Č. 1525.

Samospráva obecní (státní dozor na ob. hospodaření): I. * Porušilo-li obecní zastupitelstvo ustanovení § 15 novely k obec. zříz. z r. 1919, je dán zákonný důvod pro dozorčí zakročení státní správy politické podle § 102 ob. zříz. — II. Poměr § 19 novely k obec. zříz. z r. 1919 k § 15 téže novely. — III. Dozorčí zákrok státní správy podle § 102 ob. zříz. je přípustný i když usnesení obec. zastupitelstva bylo již vykonáno.
(Nález ze dne 26. září 1922 č. 12968.)
Prejudikatura: K III. Boh. č. 1069 adm.
Věc: Městská obec Františkovy Lázně proti ministerstvu vnitra o zastavení výkonu usnesení obecního zastupitelstva stran zakoupení domu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městské zastupitelstvo ve Frant. Lázních usneslo se dne 2. června 1921 zakoupiti léčebnu pro srdeční choroby, která dosud byla majetkem spolku »Verein zur Errichtung und Erhaltung einer Herzheilanstalt fůr heimkehrende Krieger in Franzensbad«. Okresní správa politická v Chebu v základě § 102 ob. zříz. z dozorčí moci usnesení to za- stavila, a nař. rozhodnutím byla sistace ta potvrzena v podstatě z důvodu, že nebyly zachovány předpisy §§ 19 a 15 novely k ob. zříz. ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n.
Rozhoduje o stížnosti nss veden byl těmito úvahami:
Nss jest podle §§ 2 a 5 zák. o ss povolán přezkoumávati toliko rozhodnutí poslední instance správní, a může zkoumati pouze jeho zákonitost. Nebylo proto lze obírati se námitkami, které stížnost čerpá z důvodů rozhodnutí instancí nižších, jichž žal. úřad v rozhodnutí svém nepřejal. Rovněž nebylo možno zkoumati oprávněnost další námitky stížnosti, která v podstatě — nepopírajíc sama o sobě zákonitost dozorčího zákroku úřadu státního — vytýká, že je neúčelným, poněvadž ohrožuje obec značnou škodou majetkovou, ježto dozorčí zákrok státních úřadů podle § 102 ob. zříz. je podmíněn toliko porušením zákona, a jinak — nehledíc k omezení plynoucímu z pojmu práva dozorčího jakožto oprávnění daného úřadu toliko v zájmu veřejném — výkon jeho po zákonu není vázán žádnými jinými směrnicemi, jimiž by se uvažování dozorčího úřadu melo říditi.
Na sporu jsou toliko dvě otázky:
1. byly-li usnesením obecního zastupitelstva z 2. června 1921 o koupi léčebny pro srdeční choroby porušeny předpisy §§ 19 a 15 novely k ob. zříz. ze 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n.,
2. je-li výkon státního dozoru zastavením usnesení obecního zastupitelstva podle § 102 obec. zříz. přípustným také ještě tehdy, když usnesení bylo již provedeno.
Stížnost v prvním směru namítá, že § 19 cit. novely v daném případě nelze vůbec užíti, poněvadž jednak má na mysli jenom podniky výdělečné, kdežto zde se jedná o koupi pouhého domu, jednak převzetí hypotéky nelze vůbec pojímati jako uzavření nové půjčky; a o předpis § 15 cit. zák. prý tu nejde, protože náklad na zakoupení léčebny je kryt stavební hodnotou budovy.
Námitka posléz uvedená spočívá na nesprávném pojetí § 15 cit. novely. Ustanovení to-to předpisuje, aby. usnese-li se obecní zastupitelstvo na nějakém novém vydání, v příslušné položce rozpočtu neuhrazeném, současně pod následky neplatnosti tohoto usnesení schválilo také potřebnou úhradu. Slovem »úhrada« nerozumí však zákon snad nějakou položku, která by po zakoupení dotyčného objektu objevila se v bilanci obecního jmění, nýbrž položku příjmovou, která by vyvážila položku výdajovou, způsobenou usneseným vydáním. Smysl ustanovení § 15 novely je tedy ten, že pro každé nové vydání v rozpočtu neuhrazené musí současně opatřen býti dodatečný úvěr nebo jiná likvidní úhrada. Že zakoupení léčebny, o niž jde, spojeno by bylo s vydáním, obec nepopírá. Rovněž je nesporno, že pro toto vydání v obecním rozpočtu není úvěru. Jsou tedy dány předpoklady § 15 novely, a obec tím, že se usnesla zakoupiti léčebnu, aniž se současně postarala o úvěr na zakoupení to potřebný, ocitla se v rozporu s tímto ustanovením. Již toto porušení předpisu § 15 novely stačí úplně, aby dozorčí zákrok stížností potíraný ospravedlnilo.
