Č. 1598.

Obecní hospodářství: I. Zemský správní výbor jest jako nejvyšší dozorčí instance oprávněn a povinen bdíti nad neztenčeným zachováním obecního jmění a statku a může každé chvíle a z moci úřední zakročiti, kdykoli by s obecním jměním a statkem bylo nakládáno proti veřejnoprávním zásadám, platným o zachování tohoto jmění. — II. Konstatování starosty na počátku schůze obecního výboru (podle protokolu o ní sepsaného), že byla řádně svolána, netvoří plný důkaz o tom, že schůze byla řádně svolána, vzejde-li o materielní správnosti konstatování toho pochybnost. — III. Kdy není nedostatek slyšení strany podstatnou vadou řízení?
(Nález ze dne 25. října 1922 č. 15221.)
Věc: Václav M. a soudr. v N. (adv. Dr. K. Nejdl z Klatov) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou obec N. adv. Dr. E. Flat z Klatov) o zrušení usnesení obecního a okresního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Útraty účtované stranou zúčastněnou se nepřisuzují.
Důvody: Ve knihovní vložce č. — kat. obce N. obsahující mimo jiné i parcely č. kat. —, — a —, zapsáno bylo dle ověřených výtahů krajského berního úřadu v Sušici ze dne 20. října 1874 právo vlastnické pro obec N. a podle výměru ze dne 1. června 1875 vložena tam, jako na pozemcích služebných, služebnost nezkráceného a nepřetržitého tého práva bráti veškeré požitky z lesních parcel č. —, — a — pro Josefa K. a dočasné držitele usedlostí č p. v N.
Obecní výbor v N. usnesl se v sezení ze dne 17. srpna 1902 k žádosti držitelů těchto usedlostí na tom, že obec N. uznává soukromé a výhradné vlastnictví držitelů usedlostí oněch k uvedeným lesním parcelám a starosta byl zmocněn, by učini! potřebné kroky, aby parcely ty byly v pozemkové knize oněm držitelům usedlostí do vlastnictví připsány.
Okresní výbor usnesení to rozhodnutím ze dne 23. června 1903 schválil.
K zakročení obecního úřadu v N. ze dne 3. listopadu 1919 zemský správní výbor nař. rozhodnutím mocí úřadu dohlédacího podle § 96 ob. zříz. zrušil usnesení obecního výboru ze dne 17. srpna 1902 a usnesení okresního výboru ze dne 23. června 1903.
V důvodech uvedeno: Obecní výbor v N. skládal se r. 1902 z 9 členů, k nimž přistupoval jako desátý zástupce virilního hlasu (§ 17 ob. zříz.). Ke schůzi obecního výboru ze dne 17. srpna 1902 bylo dle písemného pozvání z 7. srpna 1902 pozváno jen 9 členů, nikoli však zástupce virilního hlasu. Na protokole podepsáno je 5 členů a je prokázáno, že zástupce virilního hlasu, který nebyl pozván, se schůze nezúčastnil. Nebyl tedy zachován předpis § 42 ob. zříz. a je tedy usnesení ono dle ustanovení tohoto paragrafu neplatné. Na tom ničeho nemění, že proti usnesení tomu nebyla podána nikým stížnost a že bylo okresním výborem schváleno. Podle svého dohlédacího práva musel zemský správní výbor za účelem neztenčeného zachování kmenového jmění zrušiti usnesení obecního výboru i rozhodnutí okresního výboru, které nad to je vadné, poněvadž neobsahuje odvolání na § 65 zák. o okr. zast. a poněvadž bylo třeba usnesení okresního zastupitelstva (§ 97 ob. zř.). Protože však lesní parcely již r. 1902 byly převedeny do vlastnictví nynějších majitelů,, nelze použíti § 6 zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n., nutno ponechati obecnímu zastupitelstvu na uváženou, nebude-li cestou soudní neplatnosti knihovního zápisu se domáhati. Pro případ sporu doporučeno obci, aby poukázala na to, že šlo pouze o osobní služebnost, jež však se příčila jako lesní služebnost vůbec zákonu a že by k rozdělení lesů býval nutný souhlas místodržitelství. Pokud šlo o dříve zapsané užívací právo, poukázáno na § 5 zákona z 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.
