Č. 1699.

Státní zaměstnanci: * Usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 o tak zv. »slovenské výhodě« neposkytuje straně bezpodmínečný právní nárok na určitý platový stupeň nebo na vyrovnávací přídavek vyšší než ve výši finanční výlohy původně při jmenování na Slovensko poskytnuté. Při výměře těchto vyrovnávacích přídavků dlužno vzíti za základ výsledek propočtení služební doby.
(Nález ze dne 27. listopadu 1922 č. 5579.)1
Věc: Oldřich H. v B. proti ministerstvu spravedlnosti v Praze o t. zv. slovenskou výhodu pro soudce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl jako rada vrchního zemského soudu VI. hodnostní třídy s požitky 2. stupně této třídy jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 10. srpna 1920 tabulárním soudcem V. hodnostní třídy pro tabuli v Bratislavě se současným přiznáním služebních požitků 3. stupně V. hodnostní třídy. Byl mu tudíž tímto jmenováním přiznán ve smyslu bodu II. B usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 jako »slovenská výhoda« postup co do požitků o jednu hodnostní třídu a 1 stupeň a to. ve formě jednak povýšení, jednak postupu do vyšších platových stupňů. Finančně činila tato výhoda tenkráte celkem 6000 Kč ročně.
Propočtením služební doby byl by st-1 k dni 1. ledna 1921 dosáhl 4. platového stupně VI. hodnostní třídy.
V důsledku tohoto propočtení služební doby a vzhledem k přiznanému původnímu postupu o 1 hodnostní třídu a 1 platový stupeň byl st-li nař. rozhodnutím jako »slovenská výhoda« dle 3. odst. bodu II B cit. usnesení ministerské rady normovaný zvláštní vyrovnávací přídavek vyměřen tím způsobem, že mu od 1. ledna 1921 byly poukázány služební požitky 3. stupně V. hodnostní třídy a osobní do pense započítatelný přídavek ročních 1800 Kč.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a dovozuje, že zmíněná slovenská výhoda vyměřená jako požitky o 1 hodnostní třídu a 1 až 2 Dlátové stupně vyšší musí v této formě zůstati nedotčena jak při propo- čítání let, tak i při budoucích úpravách hmotných poměrů státních za- městnanců. Poněvadž by byl st-1 propočtením služební doby dosáhl ke dni 1. ledna 1921 4. platového stupně VI. hodnostní třídy s přeslužbou 3 roků, 2 měsíců a 18 dní, a poněvadž byl jmenován do V. hodnostní třídy po vydání zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n., měl tedy dle čl. I. § 2 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. (nehledě ke slovenské výhodě) nárok, by mu hledíc k této přeslužbč více jak 3 roků přiznány byly dnem 1. ledna 1921 požitky 2. stupně platového V. hodnostní třídy. Byl by tedy propočtením služební doby získal proti stavu v době původního jmenování na Slovensko jednu hodnostní třídu. Měla mu proto býti přiznána slovenská výhoda ve formě osobního přídavku rovnajícího se nejméně rozdílu mezi V. hodnostní třídou 3. platového stupně a mezi požitky IV. hodnostní třídy 2. platového stupně (poněvadž tato třída více platových stupňů nemá).
St-1 cítí se však býti ve svých právech zkráceným i tehdy, když se .za základ bére obnos, o který byly služební příjmy st-lovy při jeho jmenování na Slovensko zvýšeny, neboť tu by mu hledě k postupu v platových stupních V. hodnostní třídy mělo býti přiznáno od 1. ledna 1921 k požitkům 2. platového stupně V. hodnostní třídy 6000 Kč ročně, což činí po odečtení rozdílu mezi 2. a 3. stupněm per 2100 Kč ročně 3900 Kč, od 1. ledna 1924 pak celých 6000 Kč.
