Č. 1529.

Administrativní řízení: I. Jsou-li pro volnou úvahu správního úřadu v určitém oboru správním dány zákonem meze, v nichž se úvaha ta smí pohybovati, zasahá úřad překročením mezí těch rušivě v subjektivní právo strany, proti čemuž se strana může dovolati právní ochrany. Aby tak mohla učiniti, musí býti rozhodnutí po stránce skutkové i právní řádně odůvodněno. _ II. Rozhodnutí neb opatření správního úřadu mohou zásadně založiti práva zúčastněných osob teprve, byla-li jim oznámena způsobem pro ten který případ předepsaným.
(Nález ze dne 29. září 1922 č. 13017.)
Prejudikatura: Boh. č. 991 adm.
Věc: Josef Ch. v M. C. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran neschválení kupní smlouvy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nitranský okresní soud jako pozemnoknižní vrchnost poznamenal žádost Josefa Ch. a jeho manželky za vtělení práva vlastnického k nemovitostem ve vložkách malocitenských č. — a — a zaslal příslušnou smlouvu župní správní komisi v Nitře k schválení po rozumu § 1 nař. ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 12. ledna 1919 č. 11.
Na základě zprávy notáře ve V. Ch. a příznivého vyjádření hospodářského župního inspektora v Nitře schválil nitranský župní užší výbor dotčenou kupní smlouvu, uzavřenou dne 22. května 1920 mezi vdovou Ludmilou H. a Josefem Ch. a jeho manželkou usnesením ze dne 10 listopadu 1920 č. —, poněvadž toto právní jednání neodporuje všeobecným zájmům čsl. státu.
Prve než usnesení toto mohlo býti oznámeno okresnímu soudu a stranám, došlo na županský úřad oznámení notáře Velkocitenského z —, že proti Josefu Ch. bylo; zavedeno vyšetřování pro rozšiřování padělaných stokorunových bankovek a že proto jeho spolehlivost je nejistá. Hospodářský župní inspektor v Nitře se na to prohlásil, že smlouvu hořejší k schválení nedoporučuje a nitranský župní zvláštní užší výbor v sezení ze dne 3. března 1921 se usnesl, že smlouvu tu neschvaluje, poněvadž ono právní jednání odporuje všeobecným zájmům čsl. státu. Teprve o tomto usnesení byly zpraveny obě smlouvající strany a okresní soud v Nitře.
Odvolání Josefa Ch. a jeho manželky z tohoto rozhodnutí ministr s plnou mocí pro správu Slovenska nevyhověl a usnesení župního výboru schválil na základě jeho správného odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Josefa Ch. podaná k nss-u pro nezákonnost.
Nss založil své rozhodnutí na těchto úvahách: Především bylo nutno zabývati se námitkou uplatňovanou v odvodním spise žal. úřadu, kterou se st-li upírá aktivní legitimace ke stížností, poněvadž prý nebyl nař. výrokem v žádném svém subjektivním právu poškozen, neboť mu podle názoru žal. úřadu nepřísluší právní nárok na to, aby smlouva byla schválena, ježto schválení nebo neschválení náleží do volné úvahy správních úřadů a volná úvaha vylučuje sama sebou existenci nároku na úřední výkon, jehož se strana domáhá.
Nesprávnost tohoto právního názoru žal. úřadu dovodil nss již ve svém nálezu ze dne 25. října 1921 č. 13125 (Boh. č. 991 adm.), na nějž se stran;, po rozumu § 44 jedn. řádu odkazují, vysloviv, že vojna úvaha správních úřadů, pokud právě sahá, vylučuje existenci subjektivního práva, že však volná úvaha není totožná s libovůlí, nýbrž má své zákonné meze a pouze v těchto mezích se smí pohybovati, že pro právní obor, o nějž tu jde, totiž udělení neb odepření souhlasu správního úřadu k prodeji nemovitostí na Slovensku hranice ty jsou stanoveny zákonem ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. a nařízením min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 12. ledna 1919 č. 11, z nichž plyne zcela nepochybně, že správní úřad může souhlas ke zcizení nemovitosti odepříti pouze tehdy, odporuje-li jednání to všeobecným zájmům státním, nikoli však z důvodů jiných. Tento ohled na všeobecné zájmy státní tvoří tedy ony hranice, ve kterých se musí volná úvaha úřadu v určitém případě pohybovati, a překročil-li úřad hranice ty, zasáhl tím v zásadní smluvní volnost jednotlivcovu a tím také v jeho subjektivní právo.
