Č. 1599.

Administrativní řízení. — Řízení před nejv. spr. soudem: I. * Nedostatek formálního doručení jest odstraněn, byla-li strana o úplném obsahu úředního vyřízení tak uvědoměna, že mohla svá práva procesuální náležitě uplatňovati. — II. *Jde-li jen o výkon nálezu nejv. spr. soudu podle § 7 zák. o ss vyneseného, kterým bylo ve věci samé in merito definitivně rozhodnuto, není vadou řízení, když správní úřad, aniž konal nová šetření, výrok nejv. správ, soudu v rozhodnutí svém prostě uplatní.
(Nález ze dne 25. října 1922 č. 15448.)
Věc: Správní výbor občanstva oprávněného bráti dříví z lesů a pásti dobytek na obecním statku ve V. a Vilém H. a soudruzi ve V. (adv. Dr. V. Wahl z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu adv. Dr. A. Weissner z Prahy) o právní povaze obecních nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec V. v mimořádném zasedání svého zastupitelstva dne 12. srpna 1919 učinila toto usnesení:
»Podle § 1 zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. prohlášeny byly nemovitosti, jež jsou obecním statkem dle ustanovení obecního zřízeni, za obecní jmění.
Nařizuje tudíž zákon ten, aby držba, užívání a správa nemovitostí zanesených ve vložce knihovní čís. — kat. obce V. přešly ode dne účinnosti tohoto zákona, t. j. od 30. července 1919, na obec.
Provádějíc tento zákon přejímá obec V. držbu, užívání a správu nemovitostí zapsaných ve vložce č. —.
Obec V. přejímá správním výborem ustanovené úředníky a hajné do obecní služby dle platných služebních smluv, vyhrazujíc si upravení služebních poměrů zvláštním organisačním statutem.
V příčině odbytného po rozumu § 4 cit. zákona buďtež vyčkány návrhy na základě usnesení valné hromady občanstva.
Veškeré smlouvy pachtovní a nájemní, týkající se těchto xiemovitostí,
veškeré listiny, týkající se obecního jmění, hospodářské, pomocné plány
buďtež vyžádány.
Ustanovení úředníci a hajní buďtež vyrozuměni, aby se do 8 dnů hlásili u městského úřadu písemně, že nastupují službu. Nestane-li se přihláška, má se za to, že ten který nepočítá se službou u obce.
Jakmile bude zřízeno oddělení lesní a hospodářské, budiž vydána vyhláška, že prodej dříví provádí na žádost ono oddělení a že veškeré platy za to dějí se nyní u obecního důchodu.«
K odvolání správního výboru občanstva oprávněného bráti dříví z lesů a pásti na pozemcích zapsaných ve vložce — zrušila správní komise zastupitelského okresu P. — v sezení ze dne 13. února 1920 usnesení obce a vyslovila, že užívací práva privilegovaných občanů V. k pozemkům dotčeným nejsou právy požívacími ve smyslu § 70 ob. zříz. a že proto neuhasla zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.
Tento výrok druhé stolice byl k odvolání obce výnosem zemského správního výboru ze dne 16. června 1920 č. — potvrzen.
K stížnosti obce V. byl tento výnos nálezem nss ze dne 6. dubna 1921 č. 4849 (Boh. č. 800 adm.) jako nezákonný zrušen a vysloveno, že sporná užívací práva oprávněného občanstva bráti dříví z lesů a pásti na pozemcích zanesených ve vložce č. — jsou právy veřejnými, jichž právní titul spočívá v § 70 ob. zříz. a že následkem toho práva tato spadají pod § 1 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.
Vykonávaje dle § 7, odst. 2 zák. o ss tento nález, zemský správní výbor rozhodnutím ze dne 14. srpna 1921 č. —, aniž před tím konal jakákoli nová šetření, prostě zrušil usnesení správní komise zastupitelského okresu P. ze dne 13. února 1920 a potvrdil usnesení obecního zastupitelstva ve V. ze dne 12. srpna 1919 poukázav k odůvodnění na důvody cit. nálezu nss.
Rozhodnutí teto, které bylo od správní komise zastupitelského okresu P. intimováno jednak obci V. jednak výboru oprávněného občanstva bráti dříví z lesů a pásti dobytek na sporném statku, jest předmětem nové stížnosti, kterou na nss podává zmíněný výbor společně s 222 držiteli požívacích práv.
