Č. 1752.

Učitelstvo. Řízení před nejv. správ. s.: I. K podmínkám přiznání t. z v. šesté kvinkvenálky ve smyslu výnosu min. školství a národní osvěty ze dne 21. října 1919 č. 51053 (§§ 1 a 5 zák. z 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n.). — II. Kdy není nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí podstatnou vadou?
(Nález ze dne 14. prosince 1922 č. 19145.)
Věc: Oldřich H. v Praze (adv. Dr. A. Ráž ze Smíchova) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. místotaj. Dr. Č. Šefferle) stran výše služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl od 1. září 1878 ve službě učitelské na národních školách, byl r. 1895 jmenován cvičným učitelem učitelského ústavu v Příbrami a ministerským výnosem ze dne 9. února 1917 č. — hlavním učitelem při témže ústavě, při čemž mu podle § 16 zák. ze dne 24. února 1917 č. 55 ř. z. dosavadní služební doba byla započtena dvaceti roky pro vyměření pětiletých přídavků.
Výměrem zemské školní rady ze dne 14. října 1920 č. — a 3. února 1921 č. — byla st-li podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 283 sb. z. a n. všechna předcházející služební doba i s válečnými lety pro postup do vyšších stupňů platových započtena s právní platností od 1. dubna 1920 tak, jakoby se začínala dnem 13. října 1882.
Jeho žádost za poukaz t. zv. šesté kvinkvenálky byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti vytýkající jednak vadnost, poněvadž nař. rozhodnutí neudává vůbec dfrvodů, jednak nezákonnost, poněvadž st-li podle jeho názoru nárok na šestou kvinkvenálku přísluší podle § 1, odst. 2 zákona o válečných letech č. 457/1919 a § 1 zákona č. 283/20, uvážil nss takto:
1. Pokud jde především o vytýkanou vadnost z toho důvodu, že nař. rozhodnutí neudává vůbec důvodů, jest uvážiti toto: Jest ovšem vadou, že zemská školní rada intimovala st-li nař. rozhodnutí prostě tak, že »ministerstvo jeho žádost za přiznání šestého přídavku pětiletého zamítlo«.
Avšak jelikož st-l užil, jak stížnost dokazuje, všech obran proti nař. rozhodnutí a i nss mohl důvody nař. rozhodnutí posouditi na základě správních spisů a odvodního spisu, takže neudáním důvodů nebyla ani st-li obrana podstatně stížená ani nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí znemožněno,, neshledal soud v tomto nedostatku podstatnou vadu ve smyslu § 6 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.
II. Ve věci samé vycházel soud z těchto úvah:
Před vydáním zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. měli hlavní učitelé učitelských ústavů nárok na patero vždy po pěti letech nastávající zvýšení služného, t. zv. kvinkvenálky (§ 2 zákona ze dne 19. záři 1898 č. 174 ř. z., § 13 zákona ze dne 24. února 1907 č. 55 ř. z., § 48 zákona ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z.).
Podle § 1 zákona ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n. o započtení válečných let státním zaměstnancům poskytuje se úředníkům, kteří jsou v nejvyšším stupni platovém a u nichž postup časový nemá již místa, po uplynutí postupové lhůty stanovené do níž se započítávají válečná půlletí, osobní do pense vpočítatelný přídavek určité výše.
Poněvadž podle § 5 téhož zákona předpis ten platí obdobně pro státní osoby učitelské, vyslovilo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 21. října 1919 č. 51053, že profesorům, kteří po připočtení válečných let ve smyslu § 1 a 2 zákona z 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n. dovršili 30. rok služební, přiznává se nárok na šestý pětiletý přídavek do pense započítatelný ročních 900 K ode dne, kdy 30. rok dovršili, avšak ne dříve než od 1. října 1918.
Hlavní podmínkou pro přiznání oné 6té kvinkvenálky jest tedy, že dotčený profesor měl v době, ke které se připíná zákon o válečných letech, již nejvyšší stupeň platový, to jest podle tehdy platného systému měl pátou kvinkvenálku; k tomu pak přistupuje další podmínka, že dovršil 30. rok služební.
St-l nesplnil ani prvou ani druhou podmínku; neboť v době, ke které se zákon o válečných letech připíná, neměl ještě pátou kvinkvenálku ani neméi 30 let započtené služby.
Když pak vyšel zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 283 sb. z. a n. a ustanovil §em 1, že hlavním učitelům na učitelských ústavech jest započísti pro postup do vyšších platů také služební dobu ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti po. zkoušce způsobilosti pro školy obecné celým rozsahem kromě čtyř let, byla st-li, který zkoušku způsobilosti pro školy obecné složil dne 13. dubna 1881, výměrem zemské školní rady ze dne 14. října 1920 č. — a 3. února 1921 č. — podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 283 sb. z. a n. všechna předcházející služební doba i s válečnými lety pro postup do vyšších stupňů platových započtena s právní platností od 1. dubna 1920 tak, jakoby se začínala dnem 13. října 1882.
Tímto započtením nabyl ovšem st-l značně delší započtení doby služební, a by. by, kdyby ono započtení bylo bývalo v platnosti již v době rozhodné podle zákona č. 457/1919, po případě vyhovoval předpisům pro nabytí t. zv. 61eté kvinkvenálky. H64
Uvedený zákon č. 283/20 však v § 5 výslovně praví, že nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1920.
V souhlase s tím bylo- ono zvýšení započtení služební doby shora uvedenými výnosy zemské školní rady také provedeno s právní platností teprve od 1. dubna 1920, působí tudíž teprve od 1. dubna 1920, nikoliv však zpětně pro dobu předchozí.
Toto pozdější započtení služební doby delší, provedené ke dni 1. dubna 1920, nezpůsobilo tedy, aby se st-l dostal dodatečně s účinností od doby rozhodné podle zákona o válečných letech do nejvyššího stupně platového a neučinilo z něho zaměstnance toho druhu, jaké má uvedený zákon č. 457/1919 § 1, odst. 2 na mysli.
Toto dodatečné započtení ke dni 1. dubna 1920 nezaložilo však pro st-le ani nárok na t. zv. 6. kvinkvenálku od 1. dubna 1920, poněvadž podklad nároku takového jakožto nároku vyplývajícího ze zákona č. 457/1919 nutno posuzovati podle právního a skutkového stavu, který tu byl v době rozhodné podle zákona o válečných letech a nikoli podle stavu, který nastal teprve po této době na základě předpisů zákona pozdějšího.
Proto bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 602-604.