Namítá-li stížnost, že žal. úřad neprávem odepřel souhlas s kupnopredajnou smlouvou o nemovitostech, namítá tím již také, že úřad vybočiv z oněch zákonných hranic, sáhl v subjektivní právo st-lovo. Poněvadž však proti zásahu takovému může se strana dovolávati podle § 2 zák. o ss ochrany u nss-u, je ku stížnosti legitimována a náleží rozhcdováni o stížnosti také v obor kompetence tohoto soudu.
Ve věci samé uvážil nss toto:
Stížnost namítá především, že župní užší správní výbor neprávem změnil své původní, st-li příznivé rozhodnutí v této věci; když však to učinil, že měl podrobně odůvodniti, co ho ke změně té vedlo, a že pro domnělé protistátní chování st-lovo nejsou v zamítavém rozhodnutí uvedena žádná skutková data, aby se mohl st-1 proti nim brániti.
Jak z vylíčeného děje patrno, byl to nitranský zvláštní užší výbor, který své usnesení ze dne 10. listopadu 1920, schvalující kupnopredajnou smlouvu, o niž jde, dodatečně změnil usnesením z 3. března 1921, dle něhož smlouvu tu neschválil, poněvadž pro právní jednání odporuje vše- obecným zájmům čsl. státu.
Žal. úřad toto neschválení potvrdil, což naříká stížnost jako nezákonné, a chce výtkou hořejší patrně naznačiti, že žal. úřad měl si povšimnouti zmíněného nesprávného postupu úřadu první stolice, proti němuž se st-l ohradil již ve svém odvolání k žal. úřadu, a měl odvolání vyhověti a obnoviti původní schvalovací usnesení nižšího úřadu. Ale nss nemohl seznati, že by byl žal. úřad povinnost takovou měl. Žal. úřad mohl přezkoumávati jedině usnesení zvláštního župního užšího výboru ze dne 3. března 1921, proti kterému bylo odvolání podáno, neboť usnesení téhož výboru ze dne 10. listopadu 1920 již neexistovalo, byvši nahrazeno usnesením z 3. března 1921, dříve jestě než bylo stranám doručeno. Rozhodnutí neb opatření správního úřadu mohou však zásadně založiti práva zúčastněných osob teprve, byla-li osobám těm oznámena způsobem pro ten který případ předepsaným, což se v daném případě mohlo státi buď přímým doručením usnesení stranám nebo nepřímo vyrozuměním prostřednictvím soudu knihovního, od něhož smlouva ona byla správnímu úřadu předložena. Teprve některým z těchto způsobů byl by st-l řádně zvěděl o schvalovacím usnesení, byl by mohl z něho pro sebe odvozovati určitá práva a byl by se mohl domáhati toho,, aby nadřízený úřad práva ta respektoval. Když se takové vyrozumění o usnesení užšího župního výboru z 10. listopadu 1920 nestalo, nýbrž sdělení o něm učiněné jedině pro knihovní soud, bylo, jak ze spisů zřejmo,, zadrženo a vydáno usnesení nové, O kterém teprve byl také st-1 vyrozuměn, nelze v tom spatřovati nezákonost, když žal. úřad na ono první usnesení nehleděl.
