Č. 1558.

Obecní zřízení: I. * Pouhé členství spolku nezakládá důvod podjatosti ve smyslu odst. 2 § 5 nov. k obec. zříz. ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n. — II. * Ustanovení odst. 2 § 5 nov. k obec. zříz. ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n. o podjatosti členů obecního zastupitelstva, rady a komisí nelze analogií rozšířiti na členy okresních správních komisí. — III. Zásadně není ani darování kmenového jmění obecního vyloučeno, zejména když by tím obec splnila některý ze svých veřejných úkolů. — IV. Nejv. spr. soud není povolán zkoumati účelnost naříkaného rozhodnutí neb opatření. — V. Otázka, je-li zcizení obecního jmění pro obec hospodářsky prospěšné čili nic, jest otázkou skutkovou po rozumu § 6 zák. o ss. — VI. Na výkon dozorčí moci úřadu nemá jednotlivec nároku.
(Nález ze dne 10. října 1922 č. 14194.) Prejudikatura: k IV. Boh. č. 810, 811 a j.; k VI. Boh. č. 892 a prejudikatura tam uvedená.
Věc: Josef P. a Josef V. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou adv. Dr. V. Fleischmann z Prahy) stran odprodeje obecních pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu učiněnému Tělocvičnou jednotou »Sokolem« v B. usneslo se městské zastupitelstvo v B. ve schůzi dne 2. března 1921 odstoupiti uvedené tělocvičné jednotě do vlastnictví obecní sál s přístavky zvaný »Na ohradě« na stav. pare. č. kat. — a vyznačené v předloženém polohopisném plánku části role č. kat. — i zahrad č. kat. — a — v B. Podmínky postupu, na nichž se usneslo zastupitelstvo, jsou: a) »Sokol« zaplatí veškery výlohy a poplatky s převodem spojené; b) nemovitosti připadnou obci B. zpět, kdyby Tělocvičná jednota »Sokol« v B. zanikla, aniž jest však obec povinna proti své vůli objekt přijati; c) »Sokol« ohradí na svůj náklad novou pěknou hradbou objekt od obce získaný vyjímajíc část stýkajících se dvorků; d) po provedené přestavbě a přístavbě budovy bude propůjčovati tělocvičný sál a vlastní nářadí po tři dny v týdnu úplně bezplatně k tělocvičnými úkonům žactva b-ských škol; e) jídlo a nápoje při zábavách bude odbírati od hostinského v obecním hostinci »Na ohradě«; f) bude propůjčovati sál zdarma hostinskému »Na ohradě« k pořádání zábav o obou poutích, dále sál a postoupené pozemky obci B. k pořádání národních slavností a obecně prospěšných přednášek; g) nesmí svůj pozemek mezi sálem a hostincem ležící bez povolení obce zahraditi, nýbrž ponechá tento svůj pozemek před sálem hostům »Na ohradě« pro jich pobyt v letních měsících; h) naproti tomu zřídí obec služebnost cesty vozové se silnice přes dvůr č. kat. — k sálu s omezením,, že vrata výjezdu budou otvírána pouze na požádání od případu k případu a že služebnost přestane dnem, jakmile »Sokol« bude si moci zříditi jiný přímý příjezd.
