Č. 1552.Vyvlastnění: * Podle § 2, odst. 1 zák. z 27. ledna 1920 č. 45 sb. z. a n. nelze vyvlastniti jako pozemek k účelům obývacím nezužitkovaný pozemek, na kterém stojí stavba, která sice není domem obytným podle zákona stavebního, která však skutečně jest obývána. Pozemek takový je k účelům obývacím zužitkován, byť obyvatel stavby používal jen části její, nikoli budovy celé.(Nález ze dne 9. října 1922 č. 8460.)Věc: Karel a Emilie S. v K. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: O žádosti st-lů za vyvlastnění stavební částice č. 9 a pozemkové části č. 12 v K. patřících Ferdinandu Z. L., konáno; bylo dne 30. prosince 1921 komisionelní šetření, při němž zjištěno:Na stavební částici č. 9 stojí budova 11 m 45 aru dlouhá, 6 m široká, sestávající ze 2 místností: chléva, v němž je uloženo dříví vlastníka a různé věci st-lů, a bývalé picni komory, v níž bydlí st-lé, jejich 21eté dítě a matka st-lky. Tato místnost je 3 m dlouhá, 5 m široká, opatřená oknem, přístupná pouze místností první. Znalec stavební zjistil, že stav budovy je velmi dobrý a že je velmi způsobilá k tomu, aby se z ní utvořily byty. V písemném vyjádření protestoval vlastník proti vyvlastnění, uváděje, že jde o budovu k obývacím účelům zužitkovanou, že jde o pouhou přestavbu a že on sám budovy té nutně potřebuji pro své hospodářství, totiž pro deputátníky a vyslovil ochotu sám budovu na byt adoptovati. St-lé uvedli v písemném vyjádření, že budova byla po 8 let prázdná a že oni se tam nastěhovali na jaře 1921.Okresní politická správa vydala nález ze dne —, v němž uvedeno: »Stavební částice č. kat. 9 v K. se všemi budovami toho času na ní se nalézajícími vyvlastňuje se dle § 2 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. ve prospěch Karla a Emilie S. pro stavbu obytného domu vyvlastňovatelů a stanoví se lhůta tří měsíců, do které vyvlastňovatelé musí se stavbou započíti. Naproti tomu zamítá se žádost o vyvlastnění zahrady č. kat. 12 v K., ježto celková plocha obou objektů přesahuje nejvyšší přípustnou, zákonnou výměru pro stavbu obytného domku s jedním bytem.«Rozhodnutí uvádí, že se veškeré námitky vlastníka pozemku zamítají jako zákonem neodůvodněné stejně jako nárok na přisouzení útrat.Proti tomuto rozhodnutí podalo ředitelství panství L. odvolání, v němž opakovány námitky v písemném vyjádření uvedené a vytýkány i vady řízení.Nař. rozhodnutím zemské správy polit. v Praze bylo takto nalezeno:Zemská správa politická vyřizujíc stížnost ředitelství L-ského panství v B. zrušuje z moci úřední nález politické expositury v B. ze dne —, pokud vyslovuje vyvlastnění parcely č. kat. 9 v K. jako zákonu odporující a pro vady řízení; naproti tomu však potvrzuje nález, pokud zamítá požadavek náhrady výloh spojených s právním zastupováním expropriáta.Rozhodnutí to opřeno je o tyto důvody:1. Dle protokolu o místním šetření je na vyvlastněném pozemku přízemní budova, jejíž části — pícni komory — užívají vyvlastňovatelé jako bytu. Proto nelze pozemek pokládati za zastavený, ale k účelům obývacím nezužitkovaný, jak předpisuje § 2 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. a proto pozemek ten vyvlastniti nelze.2. Jde o pouhou přestavbu, jak vyvlastňovatelé sami uznávají a udávají a k takovému účelu pozemek vůbec vyvlastniti nelze.3. Vlastník pozemku potřebuje budovy nevyhnutelně pro vlastní hospodářství, zaměstnávaje jako majitel dvora v létě více pracovníků, jimž musí opatřiti byt.V ohledu formálním odporuje řízení v těchto směrech zákonu: a) Žádost nebyla doložena plánkem stavby či přestavby, b) Komissionelní řízení bylo provedeno neúplně. Mělo se především zjistiti, je-li vyhověno podmínkám § 1 a 3 zákona z 11. března 1921 č. 100, což se nestalo. Účelem řízení je také, aby docíleno bylo dohody. Účelu toho nelze dosíci, ponechá-li se stranám, aby vyjádření svá podaly písemně, c) Rozhodnutí samo je neúplné, neoznačujíc výměru vyvlastňovaného pozemku, a je vadné, označujíc jako účel vyvlastnění stavbu obytného domu, ač jde o pouhou úpravu budovy pro byt.Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná u nss, o níž soud ten takto uvažoval:Stížnost spatřuje podstatnou vadu řízení v tom, že nař. rozhodnutí je nejasné a samo s sebou v odporu. Jest pravda, že nař. rozhodnutí výslovně žádost st-lů o vyvlastnění pozemku kat. č. 9 v K. nezamítá, ale z celého znění nař. rozhodnutí je nepochybně zřejmo, že žal. úřad vysloviv zrušení vyvlastňovacího nálezu I. stolice pro nezákonnost tím implicite také vyslovil, že žádosti st-lů o vyvlastnění nevyhovuje. To vyplývá zejména z důvodů nař. rozhodnutí, v nichž žal. úřad po dvakráte opakuje, »že pozemek ten vyvlastniti nelze«. Byť tedy v tom, že žal. úřad výslovně žádost st-lů o vyvlastnění uvedeného pozemku nezamítl, vada rozhodnutí skutečně spočívala, nemohl ji nss shledati podstatnou, poněvadž zamítnutí žádosti té v nař. rozhodnutí přece je obsaženo. St-lé nař. rozhodnutí ostatně sami v tomto smyslu pojímají a nebyla jim tedy tímto nedostatkem obrana ani znemožněna ani stížená.Totéž platí o vytýkané nejasnosti nař. rozhodnutí. Žal. úřad rozhodoval o stížnosti vznesené vyvlastněncem v čas proti rozhodnutí I. stolice a rozhodl v mezích této stížnosti, shledav námitky její důvodným. Je tedy skutečně nejasno, proč použil i slov »z úřední moci«. Ale nejasností tou nebyla obrana strany ani stížená ani znemožněna a nepřekáží nejasnost ta ani nss-u, aby nař. rozhodnutí přezkoumal.Uvádí-li nař. rozhodnutí, že vyvlastňovací nález zrušuje se jako zákonu odporující a pro vadné řízení, nelze v tom shledávati rozporu.Žal. úřad shledal, že nejsou dány podmínky, které zákon pro vyvlastnění předpokládá, a zrušil rozhodnutí I. stolice jako zákonu odporující, čímž, jak svrchu dovozeno, vyslovil, že se žádost st-lů zamítá. Shledal arciť i vady v provedeném řízení, které vytknouti uznal za vhodné, což učinil — ovšem ne zcela případně, vysloviv, že se rozhodnutí I. stolice i pro vady řízení zrušuje. Ale z této chybné formulace nevyvodil nižádných důsledků, ježto nenařídil žádného doplnění, ani opravy provedeného řízení a nového rozhodnutí, nýbrž nalezl sám ihned ve věci samé. Praví-li se v důvodech nař. rozhodnutí, že se nestalo při místním šetření dne 30. prosince 1921 zjištění, jsou-li dány podmínky §§ 1 a 3 zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., chtěl tím žal. úřad zřejmě jen naznačiti, že i v protokolu onom měla býti obsažena zjištění podmínek těch se týkající, nechtěl tím však vysloviti, jak za to má stížnost, že by spisy vůbec pro odpověď na otázku, zda podmínky ty dány jsou či nikoliv, neposkytovaly dostatečné opory.Shledány tedy výtky, činěné nař. rozhodnutí po stránce formální, bezdůvodnými.Vedle toho vytýká stížnost nař. rozhodnutí i nezákonnost, zabývajíc se jednolivými důvody nař. rozhodnutí. O těch bylo toto uvážiti:Žal. úřad zrušil rozhodnutí I. stolice a zamítl tím implicite žádost st-lů o, vyvlastnění st. č. 9 v K-, shledav, že rozhodnutí ze tří důvodů odporuje zákonu.Jako první důvod uvádí nař. rozhodnutí, že stavební část č. 9 v K. nelze vyvlastniti, poněvadž nejde o pozemek zastavěný, avšak k účelům obývac'm nezužitkovaný.Z jasného znění § 2 zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. plyne, že — i nehledě k ustanovení 2. odst. téhož §u, kterého však se st-lé nedovolávají a které v daném případě na váhu nepadá — lze vyvlastniti pozemky již zastavěné jen tehdy, když k účelům obývacím jsou nezužitkovány. Opaku netvrdí ani stížnost, nýbrž dovozuje pouze, že budova na vyvlastňovaném pozemku postavená není k účelům obývacím zužitkována, ač — jak stěžovatelé uznávají — jest obývána st-li. Mezi žal. úřadem a st-li je tedy rozpor nikoliv ve skutkovém zjištění, je-li budova ona obývána, nýbrž v pojímání výrazu v zákoně použitého. Žal. úřad vyslovuje, že každý zastavený pozemek je již tím faktem, že v budově na něm postavené někdo bydlí, k obývacím účelům zužitkován, kdežto stížnost míní, že jednak musí býti k obývání užíváno budovy celé, nikoliv jen její části, jednak že vyvlastniti lze pozemek s budovou, která měla dle svého prvotního, určení sloužiti k účelům jiným, než obývacím, třeba by i nyní byla obydlena.Nss neshledal, že by názor stížností hájený měl v zákoně oporu, naopak pokládá názor žal. úřadem vyslovený za