Č. 1724.

Zabírání budov: Pojem veřejného účelu po rozumu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n.
(Nález ze dne 5. prosince 1922 č. 18493.)
Věc: Alžběta A. ve V. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska, vládnímu referátu pro veřejné práce, o zabrání části budovy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody:
Stížnost namítá především, že zabrání části budovy nebylo přípustno pro ubytování účetního rotmistra, ježto tu nejde vůbec o účel veřejný.
Zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. dovoluje zabrání budov neb jejich části pro účely veřejné a pokud toho žádá veřejný zájem. i pro účely obytné (§ 1). Zákon pojem účelu veřejného nijak neomezuje a také znění a tendence zákona neposkytují podkladu pro výklad pojmu veveřejných účelů. Jest proto v tom kterém případě zkoumati, zda účel. o který se zabrání opírá, dle svého všeobecného podkladu pod pojem účelu veřejného spadá.
Je zajisté nepochybno, že stát má životní zájem na tom, aby své vojsko, zejména poddůstojníky, kteří nebydlí v kasárnech, ubytoval v místě, kde jich k službě nutně potřebuje.
Z toho plyne, že ubytování vojenských osob službou na určité místo přikázaných je v účelu veřejném, aby jim bylo tím umožněno službu řádně vykonávati. Námitka ta je tedy bezdůvodná.

Důvodnou je však stížnost, pokud brojí proti nař. rozhodnutí proto, že zábor je vyloučen vzhledem na ustanovení § 1, odst. 3 č. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n.

Citace:

č. 1724. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 542-542.