Do tohoto usnesení obecního zastupitelstva vznesli krom ještě jiných rekurs k okresní správní komisi v B. obecní poplatníci a členové obecního zastupitelstva Josef P. a Josef V. Rekurs uplatňuje: Obec vynaložila v posledních létech na přestavbu sálu nabytého z pozůstalosti G. 35000 K. Celý postoupený objekt má ceny 80.000 K. Darovalo-li jej přes tuto značnou cenu obecní zastupitelstvo svým usnesením »Sckolu«, příčí se to zákonu, v němž není normy, podle níž by mohl býti obecní majetek da- rován, nýbrž naopak jest ustanoveno, že s ním má býti hospodařeno tak, aby nesl co možná největší užitek. Nepříznivý finanční stav obce B. i s hlediska finančního hospodářství obce vylučuje přípustnost takového věnování v ceně několika desítek tisíců Kč, které děje se nikoli pro účel všeužitečný, nýbrž jen ve prospěch určité třídy resp. části obyvatelstva sdružené ve spolek. Že postup realit nestal se za úplatu, vysvítá z toho, že z něho pro město neplyne výhoda naprosto žádná, neboť není ani vý- hodou podmínka, že objekt připadne zpět městu.; rozejde-li se »Sokol«, když není vyloučena možnost, že zatím byl zatížen hypotekárními břemeny; závazky »Sokolem« převzaté jsou bezcenné, ježto nepřinesou peněz do obecní pokladny k uhrazení obecních výdajů; podmínka, že »Sokol« poskytne tělocvičné nářadí pro školy, netýká se města, neboť jest věcí místní školní rady, aby se starala o věcné pomůcky potřebné pro školy. Okresní správní komise v B. výnosem z — zamítla rekurs Josefa P. a spol. z těchto důvodů: »Cena nemovitosti udávaná st-li neodpovídá skutečnosti a jest upřílišněná. Při projednání pozůstalosti G., které jest Ohrada malou částí, byla Ohrada celá oceněna okrouhle na 15000 K; přístavby za války daly se z valné části ze jmění spolku Červeného kříže a pak z užitků jmění G. Sál jest ve stavu zanedbaném, spustlém a vyžadoval by při ponechání ve správě obce nákladných oprav. Stavba sálu sama jest nedokonalá, lehká. Nemovitosti tyto nutno oceniti mnohem níže, než uvádějí st-lé; znalci uvádějí 25000 K. Do tohoto objektu musí »Sokol« vložiti podle plánu přes 1/4 milionu korun, aby se stal k užívání způsobilým. V odpor braný postup není darováním, jak st-lé uvádějí, neboť naproti plnění města B. jest tu vzájemné plnění »Sokola«, hlavně: trvalý závazek zdarma po 3 dny v týdnu propůjčovati sál a své tělocvičné nářadí pro cvičení žactva b-ských škol, zdarma propůjčovali obci B. sál k pořádání národních slavností a obecně prospěšných přednášek; při zábavách cdbírati se budou nápoje a jídlo z obecního hostince »Na ohradě« a ponechá se pozemek před sálem tohoto hostince pro pobyt jeho hostí; v případě zrušení Tělocvičné jednoty »Sokola« připadnou tyto nemovitosti zpět obci B. Toto protiplnění »Sokola« značí pro město B. značnou hodnotu, neboť znamená úsporu čtvrt milionu korun. Nařízeními školních úřadů, zejména okresní školní rady v B. z — bylo místní školní radě v B. uloženo, aby opatřila zimní a letní tělocvičny pro pro tamní školy obecné a měšťanské. To by vyžadovalo nákladu as 1/2 milionu korun, když by se stavba měla postaviti celá, aneb přes 1/4 milionu korun, když by se místnosti na Ohradě musily pro tento účel adaptovati, aneb konečně když by měla místní školní rada vystavěti tělocvičnu společně s tělocvičnými spolky, jakýmž v městské obci B. je jedině »Sokol«, dále by opatření tělocvičného nářadí vyžadovalo; nákladu as 50000 K. Z nákladů místní školní rady (školní okres) však nese město B. samo čtyři pětiny, takže by to znamenalo pro město B. vydání as 250000 K. Každý z uvedených projektů vyžadoval by tudíž na obci nákladů statisícových, na něž by si obec musila peníze opatřiti půjčkou a převzíti také břímě zúrokování, což