Č. 1722.Policejní právo trestní: K výkonu trestní jurisdikce o přestupcích, podrobených dosud pravomoci státních policejních úřadů, jsou v obvodu policejního ředitelství pražského povolána okresní policejní komisařství jako orgány policejního ředitelství.(Nález ze dne 4. prosince 1922 č. 1973.)Věc: Bohuslav R. v Praze proti zemské správě politické v Praze stran policejního trestu.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: Nálezem okresního komisařství pro Dolní Nové Město v Praze ze dne 13. června 1921 byl st-l uznán vinným přestupkem dle § 5 a 29 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. a odsouzen k pokutě 300 K ve prospěch místního chudinského fondu v Praze a, bude-li pokuta nedobytná, do vězení na dobu 3 dnů, a to proto, že obývaje byt o 5 místnostech nevyhověl zákonné povinnosti hlášení.Nař. rozhodnutím nevyhověla zemská správa politická v Praze odvolání st-lovu z řečeného nálezu trestního, ježto skutková podstata přestupku toho jest prokázána a není důvodů zvláštního zřetele hodných, z nichž bylo by trest snížiti.Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí k němu podané uvážil nss toto:Stížnost namítá zmatečnost nař. rozhodnutí, kterouž vidí v tom, že se žal. úřad nezabýval námitkou st-lovou v odvolání vznesenou, to jest že příslušným k rozhodování nebylo okresní policejní komisařství, nýbrž jedině policejní ředitelství Byl prý tedy žal. úřad povinen rozhodnutí nepříslušné první stolice pro zmatečnost zrušiti.Tato zmatečnost neodčiní se tím, že nález okresního komisařství intimovalo policejní ředitelství, ježto intimací nenahrazuje se rozhodnutí, toto však vydal úřad k rozhodování nepříslušný.Soud shledal tuto námitku zmatečnosti bezdůvodnou.Podle § 29 zákona o zabírání bytů ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. trestají se přestupky uvedeného zákona a opatření vydaných podle něho úřadem politickým a tam, kde jest státní policejní- úřad, tímto úřadem policejním.Dle vyhlášky místodržitelské ze dne 1. srpna 1850 č. 142 z. z. čes. o základovém zřízení úřadů policejních, vydané podle dekretu ministerstva vnitra ze dne 29. června 1850 č. 3880, má ředitel policejního ředitelství říditi policejní práce v celém obvodu policejním (§ 6); jemu jsou přidány jako osoby pomocné policejní úředníci různého druhu (§ 2), již mají práce jitra svěřené konati dle jeho rozkazů (§ 11). Obvod policejní rozdělen jest v okrsky a v každém okrsku takovém zřídí se zvláštní policejní komisařství (§ 17). Okrsková policejní komisařství jsou prostředníky policejního ředitelství, jimiž toto plní výkonávací policejní službu (§ 18). Okrsková policejní komisařství mají podle možnosti sídlo své míti uprostřed okrsku (§ 24).V souhlasu s těmito organisačního předpisy nazývá cís. nař. ze dne 11. května 1854 č. 120 ř. z. v odst. 2. § 3 okresní policejní komisařství pododděleními policejního ředitelství.Ze všech těchto ustanovení plyne, že okresní policejní komisařství jsou jen součástky policejního ředitelství, představují orgány, kterými toto jedná, nikoli však samostatně organisované úřady, úřední akty okresního policejního komisařství jsou tedy akty policejního ředitelství.Dle citovaného cís. nař. z 11. května 1854 č. 120 ř. z. neměla se ovšem trestní pravomoc určitého druhu vykonávati skrze okresní policejní komisařství beze zvláštního ministerského zmocnění, a tehdejší nejvyšší úřad policejní vyhlásil v souhlase s ministry vnitra a spravedlnosti nařízením ze dne 11. prosince 1854 č. 311 ř. z., že trestní pravomoc v I. instanci ohledně přestupku v nařízení z 11. května 1854 č. 120 ř. z. blíže naznačených vykonávati mají okresní policejní komisařství tam uvedená — mezi nimi v Praze také okresní policejní komisařství