Č. 1569.

Obecní úředníci: K otázce systemisace místa úřednického u obce.
(Nález ze dne 13. října 1922 č. 14126.)
Věc: Obec Pardubice (adv. Dr. L. Kaufmann z Pardubic) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčast. stranu adv. Dr. V. Říha z Prahy) stran úpravy služebního poměru kancelářských oficiantek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
St-lka jest povinna zaplatiti zúčastněným stranám útraty řízení před nss-em určené částkou 800 K.
Důvody: V sezení městského zastupitelstva P. dne 26. srpna 1919 starosta jménem městské rady učinil návrh, aby dosavadní kancelářské smluvní síly obce Anna D., Adéla K., Ludmila E. a Anna W, »jichž nezbytnost u obce trvale jest prokázána, zařazeny byly ve smyslu zemského zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. v definitivním poměru do skupiny kancelářských oficiantů, a aby definitivní poměr těmto přikázán byl od 1. ledna 1919 se základním služným 1600 Kas nárokem na trienální postup a příbytečné«. Návrh ten byl bez debaty přijat. V sezení městského zastupitelstva 14. července 1920 provedena generální úprava služebních poměrů obecních zaměstnanců, při čemž jmenované oficiantky zařaděny do skupiny B zaměstnanců, t. j. mezi kancelářské úředníky pomocné, na něž se ustanovení zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. nevztahují, a přiznáno jim základní služné 2808 Kč.
Na jejich odvolání, v němž se domáhaly úpravy požitků dle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., okresní správní komise rozhodnutím z 10. ledna 1921 čj. — usnesení městského zastupitelstva ze 14. čer- vence 1920 zrušila a městskému zastupitelstvu uložila, aby upravilo rekurentkám služební požitky aspoň ve výměře příslušející podle § 19 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. obecním úředníkům prG obor služby manipulační. Výrok svůj v podstatě odůvodnila poukazem na shora citované usnesení městského zastupitelstva z 26. srpna 1919, z něhož ve spojení s návrhem správní rady elektrických podniků z 24. června 1919 dovodila, že městské zastupitelstvo oním usnesením — systemisujíc zároveň úřednická místa pro obor služby, jejž rekurentky zastávaly — ustanovilo je trvalými úřednicemi ve smyslu zákona ze 29. května 1908 č. 35 z. z. s titulem oficiantek.
Nař. rozhodnutím byl výrok okresní správní komise z jeho důvodů potvrzen.
Rozhoduje o stížnosti podané do rozhodnutí toho obcí P. nss mohl přihlížeti jenom k těm stížným bodům, které ve stížnosti naň vznesené jsou formulovány, a nemohl se zabývati ostatními námitkami, obsaženými v rekursu obce na zemský správní výbor, ježto dle konstantní judikatury odkazem stížnosti na vývody rekursů podaných v řízení administrativním není vyhověno předpisu § 18 zák. o ss, jenž vyžaduje přesné formulování stížných bodů ve stížnosti samé.
Uvažuje o stížnosti v těchto mezích neuznal ji důvodnou.
St-lka shledává nař. rozhodnutí, dle něhož služební poměr výše zmíněných čtyř oficiantek posuzovati jest dle ustanovení zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., nezákonným jedině z toho důvodu, že nelze je vůbec pokládati za obecní úředníky ve smyslu zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. Sporná je tedy pouze tato poslední otázka.
Stížnost vychází celkem ze správného právního názoru, že pro otázku, je-li zaměstnance obecního pokládati za obecního úředníka ve smyslu zákona z 29. května 1908, směrodatná je — nehledíc k výjimce ohledně úředníků kenceptních (§ 6 cit. zák.) — jedině okolnost, zda obec příslušným svým orgánem, t. j. obecním zastupitelstvem (§ 7 cit. zák.) místo tomu kterému zaměstnanci propůjčené systemisovala, a to jako místo úřednické, čili nic. K tomu dlužno ovšem dodati, že — jak vysloveno již opětně nss-em, na př. v nálezu ze dne 11. října 1921 (Boh. č. 971 adm.), dlužno systemisaci takovou spatřovati i v tom, když obecní zastupitelstvo, aniž výslovně místo úřednické zřídilo, zaměstnance svého ustanoví úředníkem a tím implicite místo jím zaujaté jako místo úřednické systemisuje.