by bylo velmi nebezpečným v době, kdy jde o zavedení elektrického proudu do města a obec B. bude nucena k tomuto účelu uzavříti zápůjčku 300000 K. Z těchto důvodů rozhodla se městská rada obce B. postoupiti svrchu uvedený objekt do vlastnictví »Sokolu«, jenž jinak nežli jakožto vlastník nemohl by investovati kapitál 1/4 milionu, který musí si ze značné části vypůjčiti, vyhraditi si však v objektu tom taková práva, kterých potřebuje pro sebe a školu a tím umožniti letní i zimní tělocvik školním dětem, aniž by se obec dále dluhem a břemenem úrokovým zatěžovala. Jest tudíž zřejmo, že tento způsob použití neodporuje zákonu, neboť jím se dostává obci co největšího užitku bez velikých nákladů. Neodůvodněna jest též námitka, že nemovitosti nebudou sloužiti podniku všeobecně užitečnému, neboť budova bude jakožto školní tělocvična sloužiti dětem všech občanů bez rozdílu a jakožto přednášková místnost a místnost národních slavností všem občanům. Také účel Tělocvičné jednoty »Sokola« jest všeobecně prospěšný, a to jednak péče o tělesnou výchovu, již také uznávají příslušná ministerstva (veřejného zdravotnictví, školství a národní obrany), jakož i činnost všeobecně vzdělávací. Pro město B. byla by nemovitost ta břemenem menem a pramenem ročních nákladů na vydržování, vydání neužitečných, neboť za celých 9 let, pokud byl vlastnictvím obce, nevynesl tento objekt ani haléře, naopak vyžadoval nákladů na opravy, které zatěžovaly obecní pokladnu; jest to stavba z větší části sešlá, nevyhovující, jež by naopak .vyžadovala nákladných oprav, které nemůže obec podniknouti,takže tímto způsobem jednak se zbaví obec břemene udržování, na druhé straně však získá trvale užívání po tři dny v týdnu — tudíž zdarma užívání na polovici — a pro národní slavnosti a přednášky objektu úplně upraveného, do něhož »Sokol« musí vložiti K milionu korun, aby se stal k užívání způsobilým, a opatřeného veškerým nářadím, jehož opatření samo vyžadovalo by nákladů přes 50000 K. Pokud se týče námitky, že při zrušení Tělocvičné jednoty »Sokola« připadne nemovitost ta obci B., která převzíti musí také všecky dluhy na ní váznoucí, neodpovídá tato námitka skutečnosti, ježto jest ve smlouvě stanoveno, že není obec nucena převzíti objekt zpět, kdyby byl dluhy přetížen. Ze při úplné téměř přestavbě, již »Sokol« musí předsevzíti, dlužno opatřiti kapitál z části zápůjčkou, jest samozřejmo. Usnesení městského zastupitelstva v B. ze dne — o odprodeji části usedlosti Ohrady v plánku a žádosti vytčené se tudíž schvaluje.
Do tohoto rozhodnutí okresní správní komise vznesli Josef P., Josef V. a spol. další rekurs na zemský správní výbor v Praze, v němž především odkazují na obsah svého rekursu podaného proti usnesení obecního zastupitelstva a dodávají dále: Darování obecního jmění, o které jde, dlužno posuzovati též s hlediska, že obec nejsouc dobře situována jest nucena vybírati 325% obecních přirážek. Za takových okolností nedá se ospravedlniti, že na účet svých poplatníků věnovala 25000 K několika lidem ve formě spolku sdruženým, neboť onen objekt z původní ceny 15000 K podle samotného doznání úřadů stoupl na 25000 K. Nebylo, tu nutnosti, aby obec vkládala K milionu na úpravu sálu, neboť obecní zastupitelstvo pronajalo ve své schůzi ze dne — sál »Ohradu« »Sokolu« na 10 let za 200 K ročně se závazkem »Sokola«, že vynaloží na přestavbu a opravu 20000 K; do tohoto pronájmu nebyly zahrnuty pozemky, na nichž jest ovocná zahrada a kteréž jsou osety travou, což nese několik set ročně; v sále konají se zábavy, což též přináší obci značný užitek. K darování došlo, protože jak v obecním zastupitelstvu, tak v okresní správní komisi zasedají takřka samí členové »Sokola«.
