Č. 1545.

Živnostenské právo: Grémium zubních techniků, které vzneslo v řízení správním námitky jen proti určitému průkazu o způsobilosti uchazeče o zubotechnickou koncesi, nemůže v řízení před nss-em uplatniti i námitky proti jiným dokladům jeho. Udělí-li žal. úřad žadateli koncesi bez bližšího odůvodnění přes námitky grémia proti průkazu o způsobilosti, zruší nss rozhodnutí jeho ke stížnosti grémia podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 6. října 1922 č. 13880.)
Věc: Grémium zubních techniků pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze (adv. Dr. Z. Krblich ze Smíchova) proti ministerstvu obchodu stran zubotechnické koncese.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Eduard K. podal na jaře 1919 žádost za udělení koncese zubotechnické se stanovištěm v Praze v Š. ulici č. —, kterážto žádost dle poznámky ve spisech byla zaslána stěžujícímu si grémiu zubních techniků k vyjádření, avšak při zpáteční poštovní dopravě od grémia k úřadu se s veškerými spisy ztratila.
Dne 15. května 1920 podal žadatel novou žádost o udělení koncese, zároveň pak požádal o prominutí průkazu praktického zaměstnání v trvání 2 1/2 roku, který žadateli dle vlastního jeho udání scházel k podání plného průkazu způsobilosti, a odůvodňoval tuto žádost svoji tím, že jest 48 roků stár a válkou ztratil své zaměstnání i majetek.
Zemská správa politická výnosem z — odepřela uděliti žadateli zubotechnickou koncesi, poněvadž vykazuje pouze necelé 4 měsíce doby učební a 14 měsíců praxe jako pomocník u lékaře a nepodává tudíž plné způsobilosti k nastoupení zubotechnické živnosti podle §§ 4 a 5 min. nař. ze dne 20. března 1892 č. 55 ř. z. i když se hledí k jeho skoro tři roky trvající službě vojenské za války, jakož i k té okolnosti, že se řádně vyučil řemeslu mechanickému.
Žádosti jeho za dispens od průkazu způsobilosti nevyhověla zemská politická správa pro naprostý nedostatek zákonných podmínek.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-1 rozklad nebo odvolání, v němž uváděl, jakého praktického výcviku se mu dostalo v živnosti mechanické a jakého v oboru zubotechnickém. Dle svého udání učil se žadatel zubní technice v Londýně po 2 roky a byl pak zaměstnán od 22. září 1914 do 15. ledna 1915 u amerického dentisty J. B. v Berlíně, u něhož se doučil a pracoval pak ještě jako zubní technik v Berlíně od 15. ledna 1915 do 28. února 1916. Nastoupiv pak službu vojenskou, zařídil žadatel pro pluk zubní ambulatorium, ve kterém působil až do konce října 1918. Od 1. března 1919 do 20. října 1920 byl žadatel dle udání v rekursu zaměstnán jako zubní technik u zubní lékařky MUDr. L. R., načež byl činným u zubního lékaře MUDra Hynka K. v Praze.
S odvoláním předložil žadatel zároveň některé doklady o svém praktickém výcviku, jež pak později ještě doplnil.
K rozkazu zemské správy politické zaslal magistrát takto doplněnou žádost znovu grémiu techniků k vyjádření dle § 23 a) živn. ř., ku kterémužto vyzvání grémium vyslovilo se proti udělení koncese, ježto žadatel podle údajů v první žádosti uvedených začal se učiti zubní technice teprve za války v Berlíně a nemůže tudíž vysvědčení od dentisty H. býti správné. Proto nepodává prý žadatel předepsaného průkazu způsobilosti.
Ministerstvo obchodu výnosem z — vyhovělo odvolání žadatelovu a zrušivši svrchu uvedené rozhodnutí zemské politické správy, udělilo žadateli zmíněnou koncesi, poněvadž prokázal, že vyučiv se živnosti mechanické, učil se přes dva roky živnosti zubotechnické a byl pak zaměstnán jako pomocník u zubních lékařů přes 2 roky 2 měsíce a u zubního technika 1 rok a 1 měsíc, mimo to sloužil jako vojín za války 2 roky 11 1/2 měsíce.
Podal tedy žadatel dle názoru ministerstva průkaz způsobilosti požadovaný ministerským nařízením ze dne 20. března 1892 č. 55 ř. z. se zřetelem na cís. nař. ze dne 7. prosince 1915 č. 364 ř. z. a ježto ani jiných zákonných překážek tu není, byla mu koncese udělena.
