Č. 1776.

Školství: I. Jednotliví členové obecního zastupitelstva (nebo skupiny jich) nejsou v této své vlastnosti dle zákona povoláni k zastupování práv jednotlivých občanů (nebo skupin jich) v záležitostech obecních. — II. Jednotliví občané (nebo skupiny jich) nemají právní nárok na to, aby předseda zem. školní rady vyslovil, že v určité obci má býti zřízeno více než jedna místní školní rada (§ 22 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n. a § 5 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 sb. z. a n.).
(Nález ze dne 22. prosince 1922 č. 19451.)
Věc: Rudolf B. a spol. v Českém Dubě (adv. Dr. J. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o legitimaci k rekursu ve věci zřízení místní školní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předseda zemské školní rady v Praze ustanovil rozhodnutím ze dne 25. února 1921 č. — podle § 5, odst. 2 vlád. nař. ze dne 6. listopadu 1920 č. 605 sb. z. a n., aby ve školní obci českodubské zřízena byla toliko jediná místní školní rada a nepovolil zřízení dvou místních školních rad, české a německé, poněvadž tuto školní obec v nynějším jejím útvaru nelze rozděliti ve 2 školní obvody národnostně oddělené (obdoba § 22 zákona z 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n.) a poněvadž péči o školní budovu, společnou české škole občanské a školám německým, dlužno svěřiti jedině místní školní radě.
Odvolání podané st-li bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž st-lé nemají k odvolání legitimaci.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím byla st-lům upřena legitimace rekursní; nss nemůže se proto zaměstnávati vůbec otázkou meritorní, zda rozhodnutím předsedy zemské školní rady právem či neprávem zřízena místní školní rada jedna, nýbrž může toliko zkoumati, zda legitimace rekursní byla st-lům odepřena právem.
V tomto směru uvážil soud toto:
Stížnost vytýká, že legitimace rekursní st-lům přísluší, poněvadž práva jejich byla rozhodnutím předsedy zemské školní rady o zřízení jednotné místní školní raidy v Č. D. porušena v dvojím směru, a to:
1. jejich práva jakožto povolaných zástupců německých občanů na zřízení zvláštní německé místní školní rady a
2. jejich právo na výkon volby zástupců občanstva v místní školní radě.
V obojím směru jest tvrzení stížnosti mylné.
1. Nehledě zprvu ani k otázce, zda skutečně němečtí občané v C. D. mají či nemají právo na zřízení zvláštní německé místní školní raldy. nelze uznati, že by němečtí členové obecního zastupitelstva byli k tomu povoláni a oprávněni, aby zastupovali práva německých občanů; stížnost sama svoje tvrzení tohoto obshau nijak neodůvodňuje; z předpisů obecního zřízení pak naopak plyne, že zástupcem obce v záležitostech obecních jest obecní zastupitelstvo a obecní rada (§ 13 ob. zříz. a § 1 zák. ze 7. února 1919 č. 76), že tedy jednak jenom obecní zastupitelstvo nebo obecní rada jako takové jsou povolány zastupovati obec, nikoliv však jednotlivé občany nebo skupiny občanů, jednak a tím spíše pak, že nejsou jednotliví členové obecního zastupitelstva nebo skupiny jich povoláni k zastupování práv jednotlivých občanů nebo skupin občanů.
St-lé nemohou však ani pro sebe jakožto občany důvodně vindikovati právo na to, aby jim bylo přikázáno postavení stran v tomto případě, jak plyne z těchto úvah:
Podle § 17 zák. ze dne 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n. zřídí se v »každé školní obci místní rada školní«.
Podle § 22 téhož zákona lze »školní obec, v níž je značnější počet škol, rozděliti v několik obvodů školních, z nichž každý lze podříditi zvláštní školní radě«.
Pokud v některých školních obcích zřízeny jsou školy jiného vyučovacího jazyka, než jest jazyk národnostní většiny, a nejsou-li tyto školy školami menšinovými podle § 2 zákona, rozhodne podle § 5, II. odst. vl. nař. ze dne 6. listopadu 1920 č. 605 sb. z. a n. předseda zemské školní rady, má-li se pro tyto školy zříditi zvláštní místní školní rada.
Stejně rozhodne předseda zemské školní rady podle § 5, III. odst. téhož nařízení »o rozdělení velikých školních obcí ve školní obvody a o zřízení příslušných zvláštních místních rad školních.«
Bližší podmínky nebo směrnice pro rozhodování podle § 22 zák. a § 5 nařízení nejsou stanoveny.
Z uvedených předpisů tudíž jde, že jednak jest podle zákona č. 292/1920 na rozdíl od předpisu § 7 zákona ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z. pravidlem, že ve školní obci se zřídí toliko jedna místní rada školní, dále že rozhodnutí o případném zřízení dvou neb několika místních rad školních v jedné obci školní jest dáno do pravomoci předsedy zemské školní rady, který při uvedeném již nedostatku zákonných předpisů co do bližších podmínek a směrnic v tomto případě rozhoduje podle volného uvážení.
Jde tu o pouhé právo předsedy zemské školní rady k určitému opatření rázu organisačního, které zákon a vládní nařízení na něj přeneslo v zájmu veřejném, kterémuž právu jmenovaného funcionáře však neodpovídá právní nárok jednotlivých občanů nebo skupin jich na to, aby jmenovaný funkcionář rozhodl tak či onak.
Rozhodnutí, které předseda zemské školní rady v této věci učiní, může se ovšem dotýkati zájmů určitých osob po případě souhrnu osob fysických nebo korporací, tak na př. učitelských osob, které by se v pří- padě zřízení zvláštních místních školních rad staly eventuelně jejími členy (§§ 20 zákona a 6 nař.) anebo obecních zastupitelstev, jimž po případě by příslušela volba členů takovéto místní školní rady, anebo konečně i jednotlivých občanů jako rodičů a pod.
Avšak jelikož zákon tyto zájmy neuznává ani zvláště ani implicite za právo (anebo za zákonně chráněné zájmy), zůstávají zájmy takové pouhými zájmy faktickými, které k založení postavení strany a legitimace v řízení správním nepostačují.
Jinak ovšem má se po případě věc, pokud jde o členství v místní školní radě již zřízené, tedy o vztah určité osoby fysické nebo právní ke školní obci a škole a jejich representantce — místní školní radě tak, jak tato povolaným úřadem již zřízena byla.
O takovýto případ zde však nejde, naopak jde právě o zmíněný již organisační výrok povolaného úředního orgánu, jakým způsobem v konkrétní školní obci místní školní rada jakožto nejnižší veřejný úřad správy školské a zákonná representantka školní obce a školy má býti organisována.
Porušení práv školní obce po případě školy však st-lé ani nevytýkají, nehledě ani k tomu, že by nebyli ani povoláni, aby školní obec nebo školu zastupovali.
ad 2. Ani v tomto směru nelze stížnosti dáti za pravdu. Neboť nejde tu vůbec o výkon právai volby členů místní školní rady, které podle § 21 zákona č. 292/20 přísluší obecním zastupitelstvem přiškolených obcí podle ustanovení §§ 63 a 64 vol řádu do obcí, nýbrž teprve o již zmíněné organisační rozhodnutí předsedy zemské školní rady o zřízení místní školní rady jednotné.
Vzhledem k tomu nelze spatřiti nezákonnost v tom, že žal. úřad st-lům upřel legitimaci v řízení správním a jest tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 1776. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 658-661.