Č. 1668.

Pozemková reforma: * Opatření vydané za účinnosti zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. ministerstvem zemědělství ve věci vnucené správy, zavedené na zabraném majetku pozemkovém podle nař. ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n., Je pro nepříslušnost tohoto ministerstva nezákonné.
(Nález ze dne 17. listopadu 1922 č. 16923.)
Věc: Německý rytířský řád v Opavě (adv. Dr. Q. Wallig z Opavy) proti ministerstvu zemědělství v Praze o slevu při prodeji dříví.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva zemědělství v Praze ze dne 5. dubna 1919 byla ve smyslu nařízení ze dne 29. července 1916 č. 245 ř. z. na velmistrovské statky řádu německých rytířů uvalena vnucená správa.
Tato vnucená správa prodala za souhlasu ministerstva zemědělství, daného výnosem ze dne 9. února 1921, užitkové dříví z těžby lesů za rok 1921 řadě oferentů za umluvené ceny.
K žádosti dřevařských podniků v Praze povolilo ministerstvo zemědělství naříkaným opatřením ze dne 13. října 1921 č. — firmám v žádosti té slevu 15% při zakoupené kulatině etátu 1921.
Proti tomuto opatření směřuje stížnost podaná německým rytířským řádem v Opavě, vytýkající podstatné vady řízení, spatřované v tom, že stěžující si řád resp. jeho plnomocník před vydáním naříkaného opatření nebyl slyšen a že se v něm neuvádí, proč sleva z cen smluvených byla povolena.
Žal. úřad sdělil k dotazu nss-u, že nemovitý majetek stěžujícího si řádu na území republiky čsl. se nacházející dosahuje výměry v § 2 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. uvedené.
Rozhoduje o stížnosti musel nss především zkoumati z povinnosti úřední, byl-li žal. úřad příslušným k vydání nař. opatření.
Svoji kompetenci k tomu opírá žal. úřad zřejmě o názor, že on je
úřadem vnucenou správu velkostatku stěžujícího si řádu prostřednictvím
jím ustanoveného vnuceného správce vedoucím, který dovozuje z fakta,
že vnucená správa ta zavedena byla je h o rozhodnutím ze dne 5. dubna
1919.
Nařízením vlády ze dne 24. října 1919 č. 570 sb. z. a n. přešlo zmocnění k zavedení vnucené správy dané § 1 nařízení ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. ministerstvu zemědělství, pokud jde o velký majetek pozemkový státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. zabraný, na pozemkový úřad s výjimkou statků nadačních, náležejících pod správu ministerstva zemědělství, jakož i statků koruny a soukromého majetku bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské, jichž se změna netýká.
Zákon ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, nabyvší působnosti dnem vyhlášení t. j. 4. březnem 1920, vyslovuje v § 19, že ustanovení tohoto zákona o správách úředních platí též o vnucených správách uvalených na zabraný majetek na základě nařízení ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. a ze dne 24. října 1919 č. 570 sb. z. a n. a v § 27, že tato nařízení, pokud příčí se tomuto zákonu, pozbývají platnosti. Dle sdělení žal. úřadu ze dne 30. září 1922 dosahuje výměra pozemkového majetku stěžujícího si řádu ležícího v území republiky čsl. výměry v § 2 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. uvedené a jde tedy o velký majetek státem dle § 1 cit. zákona zabraný.
Poněvadž § 3 nařízení z 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. mluví všeobecně o, vnucených správách, zavedených ministerstvem zemědělství po 28. říjnu 1918, nerozeznávaje mezi vnucenými správami zavedenými dle nařízení ze dne 26. června 1916 č. 245 ř. z. a vnucenými správami zavedenými na základě zákona z 24. července 1917 č. 307 ř. z., není dle názoru nss-u pochybnosti o tom, že se nařízení to vztahuje i na vnucené správy, jež zavedeny byly po 28. říjnu 1918 ministerstvem zemědělství z důvodů opírajících se o ustanovení nařízení ze dne 26. června 1916 č. 245 ř. z.
Ježto tedy jde o vnucenou správu statků státem dle záborového zákona zabraných a nejde o výjimku uvedenou v odstavci 2 § 1 nařízení ze dne 24. října 1919 č. 570 sb. z. a n., přešlo zmocnění dle uvedených předpisů k vedení správy té dané § 1 nařízení z 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. ministerstvu zemědělství nejpozději dnem účinnosti zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., t. j. dnem 4. března 1920 na stpú a jen tento je k dalšímu vedení vnucené správy na statky stěžujícího si řádu uvalené dle předpisů zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. příslušným.
Dle těchto vývodů nebyl tedy žal. úřad příslušným, aby ve věcech vnucené správy státem zabraných statků stěžujícího si řádu činil ještě dne 13. října 1921 opatření neb rozhodnutí.
Poněvadž pak nemůže býti pochybnosti, že nař. opatření, povolující slevu kupcům dříví ze zabraných statků ve vnucené správě se nalézajících, je aktem k vedení správy té patřícím, muselo býti, poněvadž bylo vydáno úřadem, který k vedení této správy nebyl již příslušným, jako nezákonné zrušeno.

Citace:

č. 1668. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 417-419.