Jest ovšem pravda, že měl ignorování dotyčné námitky odvolání st- lova patřičně odůvodniti, ale nedostatek odůvodnění po této stránce není podstatnou vadlou, o jaké se zmiňuje § 6 odst. 2. zákona o ss, neboť st-l, který z výroku žal. úřadu seznal, že ona námitka jeho nebyla respektována, musil si býti za daného stavu věci také toho vědom, proč jí žal. úřad nepřikládal váhy.
Za to však nelze neuznati za oprávněnou jeho další výtku, že aspoň neschválení smlouvy samo mělo býti náležitě odůvodněno.
Je-li totiž volná úvaha úřadu obmezena určitými hranicemi a může-li se pohybovati pouze v určitém, zákonem vymezeném okruhu, zasahujíc překročováním okruhu toho v subjektivní právo st-lovo, proti čemuž mu náleží právní ochrana, jest tím již také řečeno, že straně musí býti poskytnuta možnost, aby věděla nejen, o který specielní zákonný předpis úřad svůj výrok opřel, nýbrž i ze kterých skutkových předpokladů při tom vycházel, aby mohla své úvaze podrobiti nejen správnost oněch skutkových předpokladů, nýbrž také posouditi, zda předpoklady ty spadají v rámec vytčený zákonem pro volnou úvahu úřadu a v důsledku toho dospěti k správnému závěru, zdali újma, kterou spatřuje v tomto úředním aktu, je právním řádem odůvodněna, či zda je jí možno domáhati se jejího odstranění prostředkem, jejž jí týž právní řád poskytuje. Tyto náležitosti musí míti rozhodnutí úřadu správního také proto, aby i nss mohl ke stížnosti strany přezkoumati jeho správnost po stránce jak skutkové1 tak i právní.
Ve sporu Josefa Ch. potvrdil žal. úřad v odpor vzaté usnesení župního
výboru na základě jeho správného odůvodnění. Odůvodnění to znělo, že
se smlouva neschvaluje, poněvadž dotyčné právní jednání odporuje vše-
obecným zájmům čsl. státu. Obmezilo se tedy na pouhou citaci všeobec-
ného předpisu zákonného.
Z nař. rozhodnutí ani ve spojení s výrokem I. stolice není tudíž patrno, v čem úřad onen odpor státních zájmů shledával, ani z jakých skutkových předpokladů při tom vycházel, a nelze tedy z rozhodnutí těch, jež pro stranu mají tvořiti základ pro její stanovisko k úřednímu aktu, posouditi, ani na který moment kladl úřad váhu posuzuje spornou věc, ani zda momentem tím je odůvodněn závěr o ohrožení všeobecných státních zájmů, ani ze kterých skutkových okolností úřad na existenci momentu toho soudil, tím méně pak, zda okolnosti ty byly náležitě zjištěny, nebo jsou-li tu vůbec. Tím je nejen účelná obrana strany, právním řádem jí zaručená, stížená, nýbrž také nss-u odňata možnost, aby splnil úkol, k němuž je po zákonu povolán, totiž přezkoumávati zákonitost výroku toho.
Na tom nemění nic okolnost, že soudu je možno aspoň ze zprávy, kterou úřad první stolice předložil žal. úřadu správní spisy, a také ze spisů těch usuzovati na stanovisko úřadu toho, když předpokládatelný důvod neschválení smlouvy nebyl straně ani v usnesení první stolice ani v nař. rozhodnutí oznámen, aby k němu mohla zaujmouti stanovisko, takže tu nelze mluviti o skutkovém zjištění, jež by nss-u mohlo po rozumu odst. 1 § 6 zák. o ss sloužiti za základ jeho rozhodnutí.
Bylo tedy nař. rozhodnutí pro tuto podstatnou vadu zrušiti podle § 6, odst. 2. cit. zák., a náleží úřadu, aby řídě se zásadami svrchu vytčenými zjednal skutkový podklad způsobem správnímu řízení odpovídajícím a pak vydal nové rozhodnutí.

Citace:

č. 1529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 85-88.