Č. 1693.

Pozemková reforma: Posudek st. poz. úřadu podle § 18 zák. o ochraně drobných pachtýřů a jeho návrh na knihovní poznámka záboru jsou samostatnými výroky správního úřadu, jež se mohou dotknouti subjektivních práv vlastníka dotčených nemovitostí, a proto mu musí býti i s důvody doručeny.
(Nález ze dne 24. listopadu 1922 č. 17669.)
Věc: Dr. Melichar R. v R. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran záboru nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí ze dne 12. ledna 1922 č. — se zrušuje pro vady řízeny rozhodnutí ze dne 15. června 1922 č. — se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní soud v Turčanském Sv. Martině vyžádal si v řízení o postoupení pozemků do vlastnictví drobných pachtýřů podle zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. posudek stpú dle § 18 cit. zákona o tom, zda pozemkový majetek st-lův jest pokládati za velký majetek pozemkový státem zabraný.
Stpú výnosem ze dne 12. ledna 1922 č. — sdělil soudu ve smyslu cit. zák. ustanovení svůj posudek a prohlásil, že majetek st-lův, zapsaný ve vložkách č. kat. obce V. R., čís. — obce L., čís. obce V., č. — obce K., čís. — obce P. a č. — obce B. jest majetkem státem zabraným podle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n., ježto výměra zemědělské půdy činí více než 150 ha.
Zároveň požádal stpú svrchu uvedený soud, aby na veškerém majetku st-lově bylo poznamenáno, že jest majetkem státem zabraným, a aby o tom byli uvědomeni účastníci i stpú.
Poznámku tu nařídil okresní soud usnesením z 9. května 1922 č. —.
Podáním ze dne 3. června 1922 oznámil st-1 stpú, že se soukromou cestou dověděl, že stpú svým výnosem ze dne 12. ledna 1922 č. — prohlásil nemovitosti st-lovy za zabrané státem a žádal, aby vzhledem k tomu, že mu tento výnos dosud nebyl doručen, takže nemohl proti němu si stěžovati, stpú uvedené rozhodnutí své st-li doručil.
K této žádosti prohlásil stpú výnosem z 15. června 1922 č. —, že dotčený posudek vydán byl na požádání soudu dle § 18 zákona o ochraně drobných pachtýřů, že posudek ten vydává se jen okresnímu soudu, a že proti němu není opravných prostředků.
Proti oběma rozhodnutím stpú podává st-1 stížnost k nss, v níž činí naříkanému rozhodnutí tyto výtky:
Nss uvážil o stížnosti takto:
Stížnost směřuje proti dvěma rozhodnutím žal. úřadu, a to jednak proti výroku, že pozemkový majetek st-lův nutno pokládati za velký pozemkový majetek státem zabraný, podrobený všem důsledkům ze záboru plynoucím, jednak proti rozhodnuti, jímž úřad odepřel doručiti st-li prve zmíněný výrok z důvodu, že není proti němu opravných prostředků.
Při tom vychází stížnost z názoru, že dotčený výrok st-li vůbec doručen nebyl, zejména že nelze za doručení takové pokládati vyrozumění vlastníka soudem o vykonané poznámce záběru, jež se dle stížnosti stalo dne 18. května 1922.
Také žal. úřad má za to, že rozhodnutí jeho o záboru pozemkového majetku st-lova tomuto doručeno nebylo, což patrno z toho, že neodpírá st-li doručení jeho proto, že doručení to bylo již soudem řádně provedeno, nýbrž proto, že st-li rozhodnutí ono vůbec doručovati netřeba, ježto mu proti němu nepřísluší opravný prostředek, čímž patrně míní stínost k nss. Ačkoliv mezi žal. úřadem a st-lem není sporu o tom, že dotčené soudní vyrozumění o knihovním poznamenání záboru nelze pokládati za intimaci rozhodnutí a posudku stpú o záboru majetku st-lova, musil nss přes to uvážiti, zda skutečně tomu tak jest, neboť od odpovědi na tuto otázku závisí odpověď na další otázku, zda totiž stížnost do prvého rozhodnutí podána byla v čas či nikoliv, ke kteréžto okolnosti musí nss přihlížeti ex officio.
