Č. 1628.Pozemková reforma: Nestačí odůvodniti rozhodnutí, kterým stát. pozem. úřad odpírá schváliti zcizení části zabrané půdy, všeobecnými poukazy na to, že by zcizením tím bylo v rozsáhlé míře znemožněno provedení pozemkové reformy nebo že by prodejem částic půdy lesní bylo překaženo zvláštní určení, jaké má v reformě půda lesní.(Nález ze dne 8. listopadu 1922 č. 16285.)Věc: Josef N. a společníci ve V. (adv. Dr. R. Traub z Č. Brodu) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (min. místotaj. Dr. K. Pradáč) o zcizení zabraných nemovitostí.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: St-lé obrátili se na stpú v Praze se žádostí, aby udělil svůj souhlas k tomu, by od zabraného velkostatku Jilemnice mohlo st-lum býti odprodáno bělidlo čp — a — v H., sušírna čp. — ve V., vápenka č. kat. — v H. a další nemovitosti (les, louky, pastviny, pole, zahrady atd.) v žádosti blíže vyznačené.Výnosem ze dne 4. března 1922 č. — odepřel stpú uděliti souhlas k zamýšlenému zcizení zabraných nemovitostí, a to z toho důvodu, ježto celý velkostatek J. zařazen byl do prvého pracovního období pozemkové reformy a stpú přikročuje právě k jeho převzetí. Poněvadž zamýšlenou koupí bylo by v rozsáhlé míře znemožněno provedení pozemkové reformy, memůže prý stpú právě v době, kdy všechny osoby oprávněné dle zákona přídělového k nabytí přídělů ze zabraného majetku byly zpraveny o tom, že reforma pozemková na celém velkostatku J. bude pro- vedena, dáti souhlas k odprodeji značné části tohoto zabraného latifundia. Dále uvedl stpú, že mezi nemovitostmi, o jichž zcizení jde, jest i majetek lesní, který má v reformě pozemkové zvláštní určení, které by rovněž odprodejem jednotlivých lesních součástek bylo překaženo. Konečně odkázal stpú žadatele, aby, pokud sami vyhovují podmínkám zákonů o pozemkové reformě, uplatnili své požadavky v příštím řízení přídělovém na velkostatku J.O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:Stížnost vytýká mimo jiné, že úřad odepřel st-lům udělení souhlasu k zamýšlené koupi zabraných nemovitostí, aniž zkoumal, zda nemovitosti ty netvoří objekty právně i hospodářsky samostatné, kterážto okolnost nutně měla býti uvážena vzhledem k tomu, že dotyčné nemovitosti tvoří komplex, jenž od nepaměti sloužil výrobě textilní, tedy účelu odlišnému od výroby zemědělské.Námitkou touto stojí stížnost na stanovisku, že bylo věcí úřadu, aby rozhoduje o žádosti za udělení souhlasu k zcizení zabrané půdy, předem odpověděl si na otázku, zda nejde snad o objekty vyloučené ze záboru dle § 3, lit. a) zák. záborového, a shledal-li by na základě provedeného šetření, že skutečně tomu tak jest, že bylo jeho povinností prohlásiti dotčené nemovitosti za objekty ze záboru vyloučené, k jichž zcizení souhlasu jeho zapotřebí není.Nss nemohl sdíleti tento právní názor stížnosti.Předmětem řízení, jehož výsledkem jest nař. rozhodnutí, nebyla žádost vlastníka za vyloučení dotyčných nemovitostí ze záboru dle § 3, lit.a) zák. záborového, nýbrž pouze žádost kupující strany za propuštění nemovitostí těch ze záboru udělením souhlasu k jich odprodeji dle § 7 zák. záborového. Vyřídil-li úřad tento petit kupující strany, aniž zároveň rozhodl o vyloučení nemovitostí ze záboru dle § 3, lit. a) zák. záborového, nelze v postupu tom spatřovati nějakou vadu.Že by úřad byl povinen ultra petitům strany ex officio rozhodnouti o vyloučení dotyčných nemovitostí ze záboru dle § 3, lit. a) zák. záborového, prve než nějakou nemovitost podrobí důsledkům ze záboru plynoucím, nelze, jak nss v četných svých nálezech (srv. ku př. nález ze dne 21. září 1921 č. 10762, Boh. č. 946) vyslovil, ze zákona dovoditi.Postrádá tudíž svrchu uvedené stanovisko stížnosti zákonné opory.Dále namítá stížnost, že úřad neodůvodnil své rozhodnutí tak, aby z něho bylo patrno, proč by uskutečnění zamýšlené koupe překáželo s hlediska nastávajícího převzetí statku provádění pozemkové reformy, bez kteréhožto odůvodnění nelze prý seznati, zda konkrétní účel, jejž úřad sledoval, spadá v rámec zákona záborového.Při řešení této námitky třeba si především uvědomiti, že zákon záborový, když vázal účinnost nebo platnost určitých právních jednání