Zemský správní výbor výnosem ze dne — tento rekurs zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, a to z jeho správných důvodů, z nichž zemský správní výbor klade zvláštní důraz na důvod ten, že si zcizením nemovitostí za určitá přesně vytčená protiplnění tělocvičné jed- noty »Sokola« město B. zajišťuje zejména možnost bezplatného, užívání tělocvičného sálu a tělocvičn. nářadí svou školní mládeží poi 3 dny v týdnu a tak vyhovuje vyzvání školních úřadů, aby podle své povinnosti zřídilo pro školy obecné a měšťanské letní a zimní tělocvičny s potřebným nářadím. Při uvážení nákladu, jehož by postavení a zařízení takové školní tělocvičny při nynějších poměrech drahotních vyžadovalo, nutno i částku 25000 K, na kterou stěžovatelé sami prodané nemovitosti odhadují, označiti pro obec B. ze velmi výhodnou.
Do tohoto rozhodnutí směřuje stížnost Josefa P. a Josefa V. k nss-u podaná, o níž tento soud uvážil takto: I. Prvá námitka stížnosti berouc v pochybnost právní existenci usnesení obecního zastupitelstva města B. resp. usnesení okresní správní komise, vytýká jakožto vadu řízení, že zemský správní výbor, ač to bylo v rekursu namítáno, opomenul vyšetřiti, kdo z členů obecního zastupitelstva resp. okresní správní komise, kteří se jednání a usnášení zúčastnili, jsou členy Tělocvičné jednoty »Sokol« a následkem toho podle mínění st-lů podle § 5 nov. k obec. zříz. ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n. podjati.
Nss nemohl shledati tuto námitku důvodnou.
Podle cit. § 5 novely k obec. zříz. nejsou členové spolku — jakožto takoví — podjati, když se v obecním zastupitelstvu jedná a usnesení činí o věci, při níž jde o zájem spolku. Podle právního náhledu tímto soudem vysloveného nálezem ze dne 24. listopadu 1920 č. 11373 (Boh. č. 592) sluší sice za podjaté pokládati i »zákonné« t. j. statutární »zástupce« spolků, ale že by některý z členů obecního zastupitelstva, kteří se jednání zúčastnili, byl »zákonným zástupcem« Tělocvičné jednoty »Sokol«, v rekursu nebylo tvrzeno. Byloť jen uváděno, že »členové jsou samí Sokolové«, t. j., že jsou jen členy tohoto; spolku. Nevyšetřoval-li tedy žal. úřad, kdo z členů obecního zastupitelstva jsou členy Tělocvičné jednoty »Sokol«, není v tom možno nalézti žádné vady řízení, protože pouhé členství ve spolku podjatost nepůsobí; a nemůže tudíž býti vadou řízení, když okolnost patrně bezvýznamná nebyla zjištěna. Pokud pak se týče okresní správní komise, není vůbec zákonné normy, kteráž by vylučovala za určitých okolností člena okresního zastupitelstva neb okresního výboru pro podjatost, zejména český zákon o zastupitelstvu okresním ze dne 25. července 1864 č. 14 čes. z. z. podobné normy nezná. Ze by jednací řád okresní správní komise v B. obsahoval nějaké takové normy, stížnost ani neuvádí.
Uvažuje o námitkách ve věci samé vznesených musil nss především míti na zřeteli dvojí:
1. že není přípustnou uplatňovati ve stížnosti podané na nss (§§ 5 a 6 zák o ss) nové okolnosti, které v řízení administrativním uvedeny nebyly,
2. že nss je povolán věcně zkoumati jen zákonitost, a nikoli tedy účelnost naříkaných rozhodnutí neb opatření správních (§ 2 zák. o ss) a nemohl se tedy pouštěti do řešení otázky stížností jemu předložené, totiž co v daném případu bylo pro obec výhodnější, zda zciziti sál »Na Ohradě« s pozemky a získati tím pro; školy práva užívati nově zřízené nářadím opatřené tělocvičny »Sokola«, či postaviti budovu školní tělocvičny.
