Č. 1587.Domovské právo: * I pouzí propustitelní cestmistři nabývají za platnosti § 13 cís. pat. ze 17. března 1849 č. 170 ř. z. příslušnosti v obci, jež jim byla přikázána jejich služebním místem k pobytu.(Nález ze dne 19. října 1922 č. 14801.)Věc: Městská obec Rýmařov proti zemské správě politické v Brně stran domovské příslušnosti Jana G.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: K žádosti okresního soudu v Ústí n. L. zavedeno bylo úřady řízení za účelem zjištění příslušnosti nezl. Jana Q. sporné mezi obcemi Olomoucí a Rýmařovem.Když obec Olomouc odepřela uznati jmenovaného za svého příslušníka, rozhodla okresní politická správa v Rýmařově výměrem ze dne 13. dubna 1921 č. —, že Jan G. přísluší do obce Rýmařova a odůvodnila toto své rozhodnutí takto: »Jmenovaný narodil se dne 15. března 1904 jako nemanželské dítkoherečky Marty G., dcery Františka (I, jenž se narodil r. 1856 v Rýma-řově jako syn Alexandra G., cestmistra tamže.Děd i matka st-lova sdíleli tedy domovské právo Alexandra G., jenž se narodil 8. července 1824 v Prostějově, sloužil poizději u vojska, a byv jako patentální invalida propuštěn, jmenován byl dekretem zemského stavebního ředitelství ze dne 9. září 1855 č. — dozorčím orgánem (cestmistrem) nad říšskou silnicí v Rýmařově. Z manželství jeho s Terezii S. vzešly tyto dítky: Jan, narozený 18. října 1854, František, nar 29. května 1856, Antonín, nar. 11. října 1857, Alois, nar. 14. července 1860, a Emilie, nar. 23. února 1865.Obě dítky (František a Antonín), narozené v mezidobí od r. 1855 do roku 1859, zapsány jsou v Rýmařovské matrice. František narodil se v Rýmařově,, Antonín v Janovicích. Dekretem presidia moravského místodržitelství z 22. června 1873 č. — byl Alexandr G. jmenován cestmistrem v Olomouci, kdež konal službu až do své smrti. Jeho jméno vání stalo se na základě organisačního statutu pro dozorčí orgány silniční, tedy ve smyslu zákona ze dne 8. května 1873 č. 73 ř. z., jehož §em 1 tito zřízenci výslovně zařazeni byli do kategorie státních sluhů, kdežto podle § 10 dom. zákona z. r. 1863 jen definiiivně ustanovení dvorní a státní úředníci nabývali domovského práva v obci, v níž jim přikázáno bylo stálé úřední sídlo.Také dle § 42 obec. zákona ze dne 24. dubna 1859 č. 58 ř. z. mohli jen dvorští a státní úředníci nabýti příslušnosti v obci svého úředního sídla. Byl-li již cestmistr ve smyslu cit. zák. z r. 1873 zařaděn do kategorie státních sluhů, tím více to byl pouhý cestmistr dle dřívějších předpisu. Proto ani na základě uvedeného předpisu nemohl domovského práva nabýti.Nutno tedy sáhnouti k prozatímnímu zřízení obecnímu z r. 1849.Dle § 13 tohoto zákona nabývají státní služebníci příslušnosti v obci, ve které se na základě svého ustanovení stále zdržují. Alexandr G. byl od 9. září 1855 až do platnosti zákona z r. 1859 ustanoven cestmistrem v Rýmařově, což zejména vysvítá z okolnosti, že jeho dítky v mezidobí od r. 1855 do roku 1859 zrozené se narodily v Rýmařově, a nabyl tedy v této obci domovského práva.V tomto domovském právu následoval jej jeho syn František, nar. 29. května 1856, jenž následkem potulného života nikde samostatně jiné příslušnosti nenabyl, a dcera tohoto Marta, jež vzhledem k svému stáří ani jiné příslušnosti nabýti nemohla. Přísluší tudíž také nemanželský syn její do Rýmařova.