o zabraném majetku na souhlas stpú a stanovil tak výminku ze všeobecné zásady smluvní volnosti, nemínil tím poskytnouti úřadu neomezené oprávnění, aby dle své libovůle udílel neb odpíral souhlas potřebný k účinnosti nebo platnosti dotčeného právního jednání, nýbrž zamýšlel obmeziti disposiční právo vlastníkovo jen na tolik, pokud toho potřeboval pro své cíle, totiž aby svémocnými disposicemi vlastníka nebyl mařen účel, jejž sleduje zákon prováděním pozemkové reformy.Může tedy stpú odepříti žádaný souhlas k disposicím' vlastníkovým se zabraným majetkem jen tehdy, když by disposice ony stěžovaly neb mařily provádění pozemkové reformy, zejména když by, pokud jde o propuštění části majetku ze záboru udělením souhlasu k jeho zcizení dle § 7 zák. zábor., propuštění ono mělo nebo mohlo míti za následek, že by se pak nedostalo půdy pro účely, jaké má na zřeteli zákon přídělový. Proto, shledal-li úřad, že by zamýšlenou právní disposicí mohl některý z těchto účelů býti dotčen, musí v rozhodnutí svém, jímž odpírá udělení souhlasu, také uvésti momenty, jež přiměly jej k tomuto úsudku, neboť jinak nebylo by lze přezkoumati, zda úřad založil rozhodnutí své na skutečnostech bezvadně zjištěných, a zda také na základě těchto skutečností k závěru, který si utvořil, dospěli mohl.V daném případě odpírá úřad udělení souhlasu především proto, že na velkostatku má býti již v prvním pracovním období uskutečněna pozemková reforma, jejíž provedení bylo by v rozsáhlé míře znemožněno, když by úřad propustil ze záboru část nemovitostí v době, kdy již bylo osobám oprávněným k ucházení se o příděl oznámeno, že se reforma provede na celém velkostatku J.Okolnost, že by zamýšleným zcizením znemožněno bylo třeba jen částečně provádění pozemkové reformy, byla by zajisté dostatečným důvodem pro odepření souhlasu k zamýšlené disposici vlastníkově.Žal. úřad však opomíjí blíže vytknouti, proč by zamýšlené zcizení znemožňovalo neb stěžovalo provádění pozemkové reformy na zabraném statku, a proč by zcizení bylo na újmu neb aspoň mohlo býti na újmu některému z účelů, pro něž byl velký majetek pozemkový státem zabrán. Pouhá okolnost, že se úřad rozhodl převzíti celý velkostatek a tento úmysl svůj již veřejně oznámil, nevylučuje ještě možnost propuštění části zabrané půdy ze záboru, když by stpú vzhledem ke všem okolnostem případu zjistil, že bude moci i bez oněch nemovitostí uspokojiti potřebu půdy pro účely, jež mají na zřeteli zákony o pozemkové reformě.Že by po propuštění nemovitosti nedostalo se půdy pro tyto účely, nař. rozhodnutí netvrdí. Nemůže tedy nař. rozhodnutí o tento důvod svůj býti odepřeno.Rozhodnutí však spočívá ještě na důvodu dalším, shledávajíc překážku pro udělení souhlasu v tom, že mezi nemovitostmi, o jichž zcizení jde, jest také majetek lesní, který má v reformě pozemkové zvláštní určení, které by rovněž odprodejem jednotlivých lesních součástek bylo překaženo. Jest pravda, že zabraný majetek lesní má své zvláštní určení vytčené v § 10 příděl. zákona a že kdyby mělo býti zamýšleným odprodejem ohroženo, měl by úřad právo, chrániti je odepřením souhlasu k zamýšlenému zcizení.I tu však úřad opomíjí blíže vytknouti, proč by toto určení bylo zamýšleným prodejem zmařeno, zejména zda by se snad po odloučení dotčených součástek lesní půdy od souboru nedostalo půdy pro některý z účelů uvedených v § 10 příděl, zákona, či zda po propuštění zmíněné lesní půdy ze záboru, nezaručoval by zbylý majetek lesní svou rozlohou spořádané hospodářství lesní, jak to má na zřeteli § 10 příděl, zákona.Tím, že úřad opomenul uvésti okolnosti, na základě kterých dospěl k úsudku, že by zamýšleným prodejem by mařen účel, jejž má v pozemkové reformě zabraný majetek lesní, stížil straně podstatně obranu proti nař. rozhodnutí, nss-u pak znemožnil přezkoumání rozhodnutí svého po té stránce, zda okolnosti, o něž se opíral, zjištěny byly v řízení prostém vad uvedených v § 6 odst. 2 zák. o ss, a zda na základě takto zjištěných skutečností mohl dospěti k závěru, že by zamýšlené zcizení mařilo uskutečnění cílů pozemkové reformy.Trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení a bylo je proto zrušiti dle § 6 zák. o ss.