Ježto obecní zastupitelstvo neučinilo vůbec žádného usnesení o úhradě nákladů spojených se zakoupením léčebny, nelze však ani posouditi, zda nebylo by na daný případ aplikovati také ustanovení § 19 novely. Neboť tento předpis má na mysli ony případy, kde se jedná o nový podnik nebo zařízení v rozpočtu neuvedené, jichž náklad má býti hrazen některým ze způsobů dále uvedených (t. j. uzavřením půjčky, zcizením kmenového jmění, zavedením nové nebo určitým zvýšením dosavadní obecní dávky). Předpokládá tedy zákon, že usnesení o úhradu podle předpisů § 15 novely se stalo:. Tu pak dozajista není možno vykládati zákon tak, že obec může se předpisu § 19 novely vyhnouti tím, že proti zákonu neučiní usnesení o úhradě. Předpis § 19 naopak jen tehdy nepřijde k platnosti, je-li jisto, že nepřichází v úvahu žádný ze způsobů úhrady vyjmenovaných v § 19, tedy jen tehdy, učiní-li oi>ec ohledně úhrady positivní usnesení, a ta v tom smyslu, že úhrada nákladů na podnik nebo zařízení má býti opřena takovým způsobem, který nenáleží .k druhům úhrady uvedeným v § 19 novely. Neboť by zřejmě odporovalo jasnému úmyslu zákona, kdyby obecní zastupitelstvo porušením předpisů § 15 novely mohlo se vyhnouti kautelám § 19 novely, sloužícím ochraně obecního hospodářství, což by platilo i v případě dnešního sporu. Neboť § 19 novely — jak plyne zřejmě již z jeho doslovu — vztahuje se nejen na podniky, nýbrž vůbec na veškerá »zařízení« v nejširším sleva smyslu. Spadala by tedy nepochybně pod pojem »zařízení« ve smyslu § 19 také budova bez ohledu na to, staví-li se nově či kupuje-li se hotová, a beze všeho zřetele k tomu, má-li obci sloužiti k účelům výdělečným či jiným.
Zbývá ještě námitka, že sistace usnesení obecního zastupitelstva z 2. června 1921 byla nepřípustná proto, že usnesení bylo již vykonáno.
V tom směru se nss postavil na stanovisko, jež co do ustanovení §§ 92 a 116 statutu města Olomouce, v rozhodném směru shodných s předpisem § 102 ob. zříz. čes., zaujal a obšírně odůvodnil ve svém nálezu z 19. prosince 1921 čj. 7598/20 (Boh. č. 1069 adm.) vydaném na základě usnesení svého odborného pléna ze dne 12. prosince 1921, že totiž zastavením výkonu usnesení obecního zastupitelstva v § 102 obec. zříz. dlužno rozuměti kasaci závadného usnesení, která nezastavuje toliko výkon, nýbrž usne- sení samo zrušuje. Předmětem dozorčího výroku podle § 102 ob. zříz. není tedy pouze výkon usnesení, nýbrž toto usnesení samo; proto není v tom logického rozporu, připustí-li se dozorčí zákrok podle cit. předpisu přes to, že usnesení bylo již vykonáno. A účel onoho ustanovení nutí přímo zákon v tomto smyslu vykládati. Neboť vedoucí myšlenkou § 102 ob. zříz. je držeti obec v zákonném okruhu její působnosti a odstraniti všeliké projevy její, které by se příčily zákonu. Účel tento byl by však úplně zmařen, kdyby provedením nezákonného usnesení měla býti právně znemožněna kasace jeho; neboť spočívalo by pak rozhodnutí o. tom, má-li nezákonné usnesení obce zůstati v platnosti čili nic, konec konců na obci samé, která by po většině měla možnost usnesení urychleně provésti, a tak výkon dozorčího práva úřadu předejíti. Takových konsekvencí zákonodárce svým dozorčím paragrafem dojista nemohl chtíti. Okolnost, že usnesení obecního zastupitelstva z 2. června 1921 bylo realisováno příklepem ze 4. června 1921, nemohla tedy státnímu úřadu býti na překážku, aby nepoužil svého dozorčího práva a usnesení onoho nesistoval. Na tom nemění ničeho ani okolnost, že na základě onoho — nyní zrušeného. — usnesení udělen byl příklep, a bude věcí řádného soudu, aby rozhodl, zdali i přes nastalé zrušení může obec na dále pokládána býti za vydražitelku ve smyslu exekučního řádu.

Citace:

č. 1525. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 75-78.