Rozhoduje o stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad mocí svého práva dohlédacího, dovolávaje se § 96 ob. zříz. usnesení obecního výboru v N. ze dne 17, srpna 1902, jímž usneseno bylo postoupiti č. kat. —, _ a —, v N., až do té doby obci do vlastnictví připsané, držitelům určitých statků, st-lům nebo jejich právním předchůdcům, a rozhodnutí okresního výboru v Klatovech ze dne 23. června 1903, jímž citované usnesení bylo schváleno. Co nad tento výrok v nař. rozhodnutí je obsaženo, není rozhodnutím neb opatřením žal. úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž penzou radou, kterou nadřízený úřad dává obci. Tato část rozhodnutí nemůže proto býti předmětem stížnosti u nss-u podané a nemohl se nss zabývati vývody stížnosti, které se touto částí nař. rozhodnutí obírají. Pokud jde o výrok zrušovací, jenž je výronem dozorčího práva nad neztenčeným zachováním kmenového jmění a statku obecního, jak z citace § 96 ob. zříz. je zřejmo, namítá stížnost, že žal. úřad nebyl oprávněn z moci úřední zakročiti, poněvadž právo to přísluší pouze okresnímu zastupitelstvu, že se zakročení smí státi pouze v zájmu veřejném, a nikoliv k odstranění sporu mezi stranami, a že nesmí se státi, jestliže strany z usnesení právní moci nabyvšího a nadřízeným úřadem schváleného nabyly určitých práv, jako se stalo v daném případě.
Nss vyslovil však již v nálezu ze dne 23. června 1919 č. 2515 (Boh. č. 140 adm.), že také zemský výbor (zemský správní výbor) jako nejvyšší dozorčí úřad jest oprávněn a povinen bdíti nad neztenčeným zachováním obecního jmění a statku a že může každou chvíli a z moci úřední zakročiti, kdykoli by s obecním jměním i statkem nakládáno bylo proti veřejnoprávním zásadám, platným o zachování tohoto jmění.
Na názoru v tomto nálezu vysloveném nss trvá a odkazuje dle § 44 j. ř. na jeho odůvodnění. Nemohla tedy žal. úřadu býti na překážku, že usnesení obecního výboru stalo se již r. 1902 a že bylo schváleno okresním výborem již r. 1903, aniž tomu kdo stížností odporoval, a mohl žal. úřad přes nastalou formální pravomoc je zrušiti, shledal-li, že jím porušen byl předpis zákona o neztenčeném zachování obecního jmění. Totéž platí i o námitce, že st-lé z usnesení onoho nabyli již práv, když uvedené parcely již před 20 lety byly jim nebo jejich právním předchůdcům do vlastnictví připsány. Neboť ani před touto skutečností ne- může se zastaviti dozorčí právo žal. úřadu, který ovšem nemůže se pustiti do luštění otázky takových práv se týkající, protože rozhodování o soukromých právech patří řádným soudům. Žal. úřad se ve skutečnosti také otázkou, jaký vliv jeho rozhodnutí bude míti na práva st-lú. nezabýval, ponechav obecnímu zastupitelství v N. rozhodnouti, bude-li se cestou soudní domáhati neplatnosti knihovních zápisů, jichž právním podkladem byla zrušená usnesení resp. rozhodnutí.
Žal. úřad svým rozhodnutím také nerozhodoval o nějakém sporu mezi dvěma stranami.
O takový spor nejde a nešlo, nýbrž šlo a jde o to, jak obec N. nalo-
žila s částí svého kmenového jmění, což beze vší pochybnosti podléhá
dozorčímu právu i žal. úřadu.