Zal. úřad naproti tomu dovozuje ve svém odvodním spise, že odst. 3, bodu II. B cit. usnesení ministerské rady nelze vykládati jinak, než že vyrovnávací přídavek musí býti po propočtení služební doby přiznán ve výši finanční výhody původně při jmenování na Slovensko pcstkytnuté. Finanční výhoda st-li původně přiznaná činila 6000 Kč, v kteréžto výši bylo by stanoviti i vyrovnávací přídavek. Vzhledem k tomu však, že st-l již slovenskou výhodou původně přiznanou dosáhl 3. stupně V, hodnostní třídy, zmenšuje se přídavek o rozdíl mezi 4. stupněm VI. a 3. stupněm V. hodnostní třídy, což dává konečný výsledek 1800 Kč. Byla tudíž st-li původní finanční výhoda slovenskou výhodou poskytnutá po propočtení služební doby zachována a není vzhledem k tomu st-1 ve svých subjektivních právech zkrácen.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Dle zásad stanovených pro úpravu osobních poměrů státních zaměst- nanců na Slovensku usnesením vlády ze dne 27. července 1920 záleží »slovenská výhoda« dle odst. II. lit. B pro ty, kdo již jako st-1 ve státní službě se nalézali a byli jmenováni na Slovensko na systemisovaná místa, v přiznání požitků až o celou hodnostní třídu a 2 stupně platové vyšších buď ve formě povýšení nebo ve formě požitků vyšíší hodnostní třídy nebo stupnice platové. Propůjčí-li se to neb ono, závisí to na poměrech v jednotlivých resortech a úřednických skupinách. Aby však toto lepší hmotné postavení úředníků trvale na Slovensku ustanovených vůči úředníkům ostatním nebylo ztenčeno a po případě plně vyrovnáno při propočítání služební doby nebo při jiných obdobných zákonných úpravách, měla dle téhož odstavce při těchto úpravách zůstati tato výhoda nedotčena a měla býti dle poměrů ví jednotlivých resortech přiznána ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku.
K provedení tohoto posledního odstavce byly pak stanoveny směr- nice na meziministerské poradě konané dne 22. září 1921, dle nichž po propočtení služební doby připočte se tak zvaná slovenská výhoda svého času poskytnutá až do maximálních mezí stanovených usnesením ministerské rady ze dne 27. července 1920 bod II. B.
Z těchto ustanovení — které ostatně stanoveny byly jenom interně a nemají povahy právní normy — jest ví prvé řadě zřejmo, že při výměře vyrovnávacích přídavků dlužno vzíti za základ výsledek propočtení služební doby.
Tím stávají se již bezdůvodnými veškery námitky st-lovy, kde uplat- ňuje svoje domnělé nároky na vyšší požitky z toho titulu, že žal. úřad měl při vypočtení zmíněných vyrovnávacích přídavků vycházeti ze základního služného 2. stupně V. hodnostní třídy, když sám ani nepopírá, že výsledkem propočtení jeho služebních let byly jen požitky 4. platového stupně VI. hodnostní třídy.
Z ustanovení citovaných jest však také dále zřejmo, že při prvém ustanovení na Slovensku záležela sice t. zv. slovenská výhoda v určitém, postupu, ať již ve formě jmenování nebo přiznání vyšších platových požitků, nedá se však z nich nikterak vyvoditi, že by i při propočítání služební doby musila tato slovenská výhoda resultovati nový postup o tolik tříd a stupnic platových, jak byl přiznán při původním ustanovení dotyčného zřízence na Slovensko. Právě naopak z výslovného textování zmíněných předpisů, dle nichž má totiž zmíněná výhoda býti přiznána ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku, vychází na jevo, že tato slovenská výhoda měla záležeti výlučně v peněžité výhodě, jejíž výše řídila se dle poměrů v jednotlivých resortech, ale neměla převyšovati rozpjetí požitků o jednu třídu a 2 platové stupnice vyšších, než z pro- počítání služební doby resultovaly. Bezpodmínečný právní nárok na určitý platový stupeň nebo na vyrovnávací přídavek vyšší než ve výši finanční výhody původně při jmenování na Slovensko poskytnuté tato usnesení a směrnice ministerské rady neposkytují.
Jesliže tedy žal. úřad stanovil zmíněný vyrovnávací přídavek v částce rovnající se finanční výhodě st-li původně přiznané a vycházel při vypočtení jeho ze základních požitků 4. platového stupně VI. třídy hodnostní, kterého právě st-1 propočtením své služební doby dosáhl, — nemůže st-1 tvrditi, že by tím byl ve svých subjektivních právech zkrácen.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako neodůvodněnou.

Stejně nález z téhož dne č. 7026.

Citace:

č. 1699. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 482-484.