IV. pro Dolní Nové Město. Avšak toto nařízení platilo jen o trestní kompetenci určitého druhu, totiž jen pokud šlo o některé přestupky oddílu trestního zákona v nařízení ze dne 11. května 1854 č. 120 ř. z. uvedené, neplatilo však o policejní trestní kompetenci vůbec, a nedotýká se nikterak organisace policejního ředitelství roku 1850 upravené.Nelze tedy pochybovati o tom, že k výkonu trestní jurisdikce o přestupcích dosud pravomoci státních policejních úřadů podrobených, tedy též k jurisdikci dle § 29 cit. zákona o zabírání bytů povolána jsou v obvodu policejního ředitelství pražského okresní policejní komisařství jako součástky a orgány policejního ředitelství. Jest tedy k tomu povoláno i okresní policejní komisařství pro Dolní Nové Město.Výtka zmatečnosti trestního nálezu prvé stolice pro nepříslušnost k rozhodování nemá tedy žádného důvodu a tím padá ovšem i podklad další námitky stížnosti, že se žal. úřad opomenul zabývati touto výtkou zmatečnosti, již v opravném řízení vznesenou.Ve věci samé namítá stížnost stejně jako již v odvolání z trestního nálezu, že v odpor vzatý nález není odůvodněn, a skutková podstata činu st-li za vinu kladeného není dána ani po stránce objektivní, tím méně pak po stránce subjektivní. Stížnost uvádí, že byt st-lův nemá žádných místností dle § 5 cit. zák. o zabírání bytů přespočetných, jak žal. úřad i prvá stolice mylně předpokládají, nýbrž že st-l obývá pouze jeden pokoj, kdežto druhý pokoj bytu obývá zákonným způsobem si. M. Jiných obytných místností prý st-l vůbec nemá, o čemž již v odvolání na- bídl důkazy. Ostatně prý nájemním úřadem v Praze zrušen byl zabírací nález bytového úřadu hlavního města Prahy č. — z r. 1920, a tím bylo pravoplatně a prejudicielně uznáno, že st-1 přespočetných místností neměl, nýbrž že při místnostech jemu zabraných jde o místnosti živnostenské, plně využitkovanč, nikoliv však o místnosti obytné.Stížnost vytýká jako podstatnou vadu řízení, že se těmito námitkami v odvolání uplatňovanými žal. úřad vůbec nezabýval a šetření o nich nekonal.Tuto výtku vadnosti řízení shledal soud podstatnou.Neboť dle § 5 cit. zákona o zabírání bytů má přednosta domácnosti povinnost učiniti oznámení v tomto § předepsané jen za předpokladů v řečeném § uvedených. Zejména vztahuje se povinnost tato jen na obytné místnosti, a to jen tehdy, má-li byt více obytných místností než pět a při menším počtu místností, je-li počet tento v určitém, v zákoně naznačeném poměru k počtu členů domácnosti.Pro skutkovou podstatu deliktu st-li za vinu kladeného, že neohlásil byt o pěti místnostech, jsou tudíž rozhodný tři momenty, a to počet obytných místností, počet členů domácnosti a relace mezi počtem těchto osob a počtem obytných místností. Aby tedy byla objektivně dána skutková podstata přestupku povinnosti hlášení dle § 5 cit. zák., musí býti zjištěno, z kolika obytných místností byt přednosty domácnosti se skládá, a kolik členů ve smyslu § 5 cit. zák. tato domácnost má.St-1 byl pro přestupek § 5 a 29 zák. o zabírání bytů č. 592 z roku 1919 trestán proto, že obývá byt o pěti místnostech a že ho neohlásil. Z nař. rozhodnutí není však patrno, kolik osob úřad pokládá za členy st-lovy domácnosti. Okolnost pak, kolik místností řečeného bytu možno pokládati za obytné, úřad vůbec nezjistil, ač st-lem již v řízení administrativním v tomto směru činěna byla námitka a nabízeny důkazy o tom, že byt jeho má toliko dvě místnosti obytné a že to i příslušným bytovým úřadem uznáno bylo.Ježto žal. úřad zjištění právě zmíněná neprovedl, jest řízení správní kusými a trpí tedy podstatnou vadou, pro kterou bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o ss zrušiti, aniž bylo zapotřebí zabývati se ostatními námitkami stížnosti.