Neprávem však stížnost dovozuje, že místa jmenovaným oficiantkám propůjčená podle vůle obecního zastupitelstva nebyla místy úřednickými. Žal. úřad ve shodě s II. instancí spatřuje akt, jímž jmenované oficiantky ustanoveny byly obecními úřednicemi ve smyslu zák. z 29. května 1908, v usnesení městského zastupitelstva z 26. srpna 1919, jímž pro jmenované síly na místě dosavadního poměru smluvního založen byl nový poměr úřednický. Nepadá tedy na váhu, jakým spůsobem, resp. kterým orgánem jmenované oficiatky původně jako výpomocné síly smluvní byly přijaty do služby obecní, a dlužno jedině zkoumati, zda cit. usnesení obecního zastupitelstva — tedy orgánu k zřízení míst úřednických nepochybně příslušného (§ 7 zák. z r. 1908) — má ten obsah a význam, jaký mu žal. úřad přiznává.
V tom směru dlužno poukázati na to, že jmenované čtyři oficiantky byly do té doby silami smluvními; usnesením z 26. srpna 1919 bylo jim dáno definitivum, stanoveno jim základní služné 1600 K, tedy služné dokonce vyšší než jak zákon z 29. května 1908 normoval pro manipulační úředníky, přiznán jim nárok na trienálky a na pensi. I když se připustí, že o definitivě bylo by lze mluviti také v pouhém soukromoprávním poměru smluvním tehdy, když by byla smluvně zajištěna zaměstnanci trvalost jeho smluvního služebního poměru, nevypověditelnost a pod., napadá při výkladu usnesení z 26. srpna 1919, že, ač zřejmě chce dosavadní služební poměr jmenovaných oficiantek měniti, neurčuje samo ničeho o tom, jaká ustanovení mají pro něj platiti nadále, což by však dojista bylo bývalo nutno, když by se byl měl dosavadní smluvní poměr jejich beze změny jejich podstaty jenom modifikovati, a nikoli v podstatě své měniti tím, že se podřizoval všeobecné normě o služebním poměru obecních úředníků ve vlastním slova smyslu.
Veškery pochybnosti mizí však, uváží-li se, že usnesením oním bez výhrady přijat byl návrh městské rady, který podle zápisu ze schůze obecního zastupitelstva z 26. srpna 1919, jak je založen ve správních spisech, nss-u předložených, zněl výslovně na to, aby zmíněné čtyři pomocné síly zařaděny byly ve smyslu zemského zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. v definitivním poměru do skupiny kancelářských oficiantů. Poněvadž zákon tento vztahuje se právě jenom na obecní úředníky a jiného definitivního služebního poměru, který by mu podléhal, nezná, není možno vykládati usnesení z 26. srpna 1919 jinak, nežli jak to učinil žal. úřad, že totiž byly jím zmíněné čtyři ženské pomocné síly ustanoveny definitivními kancelářskými úřednicemi ve smyslu cit. zákona, čímž — jak uvedeno shora — zároveň implicite místa jejich jako místa úřednická systemisována. Že v dekretech jim vydaných není ani zákon z r. 1908 citován, ani obsaženo označení jmenovaných jako »úřednic«, je irelentní, kdyžtě vůle obecního zastupitelstva je jasně patrná z protokolu o usnesení obecním zastupitelstvem učiněném.
Právem tedy žal. úřad uznal, že jmenovaným oficiantkám usnesením z 26. srpna 1919 přiznán byl charakter obecních úředníků ve smyslu zák. z 29. května 1908. Závěr učiněný úřadem z tohoto úsudku v ten smysl, že jim proto přísluší také nárok na úpravu služebního poměru dle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., stížnost pak nenapadá.
Bylo ji proto jako bezdůvodnou zamítnouti.
Výrok o útratách zakládá se na ustanovení § 40 zák. o ss.

Citace:

č. 1569. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 168-170.