Č. 1561.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Také převod nemovitosti mezi manželi rozvedenými nepodléhá dávce podle § 4 č. 3 zák. ze dne 2. května 1913 č. 35 z. z. slez.
(Nález ze dne 11. října 1922 č. 14099.)
Věc: Josef L. v U. řl. proti zemské správní komisi v Opavě o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dle opisu notářského spisu ze dne 17. června 1919 dohodli se manželé Josef L. a Marie L. na rozvod manželství od stolu a lože a podali u soudu žádost o povolení tohoto rozvodu; ve příčině uspořádání majetkových poměrů se dohodli, že Josef L. obdrží na úplné odbavení svých nároku od své manželky částku 21000 K, z movitostí pak své prádlo a peřiny, naproti tomu obdrží Marie L. ideální polovici domu č. p. — a — v K., která náležela Josefu L., pak veškeré věci movité. Vzhledem k této úmluvě odstoupil Josef Lubojacký své manželce svoji ideální polovici domu č. v K. s veškerým příslušenstvím, dále určité movitosti za ujednanou odstupní cenu 23000 K a Marie L. převzala odstoupenou polovici ve své vlastnictví a vstoupí dnem soudního povolení rozvedu do držení a užívání této polovice. Marie L. zavázala se převzíti dluh na této polovici a vyplatiti do dvou měsíců ode dne vyhotovení notářského spisu zbytek odstupní ceny, totiž částku 21000 K.
Pravoplatnost této smlouvy byla učiněna závislou na tom, že dosaženo bude soudního povolení k rozvodu od stolu a lože.
Platebním rozkazem z 30. června 1921 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty penízem 2824 K 60 h.
Nař. rozhodnutím z — bylo odvolání st-lovo zemskou správní komisí zamítnuto, poněvadž manželství mezi smluvními stranami bylo dle smlouvy rozvedeno, resp. platnost smlouvy záležela na soudním povolení rozvodu.
Ve stížnosti k zdejšímu soudu pro nezákonnost a vady řízení podané vytýká st-l, že dávka z přírůstku hodnoty byla neprávem vyměřena, neboť jde o smlouvu, která byla učiněna mezi manželi za účelem a nebo v předpokladu rozvodu manželského spolužití a taková úprava majetkových poměrů předepsaná obecným zákonem občanským není obchodem v pravém smyslu a není podrobena dávce z přírůstku hodnoty.
Žal. úřad v odvodním spise uznává, že podle ustanovení § 4 č. 3 zák. ze dne 2. května 1923 č. 35 z. z. nejsou úplatné převody mezi manžely podrobeny dávce z přírůstku hodnoty, namítá však, že smlouva byla uzavřena pod podmínkou, bude-li rozvod manželství st-le a Marie L. soudně povolen a tvrdí, že splněním této podmínky jest považovati manželství za neexistující a nemůže prý st-1 tvrditi, že smlouvu ze dne 17. června 1919 jest subsumovati pod převody, které jsou dle cit. zákonitého ustanovení osvobozeny od dávky z přírůstku hodnoty. Žal. úřad dovozuje, že smlouva o převodu reality, kterou uzavřeli manželé za podmínek rázu odkládacího, a to se zřením k rozvodu manželství, vstupuje mocí §§ 696, 699 a 897 o. z. o. v právní platnost teprve, když manželé byli rozvedeni a takový převod neprovádí se tudíž mezi manžely.
Žal. úřad stojí tedy na stanovisku, že rozvodem od stolu a lože zrušuje se manželství a že následkem toho úplatné převody nemovitostí mezi rozvedenými manžely jsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty.
Dávkový řád neobsahuje žádného ustanovení, jak dlužno pojem manželů pro obor tohoto zákona vyložiti. Vzhledem k tomu dlužno tento pojem vykládati dle předpisů občanského zákona.
Podle tohoto zákona nemůže však pojem manželů býti vykládán tak, jak to činí žal. úřad, neboť rozvodem od stolu a lože suspenduje se toliko společenství manželské beze zrušení svazku manželského (arg. § 93 o. z. o.). Rozvod od stolu a lože modifikuje toliko účinky manželství, dotýkaje se toliko povinnosti manželského spolužití. Avšak rozvedení manželé nepřestávají býti manžely dle práva, nýbrž jsou nadále ve svazku manželském, jak to zejména' jest z toho patrno, že nesmí s osobou jinou sňatek nový uzavříti, že však bez nového sňatku mohou zase své spolužití manželské obnoviti (§ 110 o. z. o.), čímž pominou účinky rozvodu a nastanou zase normální účinky manželství ve všech důsledcích.
Když však rozvodem od stolu a lože nezrušuje se svazek manželský, zůstávají rozvedení nadále manžely a dlužno všechny smlouvy, které rozvedení manželé dojednají, považovati za smlouvy »mezi manžely«.
Převod nemovitostí zapsaných ve vložce č. — kat. obce K. jest tedy úplatným převodem mezi manžely a není dle § 4 č. 3 zák. č. 35 z. z. z r. 1913 podroben dávce z přírůstku hodnoty.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss pro nezákonnost a nebylo třeba zabývati se další námitkou stížnosti.

Citace:

č. 1561. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 154-155.