odpovídající zákonu.Kdy je zastavený pozemek považovati za nezužitkovaný k účelům obývacím, zákon blíže neuvádí a nutno tedy pojem slov těch vyvoditi jednak ze slov zákona samého, jednak z účelu hlavou I. cit. zákona sledovaného.Podle běžného významu slova »nezužitkované« nutno zajisté tvrditi, že k obývacím účelům je zastavený pozemek nezužitkován, jestliže se budovy na němí postavené neužívá k účelům obývacím, nýbrž jiným nebo k žádným, z čehož ovšem plyne a contrario, že zužitkován je k účelům těm pozemek, na němž postavena je budova, která jest obývána a tedy obývacím účelům již slouží.Zákonodárce počítal se skutečnými poměry, jak se vyvinuly bytovou nouzí, že totiž za obydlí lidská slouží i stavby, které dle stavebního zákona nejsou domy obytnými. To dokazuje ustanovení § 2, odst. 2. cit. zák., jež praví, že za stejných podmínek, jako pozemky posud nezastavěné neb zastavěné, ale k účelům obývacím nezužitkované lze vyvlastniti také pozemky, na nichž jsou obytné domy neb jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati neb jež nařídil zbourati.Kdyby byl správným názorem hájený stížností, že totiž pozemek není k účelům obývacím zužitkován, stojí-li na něm stavba jiná než obytný dům, třeba i stavba ta byla obývána, pak by toto ustanovení, pokud jde o jiné stavby, než obytné domy, vůbec nemělo smyslu. Vždyť stavby takové mohly by pak býti vyvlastněny již dle 1. odst. cit. §u, ježto přes to, že jsou obývány, nejsou k obývacím účelům zužitkovány ve smyslu, jaký slovům těm přikládá stížnost.Srovnání obou cit. odstavců § 2 nepřipouští tedy jiného výkladu, než že zákon, respektuje faktické poměry, počítá s tím, že i jiné stavby, než obytné domy lidskému obývání slouží a že vyvlastnění pozemků takovými stavbami zastavěných připouští jen za podmínek v § 2, 2. odst. uvedených.Potom však nemůže býti pochybnosti o tom, že sleva »nezužitkované« v odst. 1. použitého užívá zákon v obvyklém toho slova smyslu, totiž, že stavba na pozemku postavená vůbec není obydlena.Slouží-li jim celá či pouze z části, je lhostejno, poněvadž zákon nikde nestanoví, do jaké míry toto zužitkování zde být musí a zejména neuvádí, že by zužitkování to musilo býti úplné. Že jen v tomto obecném smyslu vykládati je slovo »nezužitkované«, plyne vedle toho i z účelu zákona. Má hlava první zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n., pokud jde o stavbu domů obytných, ten účel, aby stavbou nových domů odstraněna byla nouze bytová a opatřena byla staveniště (srovnej nadpis I. hlavy cit. zák.). Tam, kde postavená již budova, třebas není podle stavebního zákona domem obytným, je skutečně obývána, tam' zajisté není potřebí novou stavbou opatřovati možnost získati obytných prostor, a odpadá proto zákonný motiv, jenž vedl k tomu, aby uložena byla vlastníku povinnost expropriační. Vyvlastněním takové budovy dosáhlo by se snad toho. že by vznikly budovy a místnosti k obývacím účelům vhodnější, než ty, jichž posud jako místností obytných se užívá, ale tento cíl hlava první zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. zřejmě nesleduje, chtějíc odstraniti nouzi o byty, tedy opatřiti byty nové, nikoli však z existujících bytů snad málo vhodných učiniti byty vhodnější.Stavební určení budovy — či jak stížnost určení to nazývá hospodářská povaha budovy« — je pro posouzení přípustnosti vyvlastnění s hlediska § 2, odst. 1. cit. zák. úplně lhostejné, rozhodným je jedině, jde-li o zastavený pozemek k obývacím účelům zužitkovaný či nikoliv a dle toho, co svrchu řečeno, jest i lhostejné, je-li část budovy té skladištěm či slouží jiným účelům.Námitky stížnosti, jež tato vznáší proti názoru žal. úřadu, že stavební částici č. 9 v K. proto vyvlastniti nelze, poněvadž jde o pozemek zastavený, k obývacím účelům zužitkovaný, jsou tedy bezdůvodné.Tento důvod stačí však úplně k zamítnutí žádosti st-lů o vyvlastnění této stavební částice, jak zřejmo ze znění § 2 cit. zákona a opřel-li žal. úřad své rozhodnutí v první řadě o tento důvod, pak nebylo lze shledávati je nezákonným.Proto bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba obírati se ostatním obsahem stížnosti.