Námitky stížnosti rozpadají se ve dvě skupiny:
A) Některé z námitek těchto vytýkají dle své formulace, kterou jim dává stížnost, výslovně nezákonnost naříkaného rozhodnutí. Jsou to námitky tyto:
1. Žalovaný zemský správní výbor, ač dle své povinnosti úřední má vykonávati dohled nad neztenčeným zachováním kmenového jmění obce (§§ 68 a 96 čes. zříz. ob.), v daném případě prý tuto povinnost zanedbal. Než námitka tato domáhajíc se výkonu úředního dohledu, je nepřípustná, neboť na výkon dozorčí moci, kteráž je propůjčena úřadu jedině v zájmu veřejném, nemá jednotlivec dle ustálené judikatury tohoto soudu právního nároku (§ 2 zák. o ss).
2. Kmenové jmění obce smí prý býti zcizeno jen z důvodů důležitých, jakých v daném případě nebylo. Chce-li tím stížnost říci, že zákon do- voluje zcizení obecního jmění kmenového jen jsou-li pro to určité důvody zvláště důležité, není námitka tato důvodná, neboť § 97, odst. 1. čes. zř. obec. zásadně dovoluje zciziti kmenové jmění obecní, neuváděje žádných podmínek věcných; nýbrž požaduje toliko, aby usnesení obecního zastupitelstva bylo dozorčím úřadem schváleno. Pokud však stížnost chce vytýkati, že zcizení kmenového jmění obecního v daném případě není účelné, jde právě jen o otázku vhodnosti a účelnosti, nikoli o zákonnost nař. rozhodnutí.
3. Kmenové jmění obce bylo prý proti zákonu zavazeno služebností jízdy. Obecní zřízení nemá však ustanovení, které by bránilo přiznati služebnost na obecním jmění kmenovém. Naopak podle § 97 č. 1 čes. zř. ob. jest takováto disposice právní zásadně přípustná, a nelze tedy námitku nezákonnosti v tomto směru vznesenou uznati za důvodnou.
4. Zcizení pozemků, na kterých sál nestojí, jest prý darováním kme- nového jmění, jež dle mínění stížnosti jest po zákonu nepřípustno. O darování nemůže však býti řeči, když jedna strana smluvní přenechává druhé straně věci nikoli bezplatně, nýbrž za to, že nabyvatel zcizené věci zavazuje se ke vzájemnému plnění (§ 938 o. z. o.). V daném, případě přenechala obec Tělocvičné jednotě »Sokol« soubor realit za to, že nabyvatelka zavázala se k jistým vzájemným plněním. V takovémto právním jednání není možno viděti darování a nemá tedy tato námitka stížnosti žádného podkladu. Ostatně jest poznamenati, že ani skutečné darování kmenového jmění nebylo by lze označiti za naprosto nepřípustné, zejména předsevzala-li obec toto právní jednání za tím účelem, aby takto splnila některý ze svých veřejných úkolů. Jiná jest otázka, zda je takováto transakce pro obec výhodná, leč to již není otázka právní.
