj petit v ten rozum, aby zrušeno bylo nařízení prefektury pro západní část východního Slezska ze dne 5. června 1920 č. Pref. Pol. 1571 zcela neb aspoň v tom směru, že »obec Mor. Ostrava jako podnikatelka místní dráhy Ostrava-Karvín této dávce nepodléhá.«Nss opřel rozhodnutí o těchto stížnostech o následující úvahy:Výrok, jímž se žal. úřad prohlašuje za nekompetentní přezkoumávati rozhodnutí prefektury výše jmenované, může býti uznán za konkrétní, práv stran se doitýkající rozhodnutí jen v poměru k těm stranám, které se u žal. úřadu přezkoumání určitého rozhodnutí prefektury, v daném případě výnosu prefektury z 5. června 1920, domáhaly; vůči nim jest onen výrok pojímati jako odepření meritorního vyřízení ve věci na úřad vznesené a nemůže těmto stranám býti odpíráno právo stěžovati si k tomuto soudu proti takovému odepření meritorního rozhodnutí, pokud tvrdí, že tím byl porušen jejich subjektivní nárok na meritorní vyřízení věci. Jak ze spisů vysvítá, podalo pět z výše jmenovaných st-lů, nikoli však obec Mor. Ostrava »rekurs« proti citovanému výnosu prefektury na mezi- národní komisi v Těšíně; opis tohoto rekursu předložili podáním z 24. června 1920 také žal. ministerstvu.Jestliže za tohoto stavu věcí stížnosti dovozují nesprávnost názoru žal. ministerstva, že není kompetentním přezkoumávati rozhodnutí prefektury, lze v tom spatřovati námitku toho obsahu, že ministerstvo bylo povinno o onom: společném rekursu pěti st-lů věcně rozhodnouti a že byli tito st-lé poškozeni ve svých právech tím, že ministerstvo meritorní rozhodnutí o rekursu odepřelo.Nss v tomto směru nějakého bezprávného porušení subjektivních práv oněch st-lů neshledal. Jest mimo veškeru pochybnost, že výnos ze dne 5. června 1920 č. 1371 nevydala prefektura toliko na základě své vlastní pravomoci, jež jí při prozatímní úpravě správy tak nazývaného plebiscitního území slezského byla propůjčena, nýbrž že se při jeho vydání opírala o schválení Mezinárodní komise v Těšíně. Toho byli si vědomi také podavatelé »rekursu«, jak z jeho obsahu jasně vysvítá, neboť o souhlasu mezinárodní komise k onomu výnosu výslovně mluví.Tato komise dosazena byla rozhodnutím, velmocí, datovaným v Paříži 27. září 1919 na tak dlouho, než bude rozřešena otázka suverenity nad sporným tehdy územím Těšínská. Pokud se týče práv komisi příslušejících praví se v onom rozhodnutí mimo jiné:»La commission aura touš les pouvoirs nécessaires pour lui permettre ď assurer le maintien de V ordre public et 1' administration réguliěre du pays... II sera de la compétence de la commission ď interpréter elle méme les pouvoirs, qui lui sont ainsi confiés et de déterminer dans quelle mésure elle les exercera et dans quelle mésure ces pouvoirs seront laissés aux mains des autorités locales existantes.« (Této komisi dává se potřebná moc, aby mohla zabezpečiti udržení veřejného pořádku a řádné správy území... Do příslušnosti komise spadá, aby sama vymezila zmocnění, jí tímto svěřené a stanovila, v jaké míře moc tu sama bude vykonávati a v jaké míře nechá ji vykonávati stávajícími místními úřady).I ze způsobu dosazení komise i z vymezení pravomoci její jest nade vši pochybnost patrné, že po dobu své působnosti vykonávala fakticky pod autoritou velmocí na onom území suverenitu. Ať již se nyní pohlíží na věc tak, že šlo v daném případě o akt prefektury mezinárodní komisí toliko schválený či o pouhý intimát rozhodnutí této komise, tolik jest jisto, že akty mezinárodní komise, podle své povahy nebyly a nejsou podrobeny instančnímu přezkoumání úřady republiky československé. Ministerstvo tedy právem odmítlo rozhodnouti věcně o rekursu namířeném formálně sice jen proti výnosu prefektury, ale proti výnosu takovému, jenž ať zcela nebo z části opíral se o autoritu mezinárodní komise.Pokud stížnosti (všech st-lů) směřují proti výroku nař. rozhodnutí, že ministerstvo nehodlá učiniti nijaké opatření, bude-li obec Slezská Ostrava vybírati dávku z elektrického proudu do konce r. 1920, shledal nss stížnosti nepřípustnými, uváživ toto:Dávka zavedena byla uvedeným, o schválení Mezinárodní komise se opírajícím nařízením prefektury. Nějaký subjektivní nárok na to, aby toto nařízení bylo odklizeno, st-lům nepřísluší, a nelze již z tohoto důvodu spatřovati v onom výroku nějaké porušení subjektivních práv u tohoto soudu naříkatelné.St-lům neupírá se tím ovšem nijak právo proti konkrétním správním aktům o nařízení to se opírajícím a proti nim řízeným, brániti se v předepsaném pořadu instančním (event. stížností k tomuto soudu) po případě i námitkou, že nařízení to jest neplatné nebo neúčinné.Pokud se týče obce Mor. Ostravy podotknouti jest toto:Ze spisů administrativních, které byly podkladem nař. rozhodnutí, ani ze stížnosti nevysvítá, že by se byla jmenovaná obec nějakého rozhodnutí neb opatření žal. úřadu domáhala; stěžovati si pro odepření meritorního rozhodnutí »rekursu« podaného ostatními st-li není legitimována, ježto podle § 2 zák. o ss může si stěžovati jenom ten, komu bylo v jeho právech ublíženo. Žal. ministerstvo, jehož rozhodnutí se obec Mor. Ostrava v řízení správním vůbec nedovolala, nemělo ovšem ani podnětu, aby se zabývalo otázkou, zdali obec Mor. Ostrava jako podnikatelka místní dráhy Ostrava-Karvín dávce z elektrického proudu ve smyslu onoho nařízení podléhá čili nic, tuto otázku svým rozhodnutím neřešilo a není tedy tato otázka v pořadu stolic správních vyřízena a stížnost v tomto směru jest nepřípustná po rozumu § 5 zák. o ss.Z veškerých těchto důvodů bylo rozhodnouti, jak svrchu bylo uvedeno.