Ve stížnosti vzneseny jsou tyto námitky:
1. Zmíněný výbor občanstva, který jest volným sdružením, složeným z části ze zástupců obce, z části ze zástupců uživatelů, není právnickou osobou a tudíž také není nositelem sporných práv.
Následkem toho
a) nemohlo býti vydáno proti němu rozhodnutí o ztrátě těchto práv s účinkem proti vlastním oprávněncům,
b) nemehlo mu býti nař. rozhodnutí doručeno, nýbrž musilo býti doručeno každému oprávněnci zvlášť,
c) nemohlo býti obnovováno rozhodnutí obce, poněvadž ta v obecním výboru zaujala jiné stanovisko než její zástupci ve správním výboru oprávněného občanstva.
2. Nezjistil-li zemský správní výbor vylíčenou právní povahu správního výboru oprávněného občanstva, jeví se řízení vadným.
Vadou jest dále, že rozhodl o meritu věci, aniž doplnil šetření co do povahy sporných užívacích práv. Měl tak se zachováním práva slyšení stran učiniti tím spíše, že nález nss sám šetření toto připouští, mluví-li o možném protidůkazu, jímž by soukromoprávní charakter sporných užívacích práv měl býti zjištěn.
Nss vycházel při svém rozhodnutí z těchto úvah:
ad 1. Stížnost má pravdu, že správní výbor oprávněného občanstva voleného k správě pozemků tvořících předmět užívání na základě řádu schváleného výnosem zemského výboru v Praze ze dne 24. července 1876 č. — není samostatným právním subjektem, a rovněž jest jí přisvědčiti v tom, že výbor tento není nositelem a držitelem sporných práv požívacích, nýbrž že práva tato příslušejí jednotlivým držitelům nemovitostí v obci jako takovým.
Ale stížnost jest na omylu, soudí-li, že v řízení správním bylo zaujato stanovisko od toho odchylné.
Zmíněný správní výbor nebyl nikdy a nikde jako takový za spornou stranu nebo nositele sporných práv pojímán, nýbrž byl jen pokládán za zmocněnce, který má za oprávněné poživatele vystupovati a vyřízení za ně přijímati.
Stížnost arciť tvrdí nyní, že zmíněný výbor této plné moci k zastupování jednotlivých oprávněnců neměl a nemá a že tudíž nemělo býti nař. rozhodnutí zemského výboru dodáno jemu, nýbrž přímo jednotlivým poživatelům.
Nutno především poznamenati, že výtka tato, pokud stíhá akt doručný jako takový, by byla nemístnou, poněvadž doručení nař. rozhodnutí nenařídil zemský správní výbor — který svůj nález prostě okresní správní komisi intimoval, nýbrž byla to tato komise, která doručení nař. rozhodnutí opatřila tak, jak se stalo.
Bylo by bývalo věcí strany, soudila-li, že doručení ono jest neúplné, hledati nápravy u okresní správní komise, nebo rekursem u zemského správního výboru, čehož však v čas neučinila.
Pokud však výtkou tou tvrzena jest i vada, resp. zmatečnost nař. výnosu samého záležející v tem, že zemský správní výbor poživatele jako stranu oprávněnou náležitě nerespektoval, jeví se námitka tato bezdůvodnou.
St-lé cítí se ve svých právech procesuálních zkráceni jen potud, že doručení jim patřící stalo se k rukám správního výboru.
Nss má za to, že doručení tomuto výboru nutno pokládati za účinné pro jednotlivé oprávněnce, poněvadž výbor tento byl dle stanov nepochybně k tomu zmocněn, aby vyřízení úřední platné pro celé oprávněné občanstvo, t. j. pro všechny oprávněné uživatele, za ně přijímal.
Plyne to z toho, že výbor tento povolán byl obstarávati všechny akty správy pozemků užívaných se týkající (§ 1 a 13). K aktům správy však nutno počítati i přijímání úředních vyřízení práva spravovaného jako celku se týkající. Že správní výbor toto zmocnění měl. jest patrno i z toho, že mu v § 13 č. 3 stanov dáno bylo daleko důležitější ještě právo, než pouhého příjemce spisů, totiž právo jmenovat právního zástupce, jenž by jako plnomocník všech oprávněnců jménem jejich vedl záležitosti týkající se jmění tvořícího předmět správy.