5. Stížnost ovšem namítá, že vzájemné plnění nabyvatele obecních realit přináší prospěch toliko školní obci a nikoli městské obci B. Chce-li tím stížnost říci, že obec B. ze smlouvy nenabývá žádných práv a že tudíž s hlediska jmenované obce jde o pouhý akt liberality, nelze jí dáti za pravdu. Neboť městská obec jest smluvní stranou a tedy subjektem obligačního nároku na plnění, jež Tělocvičná jednota »Sokol« smluvně na se vzala, a nabývá tedy ze smlouvy právního nároku, i kdyby snad šlo o ryzí úmluvu in favorem tertii. Spor mohl by pak býti jen o to, zda takováto smlouva uzavřená in favorem tertii (tertius byla by školní obec) jest s hlediska hospodářství obecního účelná čili nic, což však — jak již bylo podotknuto — není otázka právní. Ve skutečnosti má se věc tak, že školní obci, k níž město B. náleží, bylo úřady školními uloženo, aby se postarala o náležitou školní tělocvičnu. Nesporno je také, že město B. nese asi čtyři pětiny veškerých nákladů školní obce, a že musila by teda nésti touto značnou kvótou náklady na zřízení školní tělocvičny. Nabývá-li obec zcizovací smlouvou právního nároku vůči jednotě »Sokolu«, jehož splnění ji zprostí právního závazku přispěli na zřízení školní tělocvičny, má tento právní nárok, jehož ze smlouvy nabývá, pro obec samu majetkovou hodnotu a nemůže tedy býti řeči o aktu pouhé liberality. Zdali pak hodnota tohoto nároku vyvažuje ztrátu ze zcizení, není arci již otázka právní.
6. Stížnost namítá dále, že ve smlouvě není stipulován termín, kdy jednota »Sokol« má přestavbu a přístavbu sálu provésti, a vidí i proto v nař. rozhodnutí nezákonnost. Chtěla-li tím stížnost říci, že nedostatek určení času, v němž vzájemné plnění smluvní má se státi, činí schválenou smlouvu neplatnou a schválení samo nezákonným, nebylo by lze jí při- svědčiti, ježto dle ustanovení § 904 o. z. o. je možno splnění smlouvy, nebyl-li čas jeho smlouvou určen, žádati ihned, to jest bez zbytečného odkladu. Není tedy možno smlouvu, o niž jde, považovati za neplatnou proto, že čas plnění nebyl vymíněn.
7. Námitkou, že smluvní závazek jednoty »Sokol« měl býti upraven tak, aby byla zachována platící do doby postupu výhrada, že i politické strany mohou používati sálu ke schůzím, reklamují st-lé výhodu pro politické strany, nikoli tedy své vlastní právo, a nedostává se jim v tomto směru legitimace, pročež jest stížnost v tomto bodu nepřípustná (§ 2 zák. o, ss). Pokud však stížnost touto námitkou chce vytýkati neúčelnost smlouvy a tudíž i nař. rozhodnutí, nemůže z tohoto důvodu namítati nezákonnost rozhodnutí.
B. Všecky námitky dosud nevyčerpané směřují vesměs jen proti hodnotnému úsudku žal. úřadu o tom, zda zcizení obecního jmění, o něž běží, jest pro obec hospodářsky prospěšno čili nic.
Jak bylo již svrchu podotknuto, není nss povolán, aby věcně přezkoumával úsudky tohoto druhu, a aby položil své vlastní hodnocení místo hodnocení úřadu správního. Neboť nejde při tom o otázku právní, nýbrž jen o otázku skutkovou (§ 6 zák. o ss), jejíž zodpovědění nss může zkoušeti jen v mezích § 6, odst. 2. zák. o ss., t. j. jen potud, zda hodnotný úsudek úřadu má ve spisech správních a po případě ve vlastních úředních vědomostech správních úřadů dostatečný podklad. Žal. zemský správní výbor dospěl k úsudku, že transakce přináší obci podstatnou výhodu hospodářskou. Aby k úsudku tomu mohl dospěti, musil ovšem zjistiti i čeho se obec vzdává i čeho za to nabývá a uvažovati, zda úbytek ma majetku obecním jest vyvážen prospěchem, kterého obec získává. Ale jen s hlediska obecního hospodářství náleželo úřadu vhodnost transakce posuzovati. Jak se transakce tato jeví s hlediska hospodářského prospěchu druhého kompaciscenta, je zcela lhostejno. Nezáleží tedy nic na tom, zda oběti, jež tento druhý kompaciscent musí přinésti, aby vůči obci splnil svůj smluvní závazek, jsou větší nebo menší, nežli výhoda, jíž on ze smlouvy nabývá.