Proti tomuto rozhodnutí stěžuje si grémium k nss, o kteréžto stížnosti uvážil soud takto:
Žadatel domáhal se ve správním řízení toho, aby mu byla udělena koncese k provozování živnosti zubotechnické a kdyby úřad nepokládal průkaz způsobilosti žadatelem předložený za dostatečný pro nastoupení zmíněné živnosti, aby mu podání průkazu o scházející ještě době praktického zaměstnání bylo prominuto.
Úřad uznal žadatelem předložený průkaz za úplný a udělil mu žádanou koncesi, čímž odpadla pro úřad potřeba zabývati se ještě otázkou, zda by bylo lze uděliti žadateli dispens od průkazu způsobilosti.
Je tedy toliko sporným, zda žadatel podal plný průkaz způsobilosti k nastoupení živnosti zubotechnické či nikoliv.
Dle min. nař. ze dne 20. března 1892 č. 55 ř. z. a ze dne 14. února 1904 č. 15 ř. z. musí uchazeč o koncesi zubotechnickou, jenž se vyučil již živnosti mechanické, prokázati, že se vyučil též po dvouleté učební době živnosti zubotechnické, a že byl v živnosti této zaměstnán jako pomocník po dobu 6 roků, a to 3 roky u zubního lékaře a 3 roky u zubního technika.
Proti nař. rozhodnutí, jež založeno jest na předpokladu, že žadatel splnil podmínky tohoto ustanovení, tvrdí stížnost, že žadatel, jenž se vyučil živnosti mechanické, nepodal tohoto průkazu, poněvadž některá z vysvědčení jím předložených za účelem podání průkazu odborné způsobilosti, nemohou za takový průkaz býti považována, ježto obsahují nepravdivá udání o praktickém zaměstnání žadatelově. Berouc takto v odpor věcný obsah dotyčných vysvědčení, obrací se grémium proti části skutkové podstaty, na které žal. úřad založil své rozhodnutí.
Grémium může tak ovšem ve stížnosti na nss činiti pouze potud, pokud již v řízení správním použilo svého práva a vzneslo námitky proti průkazu způsobilosti žadatele v řízení upraveném § 23 a) odst. 1. živn. ř. (§ 5 zák. o ss). Podle stížnosti vyjádřilo se grémium několikráte o průkazu způsobilosti přiloženém k původní žádosti uchazečově, poněvadž se však žádost ta i s doklady k ní připojenými ztratila, podal žadatel žádost novou, a úřad znovu vyzval stěžující si grémium, aby se o průkazu způsobilosti připojeném k této nové žádosti vyjádřilo dle § 23 a) odst. 1. živn. řádu.
Grémium tak učinilo, i mohou se námitky jeho v dalším řízení pohybovati pouze v mezích tohoto jeho vyjádření, neboť jen toto týkalo se žádosti a průkazu způsobilosti, který byl předmětem rozhodování žal. úřadu. O předchozích vyjádřeních grémia nelze tudíž dále uvažovati.
Jak svrchu uvedeno, shledávalo grémium ve svém vyjádření závad- ným pouze učební vysvědčení vystavené dne 24. listopadu 1920 od M. H. H. v Londýně, svědčící o učební době žadatele od 15. února 1909 do 1. února 1911 uvádějíc, že vysvědčení ono nemůže býti správným, poněvadž žadatel dle vlastního udání v prvé své žádosti počal se učiti zubní technice teprve za války a to v Berlíně.
Ježto jiných výtek grémium o průkazu způsobilosti, jenž tvořil základ pro rozhodnutí úřada, nečinilo, nemůže nyní ve stížnosti na nss vznášeti námitky ještě také proti jiným dokladům o způsobilosti žadatele, námitky ty jsou vzhledem k tomu, že o nich úřad v řízení správním nerozhodoval, nepřípustný podle § 5 zák. o ss.
Bylo se tudíž zabývati pouze námitkou stížnosti, kterou grémium popírá pravdivost věcného obsahu svrchu uvedeného učebního vysvědčení.
Žal. úřad uznal vysvědčení to za platný průkaz o způsobilosti žadatele přes námitku grémiem proti němu vznesenou, z čehož jest patrno, že námitku tu mlčky zamítnul.
Z jakého však důvodu tak učinil, z nař. rozhodnutí patrno není. Tím, že úřad opomenul zamítnutí této námitky řádně odůvodniti, a neudal, z jakého skutkového předpokladu a právního názoru při zamítnutí jejím vycházel, stížil úřad grémiu obranu proti nař. rozhodnutí, a znemožnil nss-u přezkoumání rozhodnutí vzhledem k uvedené námitce stížnosti.
Toto opomenutí úřadu zakládá podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo rozhodnutí jeho zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 115-117.