Č. 1591.

Administrativní řízení: Z oprávnění trestního soudu na právní pomoc jiných veřejných úřadů neplyne pro soukromého žalobce nějaký nárok proti úřadu, jenž byl soudem za právní pomoc dožádán, aby úřad ten vyhověl tomuto požádání. Odepře-li správní úřad vyhověti dožádání soudu, neučinil tím žádného rozhodnutí neb opatření o nějakém právu stěžovatelovu.
(Nález ze dne 20. října 1922 č. 14856.)
Věc: A. V. F. na S. proti ministerstvu zahraničních věcí v Praze o odepření právní pomoci trestnímu soudu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: V trestním vyšetřování zahájeném u zemského trestního soudu v Praze o soukromé obžalobě st-lově vznesené na Karla N., redaktora C. S. v Praze, pro přečin proti bezpečnosti cti jmenovaný soud k návrhu soukromého žalobce obrátil se přípisem z — na ministerstvo zahraničních věci v Praze, žádaje k účelům vyšetřování za sdělení protokolů Jana V., Freda B., Dra. B., J. K. a A. H., kteří byli vyslechnuti v disciplinárním řízení vedeném řečeným ministerstvem proti úředníkům tohoto ministerstva. Ministerstvo přípisem z — uvědomilo rekvirující soud, že nevyhovuje se uvedené žádosti z důvodu, že zapůjčení oněch spisů jest vyloučeno se zřetelem k ustanovení § 121, odst. III. služ. pragm., a dověděl se st-l o tomto odmítavém rozhodnutí z usneseni radní komory zemského soudu trestního z —.
Stížnost k nss podaná béře v odpor svrchu vytčené zamítavé rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí vytýkajíc, že vychází z nesprávného názoru právního, neboť z povinnosti správních úřadů, sdělovati trestním soudům spisy řízení disciplinárního, ustanovení § 121, odst. III. služ. pragm. výjimky nepředpisuje, ježto tato norma týká se jen uveřejňování obsahu disciplinárních spisů tiskem. Žal. úřad takto rozhodnutím zákonu se příčícím zasáhl do subjektivních práv st-lových způsobem stěžujícím mu vedení soukromé žaloby před soudem.
Nss rozhoduje o stížnosti řídil se těmito úvahami:
Podle § 46, odst. 2. tr. ř. jest soukromý žalobce oprávněn, aby dal ve vyhledávání neb vyšetřování soudu na ruku vše, co jeho žalobu může podporovati, nahlížeti do spisů trestního řízení a k uplatnění své žaloby všechny kroky u soudu zavésti, k nimž jinak je státní zástupce oprávněn. Soukromému žalobci přísluší podle toho právo, podati trestnímu soudci návrh na opatření průvodního materiálu, zejména spisů jiných úřadů. Dožaduje-li se soud právní pomoci jiného úřadu, vykonává tím oprávnění jemu v § 26 tr. ř. dané, žádati od jiných úřadů, aby mu poskytly právní pomoc.
Z oprávnění soudu na právní pomoc jiných veřejných úřadů neplyne nijak na soukromého žalobce nějaký nárok vůči úřadu, jenž byl soudem za právní pomoc dožádán, aby úřad ten vyhověl tomuto dožádání.
Odepřel-li správní úřad vyhověti dožádání soudu za sdělení spisů, neučinil tím žádného rozhodnutí ani opatření o nějakém právu st-lovu, nýbrž zaujal tím jen stanovisko k dožádání soudu rekvirujíciho a jedině tomuto soudu přísluší, aby posoudil, je-li odepření právní pomoci odůvodněno čili nic, neb aby učinil kroky, jež uzná za vhodné a nutné, aby jeho dožádání bylo vyhověno, aneb aby vyvodil důsledky podávající se z nemožnosti opatřiti průvodní materiál, na nějž se žalobce odvolává. Žal. úřad nerozhodl nař. výměrem o nároku strany na vydání neb použití spisů, nýbrž sdělil soudu po rozumu § 26 tr. ř. překážky, jež po jeho názoru brání vyhověti žádosti soudu za sdělení spisů.
Nař. výměr není tudíž vrchnostenským správním aktem proti straně řízeným, nýbrž aktem, který se týká styku mezi úřady, není jako rakový právní moci schopen a nelze jej proto pokládati za rozhodnutí neb opatření po rozumu § 2 zák. o ss před nss naříkatelné.
Stížnost jest tudíž nepřípustnou podle §§ 2 a 21 zák. o ss i slušelo ji odmítnouti.

Citace:

č. 1591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 217-218.