Proto námitka uplatňující, že úřad nehleděl k tomu, že jednota »Sokol« nemusí nic vynaložiti, aby svůj závazek splnila, je bezdůvodná, ježto tato; okolnost je pro úsudek o vhodnosti transakce na straně obce zcela bezvýznamná.
Pokud pak jde o hodnotu reality, kterou obec dává jednotě »Sokol«, vycházel úřad z číslice 15000 K, ve kteréžto výši byl v roce 1912 za řízení pozůstalostního soudně odhadnut soubor realit, jehož postoupený objekt tvoří jen část. Správnost tohoto odhadu nebyla stížností popřena. Měl tedy žal. úřad pro svůj úsudek o hodnotě zcizených nemovitostí přibližný číselný základ, kterým mohl kontrolovati ostatní materiál průvodní, zvláště když žal. úřad při obsahu a rozsahu svých vlastních kompetencí musí disponovati dostatečnou úřední znalostí vzestupu cen nemovitostí od r. 1912 až do doby nynější.
Okresní správní komise, jejíž sídlo jest v místě, kde leží postoupený objekt, vzala za základ cenu 25000 K v době postupu. I tomuto úřadu dlužno přiznati znalost hospodářských poměrů místních, zejména cenových poměrů nemovitostí do té míry, aby mohl hodnotu objektu jemu známého přiblížené oceniti. Stížnost vytýká arci, že nebyl proveden formální odhad znalecký. Leč na to jest odvětiti, že není žádného ustanovení, které by vyššímu úřadu samosprávnému ukládalo, aby přezkoumávaje buď jako úřad dozorčí nebo v cestě instanční hospodářské disposice obce, dával k tomu konci provésti znalecký odhad. Není také žádného ustanovení o tom, kým mají býti hrazeny značné někdy náklady řízení odhadního, což nasvědčuje tomu, že zákon s tímto průvodním prostředkem vůbec nepočítal. Ostatně ani sama povaha přezkoumání hospodářských opatření obce nevyžaduje zpravidla přesných znaleckých odhadů, nejdeť při posuzování prospěšnosti takovýchto opatření ani tak c přesné pomůcky číselné, jako spíše o, hodnocení té které disposice v jejím celkovém hospodářském efektu.
Výtka stížnosti, že st-lé nebyli přibráni ke zjišťování ceny postoupeného objektu, jest nepřípustná, neboť nebyla uplatňována v rekursu na zemský správní výbor, ač k tomu st-lé měli příležitost. Sluší arci stížnosti dáti za pravdu, že spisy nedávají žal. úřadu za pravdu, pokud uvádí, že i sami st-lé odhadli postoupenou realitu jen na 25000 K. Leč tato vada není podstatná, neboť žal. úřad založil svůj úsudek o hodnotě postoupeného objektu netoliko na domnělém soukromém úsudku st-lů. nýbrž i na jiných okolnostech, které úsudek tento dostatečně opírají. Pokud pak jde o hodnotu vzájemného plnění, ke kterémuž po rozumu postupní smlonvy jest zavázána Tělocvičná jednota »Sokol«, sluší míti na zřeteli, že plnění to záleží v tom, že se zabezpečuje užívání tělocvičného sálu nářadím opatřeného pro účely školní. Hodnota tohoto vzájemného plnění pro obec určena je tím, že obec bude jakožto konkurent školních nákladů zbavena břemene přispěti kvótou čtyř pětin k nákladu na zřízení a vypravení školní tělocvičny.