«Z rozhodnutí okresní politické správy podala st-lka odvolání, uvádějíc, že sáttní stavební služba organisována byla teprve nařízením státního ministerstva ze dne 8. prosince 1860 č. 268 ř. z., takže před tím nelze mluviti o státní stavební službě a nelze také Alexandra G. uznati za státního služebníka. Bydlel již v roce 1875 v Janovicích, kde se mu narodil syn Antonín a také ostatní děti v Rýmařově se nenarodily, není tedy tvrzení rozhodnutí ohledně dítek správné.Zemská politická správa výnosem ze dne 18. dubna 1921 č. — odvolání st-lčino zamítla z důvodu rozhodnutí prvé stolice. O stížnosti do tohoto rozohdnutí podané uvážil nss takto:Nař. rozhodnutí založeno jest na předpokladu, že Jan G. a jeho nejbližší předkové nenabyli nikde samostatně příslušnosti, nýbrž že odvozují svoji příslušnost od Alexandra G., jenž ustanoven byv v roce 1855 cestmistrem v Rýmařově, nabyl tímto ustanovením v uvedené obci příslušnosti na základě předpisu § 13 cis. pat. ze 17. březnu 1849 č. 170 ř. z.Stížnost proti tomu namítá především, že Alexandr G. byl až do té doby, kdy ustanoven byl cestmistrem na základě zákona ze dne 8. května 1873 č. 73 ř. z., pouhým cestmistrem náležejícím do kategorie t. zv. propustitelných sluhů, o nichž zmiňuje se nařízení státního ministerstva z 8. prosince 1860 č. 268 ř. z. Jako takový byl prý Alexandr G. za svého pobytu v Rýmařově pouhým dozorčím orgánem, jemuž byl svěřen dozor nad silnicí, a neměl vůbec charakteru státního zřízence, takže nemohl na základě § 13 proz. obec. zříz. z r. 1849, nejsa státním zřízencem, nabýti příslušnosti v Rýmařově.Nss tento náhled stížnosti sdíleti nemohl.Jest sice pravda, že Alexandr G. byl až do doby, kdy jmenováni byl výnosem moravského místodržitelství ze dne 22. června 1873 č. — cestmistrem v kategorii státních sluhů, pouhým empirickým cestmistrem patřícím do kategorie t. zv. propustitelných cestmistrů (§ 2 zák. z 8. května 1873 č. 73 ř. z.). Nasvědčují tomu správní spisy, zejména výnos moravského místodržitelství ze dne 9. června 1873 č. —.Podle tabulky sestavené za účelem vyměření požitků pro pozůstalou vdovu po AI. G. byl jmenovaný touto službou pověřen od bývalého moravského zemského stavebního ředitelství, které výnosem ze dne 9. září 1855 č. — propůjčilo G-ovi uprázdněné místo cestmistra v Rýmařově. Ustanovením tímto stal se G. za platnosti proz. obec. zříz. z r. 1849 empirickým zřízencem stavebním ve smyslu § 13, odst. 1 min. nař. z 9. února 1853 č. 27 ř. z. s ročním platem 300 zl., jehož se mu dostávalo v měsíčních částkách pozadu splatných bez nároku na pensijní zaopatření (§ 18 cit. nař.).Jest nyní otázka, zda tento služební poměr Alexandra G. k státu, založený jeho ustanovením za cestmistra v Rýmařově, lze zahrnouti pod označení »státních služebníků«, jak je má na mysli § 13 proz. obec. zříz. z r. 1849.Z celého znění tohoto ustanovení, zejména pak z toho, že předpis ten »státní služebníky« klade vedle »zřízenců s hodností důstojnickou«, jest zřejmo, že výrazem »státní služebníci« chtěl zákon postihnouti všechny osoby v civilních službách státu a contrario důstojníků a nikoliv pouze kategorii těch zřízenců státních, jež později nazývána byla sluhy a nyní zřízenci. Význam slova »státních