Č. 1609.

Pozemková reforma: * Je nezákonným, odepře-li stát. pozem. úřad souhlas ke zcizení deskového statku podle zák. ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. proto, že zcizovací cena značně přesahuje cenu nabývací.
(Nález ze dne 31. října 1922 č. 15750.)
Věc: Josef a Božena H. v P. (adv. Dr. A. Zvěřina z Karlina) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o odepření souhlasu ke zcizení velkostatku dle zákona ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím neudělil žal. úřad svolení podle zákona ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. k prodeji velkostatku S., zapsaného ve vl. č. — zemských desk, z důvodu, že jde o prodej učiněný z důvodu spekulačního, neboť nemovitosti tyto, které koupeny byly v r. 1921 za 700000 K, prodávány jsou nyní za cenu 2100000 K.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí u nss namítá: 1. Zákon ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. byl derogován záborovým zákonem. Bylť jen prozatímním opatřením pro dobu, než došlo k vydání záborového zákona. Po jeho vydání nemá již zákon z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. významu a platnosti.
2. Důvod, pro který žal. úřad souhlas odpírá, nemá v zákoně opory, poněvadž žal. úřad má dbáti jen zájmů, sledovaných zákony o pozemkové reformě a činiti opatření jen na ochranu těchto zájmů. S těmi zájmy nemá výše ceny kupní ničeho společného.
3. Pro názor, že jde o koupi spekulační, nemá žal. úřad vůbec podkladu. Nevyšetřil, zač byl velkostatek koupen, staly-li se investice a jaké. Vše jsou pouhé dohady žal. úřadu.
O stížnosti té uvažoval nss takto:
Názor hájený stížností, že zákon ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. už neplatí a že by proto nebylo k platnosti zcizení nemovitostí zapsaných v zemských deskách, státem nezabraných, vůbec potřebí svolení žal. úřadu, nss nesdílí.
Dle § 9 o. z. o. zůstávají zákony potud v platnosti, až je zákonodárce změní neb výslovně zruší. Zákon ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. nebyl posud zrušen a o změně jeho zákonem záborovým ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. může býti právem řeč jen potud, pokud jde o velký majetek pozemkový, státem zabraný, jehož zcizení, pronájem, zavazení a dělení vyžaduje ode dne účinnosti zákona záborového úředního souhlasu dle § 7 téhož zákona a nevztahuje se tedy ovšem na tato právní jednání, pokud jde o velký majetek pozemkový, státem zabraný ode dne účinnosti záborového zákona více zákon z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n., nýbrž zákon záborový.
Ale stran pozemkového majetku v zemských deskách zaneseného, státem však nezabraného, změna žádná nenastala a nastati nemohla již proto, že záborový zákon nezabraného majetku pozemkového se netýká. Že nebylo úmyslem zákonodárcovým zákon ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n., pokud jde o deskové statky záboru nepodléhající, vydáním záborového zákona měniti nebo snad' dokonce zrušiti, vyplývá zřejmě z ustanovení zákona ze dne 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n., tedy zákona pozdějšího, než je zákon záborový. Zákon ze dne 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n. uvádí totiž v § 5 výslovně, že na pozemkový úřad pře- chází působnost přikázaná ministerstvu zemědělství zákonem ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n., čímž zřejmě vysloveno, že zákon ten i po vydání záborového zákona v platnosti zůstává.
Jest tedy dle názoru nss-u po vydání záborového zákona k platnosti každého zcizení mezi živými, zastavení a reálnímu zatížení statků zanesených v zemských deskách, státem však nezabraných, potřebí svolení stpú a opačný názor stížností hájený je mylný.
Právem vytýká však stížnost, že důvod pro který žal. úřad svolení to odmítl, je nezákonný.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že souhlas či nesouhlas ve smyslu § 1 zákona z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. není aktem pouhé libovůle žal. úřadu, nýbrž věcí volné úvahy, která se musí pohybovati v určitých mezích, jež jsou, dány účelem komplexu zákonů o pozemkové reformě. To vyplývá dle názoru nss-u ze souvislosti zákona ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. se zákony o pozemkové reformě vydanými a ze svrchu citovaného § 5 zákona ze dne 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n., jímž přenesena byla působnost přikázaná zákonem z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n. ministerstvu zemědělství na stpú. Toto přenesení kompetence na úřad, jenž pro provádění pozemkové rformy byl zvláště zřízen, svědčí názoru, že stpú dávaje či odpíraje svolení dle § 1 zákona z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n., nesmí vybočiti z mezí, daných volné jeho úvaze účelem zákonů o reformě pozemkoyé. Účelem zákonů těchto nebylo a není brániti zcizování statků za ceny neodpovídající cenám nabývacím, v čemž žal. úřad vidí spekulaci. Že taková spekulace nemá ničeho společného s cíli a účelem zákonů o pozemkové reformě, vyslovil nss již v nálezech, týkajících se zcizení státem zabraného majetku pozemkového (srov. nález ze dne 18. února 1922 č. 2348, Boh. č. 1178) a platí názor ten ovšem i ohledně svojení k zcizení nezabraného majetku deskového dle zákona z 9. listopadu 1918 č. 32 sb. z. a n., poněvadž, jak svrchu dovozeno, má se volná úvaha žal. úřadu při souhlasu dle tohoto zákona pohybovati v těchže mezích, jako při souhlasu dle § 7 záb. zák.
Z mezí těch však žal. úřad vykročil, když překážku svolení viděl v diferenci ceny zcizovací a nabývací a musilo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1609. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 278-280.