Výtku stížnosti, že výše tohoto nákladu nebyla zjištěna znaleckým odhadem, nelze uznati za důvodnou z těchže úvah, které již svrchu byly uvedeny. Stačí v té příčině jakýkoli spolehlivý základ. Okresní správní komise uvedla určité číslice, které sice st-lé v rekursu na zemský správní výbor popřeli, aniž st-lé uvedli nějaká data, a aniž se pokusili o průkaz, že náklad na zřízení a vypravení školní tělocvičny činil by podstatně méně, než okresní správní komise uvedla. Ostatně dlužno i při posouzení výše nákladů, jichž by stavba účelné tělocvičny školní a přiměřené její zařízení vyžadovalo, přiznati zemskému správnímu výboru hledíc k jeho kompetenci zejména ve věcech ústavů zemských a ve věcech školství obecného dostatečné úřední znalosti o výši nákladů stavebních, o které běží, takže není nutno požadovati, aby náklad tento byl přesným způsobem zjištěn, k čemuž by bylo ostatně zapotřebí plánů sta- vebních a podrobných rozpočtů, aniž by rozhodující úřad měl právní možnost, veliké výlohy s tím spojené na někoho uvaliti.
Vytýká-li stížnost,, že úřad nehleděl k možnosti dosavadním způsobem, t. j. pronájmem sálu Tělocvičné jednotě »Sokol« zabezpečiti užívání tělocvičný i pro účely školní, neshoduje se námitka tato s obsahem spisů. Úřad o této eventualitě uvažoval, shledal však, že již pro velice chatrný stav budovy není trvalé užívání tělocvičného sálu zabezpečeno, a že stav budovy byl vskutku velmi chatrný, st-lé sami přiznali. Výtka, že mělo býti uváženo, že tělocvičnu ve vlastní režii mohlo zříditi město samo úpravou nynějšího sálu a opatřením potřebného nářadí, nebyla v řízení správním učiněna, a nemůže tedy stížnost vytýkati, že úřad ve svém rozhodnutí touto eventualitou zvlášť se nezabývá, když st-lé sami v tomto směru v řízení rekursnim podnět k tomu nedali. Ze však žal. úřad tuto eventualitu ponechal zcela mimo kruh svých úvah, není možno z ničeho vyvozovati.
Stížnost vytýká, že nebyl vzat zřetel na nevýhodnost postupní smlouvy pro město; z důvodu, že po případném zániku Tělocvičné jednoty »Sokol« má sice budova obci připadnouti zpět, resp. obec bude oprávněna ji zpět požadovati, že však smlouva neobsahuje současně závazku »Sokola«, aby reality nezadlužoval. Námitku tuto, která rovněž týká se jen hodno- cení hospodářské účelnosti smlouvy a tedy otázky nikoli právní, nýbrž skutkové, nebylo lze uznati důvodnou, neboť úřad uvažoval celkový hospodářský efekt smlouvy a nelze nijak prokázati, že nepovšiml si stránky právě dotčené. Ze by však okolnost stížností vytýkaná činila hodnotný úsudek úřadu nemožným; nedá se tvrditi, neboť úřad mohl zajisté počítati jak s malou pravděpodobností, že se zánik Tělocvičné jednoty »Sokol« v dohledné době dostaví, tak í s malou pravděpodobností, že k značnějšímu hypotečnímu zadlužení objektu dojde, a ostatně kdyby byl i větší pravděpodobnost těchto eventualit vzal v počet, nemusil nutně dospěti k úsudku nepříznivému. Vytýká-li konečně stížnost, že smluvní závazek Tělocvičné jednoty »Sckol«, přenechávati sál k přednáškám obecně prospěšným, není dostatečně určitý, přehlíží, že právě tato neurčitost může vésti spíše k širšímu a pro jednotu tedy obtížnějšímu výkladu, než k výkladu úzkému, a že tedy v této neurčitosti nelze vůbec hledati moment, který by byl s to; aby úsudek úřadu o prospěšnosti smlouvy pro obec činil pochybným.
Slušelo tudíž stížnost ve všech směrech zamítnouti.

Citace:

č. 1558. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 142-150.