Č. 1524.

Legionáři: * Zemský správní výbor není příslušným, aby rozhodoval o stížnostech do obsazení místa v obecní službě, podaných podle § 14 zák. z 24. července 1919 č. 462 sb. z. a n. a není v té příčině nadán ani právem dozorčím.
(Nález ze dne 25. září 1922 č. 7815.)
Prejudikatura: Boh. č. 1368 adm.
Věc: Obec Vlašim proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obsazení místa policejního strážníka.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ke stížnosti kompetenta — legionáře, zrušil nař. rozhodnutím zemský správní výbor jako nezákonné usnesení městského zastupitelstva ve Vlašimi ze dne 29. ledna 1921, kterým bylo uprázdněné místo městského policejního strážníka uděleno Janu R., a uložil městskému zastupitelstvu, aby na uvedené místo vypsalo nový konkurs a místo toto obsadilo za šetření předpisů zákona o propůjčování míst legionářům.
Stížnost městské obce V. do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou.
Stížnost namítá především, že nař. rozhodnutím porušen byl zákon, poněvadž rozhodnutí vydal úřad k tomu nepříslušný.
Nař. rozhodnutí opírá kompetenci zemského správního výboru vý- slovně jen o § 14 zák. ze dne 24. července 1919 č. 462 sb. z. a n. Podle tohoto předpisu zákona v případě, že nějaké místo bylo obsazeno proti ustanovením tohoto zákona, jest povinno ministerstvo, jemuž podléhá úřad, ústav nebo závod, jenž místo obsadil, prohlásiti obsazení místa za neplatné a naříditi, aby byl propuštěn ten, kdo místo, obdržel. Ve shodě s tímto předpisem ustanovuje totéž čl. 18 prov. nařízení ze dne 4. března 1920 č. 151 sb. z. a n.
Ze slovného znění těchto ustanovení zákonných jde na jevo, jak ostatně nss již ve svém nálezu ze dne 18. května 1922 č. 7024 (Boh. č. 1368 adm.) byl vyslovil, — že k rozhodování o legálnosti obsazení míst vyhrazených do 50% legionářům (§ 4. zák. ze dne 24. července 1919 č. 462 sb. z. a n.) zemský správní výbor příslušným není.
Žal. úřad — jak již výše bylo zmíněno — neopírá svoji kompetenci o jiný zákon, nežli právě uvedený. Leč, má-li přezkoumána býti zákonnost nař. rozhodnutí po stránce kompetence ve všech směrech, dlužno míti na zřeteli i otázku, není-li snad žal. úřad příslušným, aby jako úřad dozorčí z povinnosti úřední zakročil proti obsazení místa obecního, strážníka legionářům vyhrazeného nelegionářem. Poněvadž dozorčí moc zemského správního výboru nad obcemi — nehledě k ustanovením zvláštním, jež tu nepřicházejí v úvahu — jest obmezena na dohled na kmenové jmění (v čl. XVIII. zákona ze dne 5. března 1862 č. 18 ř. z. a § 96 ob. zříz. pro Čechy) — a protože ani zákon ze dne 17. prosince 1919 č. 16 sb. z. a n., z r. 1920, jímž se upravují poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neobsahuje předpisu, z něhož by se takové dozorčí právo zemského správního výboru odvoditi mohlo, není zemský správní výbor příslušný, aby rozhodoval o stížnostech do obsazení místa v obecní službě podaných podle § 14 zákona ze dne 24. července 1919 č. 462 sb. z. a n. a není v té příčině nadán ani právem dozorčím, takže osobil-li si přes to rozhodování v daném případě, jest jeho rozhodnutí nezákonné. Proto bylo jeho rozhodnutí zrušiti po rozumu § 7 zák. o ss. Tím se stalo zbytečným přezkoumávati další, zejména věcné námitky stížnosti.

Citace:

č. 1524. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 74-75.