K tomu cíli třeba uvážiti, zda dotčené usnesení soudní obsahuje pouhé vyrozumění st-le o provedeném aktu soudním, totiž o nařízení knihovní poznámky záboru, či též intimaci posudku a rozhodnutí žal. úřadu. Ze znění soudního usnesení samého vysvítá, že soud vyrozuměl st-le pouze o opatření soudu, při čemž mu ovšem zároveň sdělil, na čí zakročení usnesení své vydal, neintimoval však st-li obsah rozhodnutí úřadu správního s jeho důvody za tím účelem, aby za správní úřad provedl zároveň doručení aktu tohoto úřadu se všemi účinky právními k doručení tomu se pojícími.
Nebylo-li rozhodnutí žal. úřadu dle toho st-li vůbec ještě doručeno, pak ovšem stížnost do rozhodnutí toho podanou nelze pokládati za opožděnou a nutno stížnost jeho na soud přijati přes to, že doručení rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje, dosud se nestalo.
Ve věci samé nutno dáti stížnosti za pravdu.
Dle § 18 zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. má soud o vznesené námitce, že pozemkový majetek propachtovatelův není státem zabrán, vyžádati si posudek stpú, jenž jest pro soud závazný.
Z předpisu toho je sice zřejmo, že se st-1 nemůže domáhati přezkoumání posudku stpú pořadem instancí soudních, neboť tyto jsou výrokem stpú vázány, z toho však neplyne, že st-1 jest proti výroku stpú docela bezbranným, jak má za to nař. rozhodnutí.
Posudek stpú ve smyslu § 18 zákona o ochraně drobných pachtýřů a návrh jeho na knihovní poznamenání záboru jsou zcela samostatnými výroky správního úřadu, jež se mohou dotknouti subjektivních práv vlastníka dotčených nemovitostí a proto mu musí býti doručeny. Vlastník dotčených nemovitostí jest stranou, jež má právní nárok na to, aby rozhodnutí úřední týkající se omezení jeho vlastnictví byla mu i s důvody doručena, by se případně mohl proti nim dovolati pomoci nss-u.
Odepřel-li žal. úřad doručení zmíněného rozhodnutí st-li, maje za to, že rozhodnutí ono jest pouhou interní záležitostí mezi ním a soudem, porušil tím důležité právo st-lovo, jež tomuto jako straně přísluší, a bylo proto dotyčné rozhodnutí jeho doručení odpírající jako zákonu odporující zrušiti.
Stížnost napadá však také rozhodnutí prvé, o němž tvrdí, že jí doručeno nebylo, a vytýká tomuto rozhodnutí, že úřad neprávem pokládá majetek st-lův za zabraný státem, neboť celková rozloha jeho nedosahuje výměry uvedené v § 2 zák. zábor.
Naproti tomu se nař. rozhodnutí zakládá na skutkovém zjištění, ze výměra zemědělské půdy st-lovy činí více než 150 ha.
Správnost tohoto zjištění může nss přezkoumati jako součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí jen po té stránce, zda zjištění to netrpí vadami uvedenými v odst. 2. § 6 zák. o ss, zejména zda není v odporu se spisy.
Dle soupisu pozemkového majetku st-lova má jeho zemědělská půda pouze výměru 239 kat. jiter 1532 čtver. sáhů, tedy méně než 150 ha.
Tvrdí-li žal. úřad, že zemědělská půda st-lova výměru tu převyšuje, pak jest tvrzení jeho v odporu se spisy, a proto bylo uvedené rozhodnutí jeho zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1693. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 468-470.