Ale i kdyby bylo pravdou, že nestačilo doručení nař. výnosu správnímu výboru, a že bylo nutno zpraviti každého účastníka zvláště, ani pak nebyla by stížnost důvodnou.
Vždyť »doručení« nesleduje jiného cíle, než aby uvedlo dotčený úřední akt v známost příslušného interesenta. Pro toto doručení jest jen v některých případech předepsána zvláštní forma. Jde-li o případy jiné, stačí k založení právních účinku spojených s doručením, když se osoba interesovaná dozví i jiným způsobem o celém obsahu aktu, o který jde, takže jí jest umožněno použíti všech právních prostředků k ochraně svých zájmů.
V přítomném případě bylo nař. rozhodnutí všem oprávněným poživatelům uvedeno v úplnou známost. Doznáno tak výslovně ve stížnosti na nss.
Oprávněnci také včas použili jediného možného prostředku, t. j. stížnosti na nss, tak že také způsobem doručení nař. rozhodnutí nižádného neutrpěli zkrácení.
Jest tudíž stížnost v tomto směru bezdůvodnou.
Při tom však třeba ze shora vylíčeného postavení správního výboru odvoditi důsledky i v jiném směru.
Vystupují-li poživatelé přítomnou stížností osobně, neužívajíce výboru jako svého zástupce, pak není tu pro stížnost výboru, jenž neuplatňuje nižádného svého práva, vůbec místa a jest proto stížnost, pokud jest podána správním výborem oprávněnců, odmítnouti pro nedostatek legitimace.
Námitka, že nemohlo býti obnoveno rozhodnutí obce, poněvadž ta v obecním svém výboru zaujala jiné stanovisko než její zástupci ve správním výboru občanstva, nemá podstaty, uváží-li se jednak, že výbor obecní a správní výbor oprávněnců jsou dva naprosto různé orgány, jednak že to byl obecní výbor, jenž jako úřad své usnesení učinil a konečně že tu jde vlastně o rozhodnutí zemského správního výboru, jenž činí svůj vlastní výrok, a jej pouze odívá do té formy, že se na obsah rozhodnutí I. instance odvolává, jej za svůj přijímaje.
ad 2. Shora ad 1. jest ukázáno, že otázka, jaký právní charakter přísluší správnímu výboru privilegovaného občanstva, nebyla správním úřadům vůbec spornou a nelze tedy vada řízení spatřovati v tom, že v tom směru nebylo konáno zvláštní další šetření.
Nelze shledati nižádnou vadu ani v tem, že zemský správní výbor vykonávaje nález nss-u ze dne 6. dubna 1921 č. 4849 rozhodnutí své vydal, aniž konal před tím nová šetření.
Vždyť nález nss-u takového šetření nenařídil, nýbrž učinil již výrok ve věci samé, takže pro nějaká dodatečná šetření nebylo ani důvodu ani místa.
Vývody stížnosti, které ze zmínky obsažené v nálezu nss-u, že práva soukromého rázu nebyla dokázána, odvozují povinnost žal. úřadu zahájiti nové šetření, v němž by st-lům byla dána možnost podati důkazy svých soukromých práv, spočívají na mylném výkladu zmíněného nálezu.
Nález ten posuzuje danou skutkovou podstatu i sebraný materiál průvodní konstatuje, že neshledal ničeho, co by mluvilo pro stanovisko, že jde o práva soukromá.
Při tom uvádí in abstracto, že takový protidůkaz by předpokládal zjištění, že obec jako vlastnice nemovitostí nesporně k obecnímu jmění patřících, soukromoprávní úmluvou práva požívací určitým subjektům ve smyslu občanského práva zřídila, důkaz takový však že in conereto nejen nebyl podán, nýbrž nikdo ani takový důkaz nenabídl, takže zbyl jen v nálezu probraný průvodní materiál, z něhož plyne závěr, že sporné nemovitosti jsou obecným statkem dle § 70 ob. zříz.
Tento decisivní a definitivní výrok spor rozhodující činil každé nové šetření a doplňování skutkové povahy nemožným a jeví se tudíž i námitka ad 2. neodůvodněnou.

Citace:

č. 1599. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 247-251.