služebníků« byl tehdy mnohem širší a zahrnoval v sobě zejména také úředníky státní jakož vůbec i ostatní civilní státní zaměstnance.Jelikož pak dotčené ustanovení próz. obec. zříz. nečiní v příčině nabytí příslušnosti rozdílu, zda jde o zřízence propustitelné či nikoliv, nutno míti za to, že i tak zv. propustitelní sluhové nabývali dle citovaného ustanovení příslušnosti v obci, která jim jejich služebním ustanovením za stálý pobyt byla vytknuta.V názoru tom shoduje se nss s nálezem býv. vid. spr. soudu ze dne 8. února 1907 č. 1201 č. 4985 Budw. Poněvadž Alexandru G. propůjčeno bylo zemským stavebním ředitelstvím uprázdněné místo cestmistra v Rýmařově, nutno míti za to, že jmenovaný nabyl příslušnosti v této obci, třeba patřil do skupiny t. z v. propustitelných sluhů. Jest tedy námitka stížnosti vytýkající, že Alexandr G. jako pouhý propustitelný sluha příslušnosti v Rýmařově vůbec nenabyl, bezdůvodná.Nař. rozhodnutí spočívá však ještě na dalším předpokladu, že Alexandr G. nabytou příslušnost i později podržel, ježto až do roku 1859 setrval na služebním svém místě v Rýmařově, a že pozdější jeho přeložení nemohlo již následkem změny příslušných předpisu právních, jež kategorii sluhů zmíněné výhody iiž neposkytovaly, míti vliv na domovskou příslušnost.V tom směru souhlasiti jest s nař. rozhodnutím, že dle § 42 obec, zříz. ze dne 24. dubna 1859 č. 58 ř. z., vešlého v platnost dne 27. dubna 1859, a dle § 10 dom. zák. z r. 1863 nemohl G., nemaje charakteru úřednického, nabýti na základě svého služebního postavení příslušnosti jinde; sluší jen uvážiti, zda má oporu ve spisech předpoklad úřadu, že jmenovanému byl skutečně od jeho ustanovení cestmistrem až do doby, kdy počal působiti cit. cís. pat. z r. 1859, Rýmařov vytčen k stálému pobytu jeho služebním místem.Nař. rozhodnutím opírá předpoklad svůj o to, že obě dítky, narozené v mezidobí od r. 1855 do roku 1859, narodily se ve farnosti rýmařovské a to František r. 1856 v Rýmařově, Anonín roku 1857 v Janovicích a soudí z toho, že G. až do roku 1859 v Rýmařově měl na základě služebního postavení vykázaný svůj stálý pobyt. St-lka ve správním řízení popírala správnost tohoto předpokladu, poukazujíc na to, že jedno z dítek již roku 1857 narodilo se v Janovicích, další děti jeho pak vůbec ve farnosti rýmařovské narozeny nejsou.Také stížnost k nss namítá, že nebylo dostatečně vyšetřeno, zda G. i po roce 1855 v Rýmařově setrval a nenabyl-li snad po té domovského práva jinde.Nss musil uznati námitku tuto důvodnou. Zjištění žal. úřadu, že G. skutečně až do roku 1859 byl svým služebním místem poukázán na stálý pobyt v Rýmařově, nemá ve spisech dostatečné opory, neboť z okolnosti, že se mu v roce 1856 a 1857 narodily dítky ve farnosti rýmařovské, nelze ještě souditi, že ani během dalších dvou let v uvedených jeho poměrech nenastala řádná změna, Provedené šetření nepodává žádného vysvětlení o tom, kdy jmenovaný, jemuž již roku 1860 narodil se syn. jenž v matrice rýmařovské zanesen není, z Rýmařova byl přeložen a jinde ustanoven, aby bylo lze posouditi, stalo-li se tak ještě za platnosti próz. obec. zříz. z r. 1849 či později.Poněvadž skutková podstata nař. rozhodnutí podle toho v podstatném bodě vyžaduje doplnění, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.