Z úvah těch vyplývá, že žaf. úřad v zásadě byl oprávněn podrobiti usnesení obecního výboru v N. ze dne 17. srpna 1902 a schvalující je rozhodnutí okresního výboru v Klatovech z moci dozorčího práva přezkoumání s hlediska § 96 ob. zříz. a že námitky stížnosti, oprávnění to mu pro daný případ upírající, jsou bezdůvodné.
Žal. úřad zrušil usnesení obecního výboru v N., poněvadž je pokládal za neplatné, když ke schůzi nebyl pozván virilista; rozhodnutí okresního výboru zrušil pak proto, poněvadž dle názoru jeho ke schválení onoho usnesení obecního výboru nebyl příslušný okresní výbor, nýbrž okresní zastupitelstvo.
Proti poslednějšímu názoru žal. úřadu stížnost nebrojí a nemusil se proto nss nař. rozhodnutím po této stránce zabývati.
Pokud jde o usnesení obecního výboru, nebrojí stížnost proti právnímu názoru, žal. úřadem vyslovenému, že usnesení ono, stavší se ve schůzi řádně nesvolané, je neplatným, nýbrž popírá jen skutkový podklad, z něhož žal. úřad vychází, že schůze ona byla svolána nesprávně.
Stížnost dovolává se v té příčině znění protokolu o oné schůzi, podle něhož starosta, zahajuje schůzi, konstatoval, že schůze byla řádně svolána, a vidí v tom plný důkaz pro to. že řádně svolána byla. V té příčině má nss za to, že konstatování takové nemůže tvořiti plný důkaz o tom, že schůze byla řádně svolána, vznikne-li o materielní správnosti konstatování toho pochybnost. Ta vznikla a konaným šetřením zjistil žal. úřad, že schůze řádně svolána nebyla, poněvadž k ní nebyl pozván člen s virilním hlasem. Že v době konání oné schůze byl virihstou Dr. Gustav S., to zjistil žal. úřad zprávou obecního úřadu v N., jíž také zjištěno, že ani Dr. S. sám ani jeho zástupce k oné schůzi pozván nebyl, což ostatně plyne i z pozvánky písemné, ve spisech založené, dle níž pozváno bylo do schůze oné pouze 9 volených členů.
Měl tedy žal. úřad pro zjištění, že v době, kdy se stalo usnesení obecního výboru v N. ze dne 17. srpna 1902, byl mimo členy volené členem i virilista a že ani tento ani zástupce jeho ke schůzi oné pozván nebyl, dostatečný podklad a jest opačný názor stížnosti vyvrácen spisy, totiž pozvánkou k oné schůzi a zprávou obecního úřadu v N.
Shledána byla proto i tato výtka stížnosti bezdůvodnou.
Stížnost namítá dále, že st-lé před vydáním nař. rozhodnutí nebyli slyšeni a že nebylo provedeno žádné řízení.
Jak uvedeno, konal žal. úřad šetření v tom směru, byla-li schůze ze dne 17. srpna 1902 řádně svolána či nikoli. Stížnost nevidí vadu řízení v tom, že st-lé tohoto šetření nebyli účastni, nýbrž jen zcela všeobecně tvrdí, že žal. úřad měl vyslechnouti i st-le, jejich návrhy a důkazy a že pak teprve měl rozhodnouti.
Stížnost neuvádí však, jaké návrhy a důkazy byli by st-lé v řízení vedli, a neuvádí vůbec, proč by v daném případě nedostatek jejich slyšení mohl tvořiti podstatnou vadu řízení, a proč tedy mají za to, že nedostatek ten obranu jejich ztížil. Jen v tom případě, kdyby stížnost uváděla, proč neúčastí st-lů při administrativním řízení jim újma nějaká na právech vznikla, mohla by býti řeč o podstatné vadě řízení. To však stížnost netvrdí a proto shledána i tato výtka bezdůvodnou.

Citace:

č. 1598. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 244-247.